Karlova Ves

Tato kapitola je věnována okolí Karlovy Vsi - Emilovna, Vysoký Tok, Beraník, Tři prameny, Klucná. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Karlova Ves

Karlova ves (Karloves) – nejmladší osada na křivoklátsku založená 1826, usazení dělníků blízkého dvora Karlova, jakož i švábských kolonistů, povolaných sem k zavedení plavení dříví z blízkých lesů Úpořským potokem do Berounky a k vybudování potřebných k tomu nádrží a jiných vodních staveb (volně podle A. Nechleba: Příspěvky k sociologii křivoklátského venkova).

(1) Kolem roku 1932 byla postavena pro Ladislava Františka Dvořáka (agrárník, organizátor zemědělského družstevnictví a později guvernér Národní banky československé) honosná vila - zámeček s neoklasicistním průčelím.
(2) křížek v údolí Klučné pod Karlovou vsí
(3) Na místě mordu cvočkaře Dandy byla mezi Bránovem a Karlovou vsí cvočkaři Dandovi vyvěšena dřevěná malovaná pamětní cedule (2007) - zdroj https://www.admiralgrog.cz. Cvočkař Danda byl obchodníkem s železářským zbožím. Pocházel z Bavorska a živil se tím, že nakupoval od kovářů (cvočkařů) na podbrdsku ručně kované hřebíky a rozvážel je po berounsku, zbirožsku, rakovnicku a žatecku, někdy i do Prahy a Bavorska. Roku 1753 byl nalezen mrtvý a oloupený, s tělem posetým bodnými ranami. Ležel v místech, kde cesta začínala klesat do údolí Klucné, jen kousek za odbočkou na Branov. Karlova Ves tehdy ještě neexistovala, takže ke zločinu došlo na velmi opuštěném místě v lesích. Vrahy, nazývanými hyeny v lidské kůži, byli dva bratři Staňkové z Branova. Procesí na Svatou horu se každoročně u obrázku na místě vraždy modlila za Dandovu duši. Roku 1843 poutníci již zašlý obrázek obnovili a roku 1881 jej nechal princ Emil Furstenberk znovu namalovat. Po roce 1922 na místě zůstal již jen poškozený rámeček (volně podle O. Dvořáka: Křivoklátským královským hvozdem).
(4) Roztocké listy, únor 2024

Vysoký Tok

Přírodní rezervace bylo vyhlášena pro ochranu vrcholových pleší a území, které bylo modelováno pleistocenními kryogenními pochody. Můžeme zde nalézt mrazové sruby a skalní sutě doplněné zajímavou faunou a flórou.

Nízký Tok

(1) skalka na kótě 473 m.n.m. nad Klučnou, vlastní vrchol Nízkého Toku (495 m.n.m.) je východněji

Emilovna

Emilovna (Emilova bouda) byla postavena pro prince Emila z Furstenberku, podle něho nese také jméno které se zachovalo dodneška.

(1) U tří koulí - původní památné koule někdo šlohnul, takže lesníci vyrobili jejich repliky, a to z betonu. Podle pověstí jde o dělové koule z třicetileté války, kdy Švédové prohráli bitvu u Broum (1639). Tvar koulí (ať už jakéhokoliv původu) byl každopádně upraven na příkaz prince Emila Furstenberka. Na každém z původních balvanů prý bylo vytesáno výrazné písmeno B. Podle jiných svědectví se zde nacházely tři velké oblé kameny z hrubozrného pískovce.
(2) U Emilovny je ohrádka s vysazeným " památným dubem zimním " a kámen s cedulí o založení Lesnického parku Křivoklátsko.
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(4) Zde by člověk už Emilovnu nepoznal, musí být opravdu hodně stará fotografie (bohužel bez datace). Ve štítu je napsáno - Emilshütte. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(5) Fond - Inspekce státních lesů Křivoklát, SOA Praha.
(6) Věnovala Zdena Bradnová.
(7) V sedmdesátých letech 20. století hrozila realizace projektu vybudování údolní nádrže na řece Berounce a současně přečerpávající horní nádrže, která by zasáhla až do prostoru Emilovny. Měla sloužit pro vyrovnávání výkonu atomové elektrárny Temelín. Projekt se neuskutečnil, zůstaly po něm jen průzkumné geologické vrty. Jeden z nich navrtal artézský pramen, ze kterého stále ještě vytéká voda.
(8) T. Bednařík, A životy se naplnily

Lavička

Oblast mezi Emilovnou a vrchy Pleskanec a Červený kámen. Poblíž pramene Klučné se objevuje i další místní jméno - Srnčák.

Skočová

Opuštěná pískovna v reliktu neogenních říčních sedimentů s pokryvem navátých sedimentů s přímesí svahovin. Významná lokalita kuňky žlutobřiché.

(1) Rekultivace areálu bývalého podniku na výrobu dřevěného uhlí Druchema.

Klucná

(1) Z dobových fotografií a zápisů je zřejmé, že už v roce 1932, tedy pouhý rok po vystavění první chaty Valencie, se osada jmenovala Údolí Velkého hříchu v Zemi úsměvů. Časem z názvu zmizelo adjektivum velký. Podnět ke změně názvu, dala nemilá událost z roku 1932. Tehdy byla u nás hospodářská krize a tudíž i dost velká nezaměstnanost. Někteří kluci neměli práci, a tak mohli být na osadě i přes týden. Jednou si s sebou přivezli dvě děvy lehčích mravů z Prahy, s nimiž se kdesi seznámili. No a za krátkou dobu dostali všichni tu nepříjemnou pohlavní nemoc, která byla tehdy dosti rozšířená. Zkrátka žádná poesie, ale obyčejný život.
(2) Jemnozrnný porfyrit, svrchní kambrium, ústí potoka Klucné u Roztok. Muzeum Skryje.

Tři prameny

Valach

Bezejmenná kóta (na lesnických mapách uvedena jako Valach) cca. 510 m.n.m. severně od Karlovy Vsi, od ní je vidět jako hřebínek s plešemi. Tedy, pleše to asi nejsou, spíš lišejníkové skalky, úplná lišejníková poušť. Z vrcholu pěkný výhled na Nezabudické skály a Křivoklát, utopený o 230 metrů níže. Od Branovských Vrat příkrý sráz a zajímavé skalky.

Beraník

(1) V pozadí Roztoky
(2) Rokle (obtížně schůdná) mezi Beraníkem a kótou 507, která ústí poblíž Tří pramenů.

Komentáře (připomínky čtenářů):