Klonk a Lejškov

Tato kapitola se věnuje národní přírodní památce Klonk, obci Suchomasty a Lejškovu. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Klonk

Klonk je mezinárodním stratotypem hranice mezi silurem a devonem. Byl schválen jako první mezinárodní stratotyp hranice mezi geologickými útvary na 24. Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu (1972), od té doby je jedním z nejvýznamnějších geologických stratigrafických objektů ve světovém měřítku. Pro doplnění - nedaleko Karlštejna nalezneme Budňanskou skálu, která byla na stejném geologickém kongresu zvolena parastratotypem (pomocným stratotypem) hranice silur - devon, který doplňuje zvláště některými paleontologickými daty základní stratotyp Klonk u Suchomast.

V Čechách existují ještě další dva významné stratotypy: lom Na požárech v Praze-Řeporyjích – mezinárodní stratotyp hranice ludlow-přídol a definice přídolí, nejvyššího stupně siluru a Homolka v Praze-Velké Chuchli – mezinárodní stratotyp hranice lochkov-prag, dvou nejspodnějších stupňů devonu.

(1) Celkem je v profilu očíslováno 124 geologických vrstev (zdroj: https://lokality.geology.cz/158). Vlastní hranice mezi silurem a devonem je vedena uvnitř 7-10 cm mocné vrstvy č. 20 (vyznačuje se nástupem vůdčí fosilie Monograptus uniformis). V nadložní vrstvě sledu č. 21 je prvý výskyt trilobita Warbugella rugulosa. Na snímku pod prknem vidíme očíslovanou vrstvu č. 18 a nad prknem vrstvu č. 26.
(2) Geologický památník u Klonku je vytvořen z mramoru zbuzanského, který je mikritovým až biomikritovým vápencem nazelenale nebo nahnědle šedé barvy, je hlíznatý, s typickými žilkami bílého kalcitu.
(3) Ze Zlatého koně je vidět přes masiv Voskopu jenom kousíček.

Klonk, infotexty

(1) Obrázek ukazuje, jak vypadá vědecké vyhodnocení výskytu graptolitů na Klonku. Hranici siluru a devonu stanovuje první výskyt graptolita Uncinograptus uniformis, ale ostatní druhy graptolitů jsou pro vyhodnocení hranice též důležité. Zejména posloupnost, ve které se graptoliti vyskytují v čase, tedy ve vrstevním sledu. V případě, že na nějakém jiném místě na světě Uncinograptus uniformis chybí, lze ostatní graptolity použít pro stanovení hranice siluru a devonu. Berounské Muzeum Českého krasu - výstava Český kras a jeho lidé.
(2) Obrázek znázorňuje výskyty zkamenělin ve vrstevním sledu Klonku. Období devonu začíná tam, kde se poprvé objeví graptolit Uncinograptus uniformis. Kromě něj lze pro srovnání dobře využít i výskyt trilobita Warburgella rugosa, který se poprvé objevuje v devonu. Naopak, lilijice Scyphocrinites elegans svým výskytem hranici siluru a devonu překračuje a pro srovnání proto není vhodná. Berounské Muzeum Českého krasu - výstava Český kras a jeho lidé.
(3) Schematicky překreslený vrstevní sled Klonku názorně zobrazuje střídání vápnitých (modré) a břidličných (černé) vrstev. Toto střídání nejspíše vzniklo v důsledku opakujících se klimatických změn a kolísání výšky mořské hladiny. Vrstvy se ukládaly postupně, od spoda nahoru. Nejstarší vrstvy jsou tedy nejníže a nejmladší nejvýše. Čas je tak zaznamenán ve směru vzhůru. Čísla vrstvám přiřadili paleontologové pro orientaci ve vrstevním sledu. Berounské Muzeum Českého krasu - výstava Český kras a jeho lidé.

Suchomasty

V zakládací listině Vyšehradské kapituly z roku 1088 se objevují dva názvy obcí z Podbrdska - Suchomasty a Svinaře, které král Vratislav II. kapitule daroval. Název Suchomasty se nejprve vyskytoval ve starší podobě Suchomasli a druhá část složeného názvu byla odvozena od slovesa másliti, které znamenalo tolik co máslem křášliti, krásiti, zdobiti, potírati. Jméno Suchomasli vyjadřovalo obec lidí, kteří máslem krášlí nebo potírají, ale jen suše, slabě, nepatrně, skoupě. Brzy však za tento tvar začal pronikat zřetelnější a srozumitelnější tvar Suchomasti, který označoval obyvatele, kteří mastí suše, tedy velmi málo. Odtud již byla přímá cesta k dnešnímu názvu Suchomasty. (Václav Babička, Původ místních jmen na Podbrdsku, Minulostí Berounska 17)

Borek

(1) Z archivu M. Maliny (kolem 1950-1955).

Málkov

(1) Na Dolíku. Podle Vachtla (Soupis lomů okresu Beroun, 1949) jde o starý stěnový lom v budňanských vápencích délky 60 metrů, výška stěny 8 metrů (mírně hloubeno). Lom zavalen odpadem.
(2) Višňovka. Podle Vachtla (Soupis lomů okresu Beroun, 1949) jde o staré lomy, kde se lámaly tence deskovité, místy hlíznaté tmavošedé vápence budňanské s obsahem vložky slinitých břidlic. Větší odkryty v mocnosti do 8 metrů, šlo o kámen podřadné jakosti ke stavebním účelům. Stěnové i jámové odkryvy na ploše asi 250 m².

Lejškov

Záznamy o těžbě vápence na Lejškově se objevují již v době po třicetileté válce, obyvatelé Chodouně od nepaměti lámali na Lejškově kámen a prodávali z něj pálené vápno. Vápenec byl těžen hlavně pro výrobu vápna, stavební účely a pro štěrk na výstavbu a opravy cest a silnic. Významným odběratelem vápence z lejškovských lomů se stal po roce 1850 zdický cukrovar. Pro průmyslovou těžbu bylo ložisko vápenců na Lejškově otevřeno počátkem 20. století v souvislosti s výstavbou vápenky ve Zdicích. V roce 1912 zde bylo vystavěno skladiště dynamitu. Po roce 1918 kupuje lomy na Lejškově a Homoláku i vápenku ve Zdicích Škoda Plzeň, aby měla vlastní zdroj vápna pro výrobu oceli. Doprava vápence probíhá až do 20. let 20. století koňskými povozy, než byla v roce 1925 dána do provozu 4,5 km dlouhá část lanové dráhy spojující lomy na Lejškově a Zdickou vápenku. Nakládací stanice lanové dráhy se nacházela u silnice ze Suchomast do Zdic a sloužila i pro vápenec z Homoláku, který sem byl přivážen nákladními automobily. Těžba na Lejškově utichla v roce 1956. (volně podle Hejna: Lomy zdické vápenky na Lejškově a Homoláku)

(1) Chlupáčovo muzeum
(2) Flexicalymene declinata, ordovik, Lejškov, Národní muzeum
(3) Amphitryon radians, ordovik, Lejškov, Národní muzeum, daroval J. Barrande
(4) Selenopeltis buchi, ordovik, Lejškov, Národní muzeum, daroval J. Barrande

Komentáře (připomínky čtenářů):