Karlova Ves

Tato kapitola je věnována okolí Karlovy Vsi - Emilovna, Vysoký Tok, Beraník, Tři prameny, Klucná. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Karlova Ves

Karlova Ves je typickou ukázkou kolonizační vesnice. Založena byla roku (1826?) 1828 majitelem křivoklátského panství knížetem Karlem Egonem II. z Furstenberka jako osada drvoštěpů, kteří těžili dřevo v kouřimeckém revíru pro potřebu železné huti v Roztokách. Část obyvatel Karlovsi (tak zněl původní název obce) pracovala také jako nádeníci na panském dvoře v nedaleké osadě Karlov. Rovněž zde byli usazeni švábští kolonisté, kteří sem byli povoláni k zavedení plavení dříví z blízkých lesů Úpořským potokem do Berounky a k vybudování potřebných k tomu nádrží a jiných vodních staveb. Při svém vzniku měla Karlova ves 26 obytných domků, které stály pod knížecí cihelnou po obou stranách cesty, a nastěhovali se do nich osadníci z nedalekých vsí Nezabudice, Žloukovice a Všetaty.

(1) Kolem roku 1932 byla postavena pro Ladislava Františka Dvořáka (agrárník, organizátor zemědělského družstevnictví a později guvernér Národní banky československé) honosná vila - zámeček s neoklasicistním průčelím.
(2) křížek v údolí Klučné pod Karlovou vsí
(3) Na místě mordu cvočkaře Dandy byla mezi Bránovem a Karlovou vsí cvočkaři Dandovi vyvěšena dřevěná malovaná pamětní cedule (2007) - zdroj https://www.admiralgrog.cz. Cvočkař Danda byl obchodníkem s železářským zbožím. Pocházel z Bavorska a živil se tím, že nakupoval od kovářů (cvočkařů) na podbrdsku ručně kované hřebíky a rozvážel je po berounsku, zbirožsku, rakovnicku a žatecku, někdy i do Prahy a Bavorska. Roku 1753 byl nalezen mrtvý a oloupený, s tělem posetým bodnými ranami. Ležel v místech, kde cesta začínala klesat do údolí Klucné, jen kousek za odbočkou na Branov. Karlova Ves tehdy ještě neexistovala, takže ke zločinu došlo na velmi opuštěném místě v lesích. Vrahy, nazývanými hyeny v lidské kůži, byli dva bratři Staňkové z Branova. Procesí na Svatou horu se každoročně u obrázku na místě vraždy modlila za Dandovu duši. Roku 1843 poutníci již zašlý obrázek obnovili a roku 1881 jej nechal princ Emil Furstenberk znovu namalovat. Po roce 1922 na místě zůstal již jen poškozený rámeček (volně podle O. Dvořáka: Křivoklátským královským hvozdem).
(4) Roztocké listy, únor 2024

Rohanův dub

Rohanův dub je, nebo spíše byl, památným stromem poblíž Karlovy Vsi. Uschnul v roce 2019.

Vysoký Tok

Přírodní rezervace bylo vyhlášena pro ochranu vrcholových pleší a území, které bylo modelováno pleistocenními kryogenními pochody. Můžeme zde nalézt mrazové sruby a skalní sutě doplněné zajímavou faunou a flórou.

Nízký Tok

(1) skalka na kótě 473 m.n.m. nad Klučnou, vlastní vrchol Nízkého Toku (495 m.n.m.) je východněji

Emilovna

Emilovna (Emilova bouda) byla postavena pro prince Emila z Furstenberku, podle něho nese také jméno které se zachovalo dodneška.

(1) U tří koulí - původní památné koule někdo šlohnul, takže lesníci vyrobili jejich repliky, a to z betonu. Podle pověstí jde o dělové koule z třicetileté války, kdy Švédové prohráli bitvu u Broum (1639). Tvar koulí (ať už jakéhokoliv původu) byl každopádně upraven na příkaz prince Emila Furstenberka. Na každém z původních balvanů prý bylo vytesáno výrazné písmeno B. Podle jiných svědectví se zde nacházely tři velké oblé kameny z hrubozrného pískovce.
(2) U Emilovny je ohrádka s vysazeným " památným dubem zimním " a kámen s cedulí o založení Lesnického parku Křivoklátsko.
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(4) Zde by člověk už Emilovnu nepoznal, musí být opravdu hodně stará fotografie (bohužel bez datace). Ve štítu je napsáno - Emilshütte. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(5) Fond - Inspekce státních lesů Křivoklát, SOA Praha.
(6) Věnovala Zdena Bradnová.
(7) V sedmdesátých letech 20. století hrozila realizace projektu vybudování údolní nádrže na řece Berounce a současně přečerpávající horní nádrže, která by zasáhla až do prostoru Emilovny. Měla sloužit pro vyrovnávání výkonu atomové elektrárny Temelín. Projekt se neuskutečnil, zůstaly po něm jen průzkumné geologické vrty. Jeden z nich navrtal artézský pramen, ze kterého stále ještě vytéká voda.
(8) T. Bednařík, A životy se naplnily

Lavička

Oblast mezi Emilovnou a vrchy Pleskanec a Červený kámen. Poblíž pramene Klučné se objevuje i další místní jméno - Srnčák.

Skočová

Opuštěná pískovna v reliktu neogenních říčních sedimentů s pokryvem navátých sedimentů s přímesí svahovin. Významná lokalita kuňky žlutobřiché.

(1) Rekultivace areálu bývalého podniku na výrobu dřevěného uhlí Druchema.

Klucná

(1) Z dobových fotografií a zápisů je zřejmé, že už v roce 1932, tedy pouhý rok po vystavění první chaty Valencie, se osada jmenovala Údolí Velkého hříchu v Zemi úsměvů. Časem z názvu zmizelo adjektivum velký. Podnět ke změně názvu, dala nemilá událost z roku 1932. Tehdy byla u nás hospodářská krize a tudíž i dost velká nezaměstnanost. Někteří kluci neměli práci, a tak mohli být na osadě i přes týden. Jednou si s sebou přivezli dvě děvy lehčích mravů z Prahy, s nimiž se kdesi seznámili. No a za krátkou dobu dostali všichni tu nepříjemnou pohlavní nemoc, která byla tehdy dosti rozšířená. Zkrátka žádná poesie, ale obyčejný život.
(2) Jemnozrnný porfyrit, svrchní kambrium, ústí potoka Klucné u Roztok. Muzeum Skryje.
(3) Říkal jsem si, čím to je, že v podobných roklích rostou takhle vysoké smrky nebo jedle? Je to živinami, dostatkem vody nebo tím, že do vysokých stromů v údolí nemůže udeřit blesk? Místní infocedule mi podala vysvětlení: Smrk je původní křivoklátskou dřevinou. V poledové době zde rostl v inverzních roklích a některých vyšších polohách s dostatkem půdní vlhkosti. Jinak je to dřevina hor a její optimum je okolo 900 m nad mořem. Na Křivoklátsku mu vyhovují chladnější polohy inverzních luhů s vlhkým klimatem a dostatkem půdní vlhkosti. Na takových místech dorůstá úctyhodných dimenzí. .
(4) Z křivoklátského panství se ve Státním oblastním archivu dochovaly kroniky jednotlivých polesí, do I. světové války psané německy, poté česky. Zde uvádím ukázku z roku 1924 (Pamětník polesí Kouřimec), která se týká i lesních cest v Klucné.

Tři prameny

Mokřinka

Vrch Mokřinka dostal své jméno podle množství mokřadů a pramenů, které z něho vyvěrají. Nejsilnějším pramenem jsou pak známé Tři prameny v údolí Klucné.

(1) Morávkova cesta vede od zpevněného brodu na Klucné kousek nad Třemi prameny k hájovně Branovská vrata.

Valach

Bezejmenná kóta (na lesnických mapách uvedena jako Valach) cca. 510 m.n.m. severně od Karlovy Vsi, od ní je vidět jako hřebínek s plešemi. Tedy, pleše to asi nejsou, spíš lišejníkové skalky, úplná lišejníková poušť. Z vrcholu pěkný výhled na Nezabudické skály a Křivoklát, utopený o 230 metrů níže. Od Branovských Vrat příkrý sráz a zajímavé skalky.

Beraník

(1) V pozadí Roztoky
(2) Rokle (obtížně schůdná) mezi Beraníkem a kótou 507, která ústí poblíž Tří pramenů.

Komentáře (připomínky čtenářů):