Kobyla

Tato kapitola se věnuje lomu Kobyla. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Kobyla, bývalý lom

V době provozu lomu byl těžený vápenec dopravován nejprve svážnou dráhou k nákladišti vlečky malodráhy K.B.K. severně od lomu. Touto malodráhou byl kámen odvážen do vápenek a cementárny v Berouně a Králově Dvoře. Slivenecký masivní bělorůžový vápenec se využíval ve vysokých pecích, k saturačním a metalurgickým účelům, pro chemickou výrobu, na vápno, ke stavebním účelům, na moučky a drtě aj. V roce 1914, kdy se lom zakousl do návrší Kobyly hlouběji, byl vyražen dopravní tunel spojující dno s nákladištěm. Tímto tunelem se do lomu dnes dostává většina z návštěvníků, tunel je z větší části vyztužen betonem, jen na konci u lomu je ponechána rostlá skála. Těžba byla ukončena v době světové hospodářské krize v roce 1929, samotná vlečka byla zrušena až o sedm let později. Těžba byla na několik let znovu obnovena v padesátých letech, následně poté byl lom ponechán přírodě.

Většina odkrytých hornin jsou masivní, světlé, místy narůžovělé krinoidové vápence slivenecké (stupeň prag, spodní devon). Jedná se o facii, která laterálně zastupuje koněpruské vápence z oblasti Zlatého koně. Na severním okraji lomu jsou tyto vápence tektonicky ohraničeny voškovským (očkovským) přesmykem. Jedná se o směrnou poruchu, podél které byly při procesech variského vrásnění v mladších prvohorách od severu v podobě překocené vrásy přesunuty starší vápence lochkovského souvrství i silurské vápence požárského souvrství. Celková délka posunu se odhaduje na 1 km. Očkovský přesmyk je považován za nejlépe odkrytou tektonickou poruchu přesmykového rázu ve středních Čechách. Přesmyk je názorně odkryt také v poslední síni jeskyně zvané Zlomená sluj. tato freatická jeskyně (vzniklá rozpouštěním vápence ve vodou stále zatopené zóně) má pěkně modelované stěny a strop takzvanými dovrchními korozními kopulemi.

(1) Jaroslava Petrboka, jež bádal zejména v Chlupáčově sluji, připomíná pamětní deska u ústí štoly.
(2) V době rozmachu cementářské výroby cementářské firmy vykupovaly pozemky s vápenci, z té doby se zde zachovalo velké množství mezníků, ohraničujících majetkové hranice.
(3) Foto Rudolf Hylský (1949) Zdroj snímků: Fotoarchiv - Online archiv geologických fotografií.
(4) Na Kobyle místy nalezneme ohromné množství žlutých lišejníků, mohl by to být nitrofilní terčovník zední (Xanthoria parietina). Jeho mohutná expanze možná souvisí s vyšší dostupností dusíkatých látek ve srážkách.
(5) Tomáš Šmejkal, Kobyla, (výstava Krajinou Krasu, Berounské muzeum)

Kobyla, jeskyně

Díky těžbě v lomu byly odkryté krasové jevy. Chlupáčova sluj (též jeskyně Vestibul) obsahovala pozůstatky savců a měkkýšů z dob ledových a meziledových, nachází se zde archeologické nálezy (nástroje ze středního a mladšího paleolitu). V druhé významné jeskyni Zlomená sluj byli nalezeny paleontologické nálezy větších savců, kterými například byli: lev jeskynní (Panthera spelaea), nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis), medvěd jeskyní (Ursus spelaeus) a další

(1) V jižní stěně jsou dvě jeskyně - Chlupáčova sluj a jeskyně Vestibul. Kosti a zuby jelenů, lvů, jeskyních medvědů, hyen, srstnatých nosorožců, mamutů a koní z Chlupáčovy sluje jsou nyní uloženy v Národním muzeu v Praze.
(2) Chlupáčova sluj na Kobyle, hráškové pizolity, expozice berounského muzea
(3) Zlomená sluj - stěnou lomu odkrytá freatická jeskyně (vznikla rozpouštěním vápence ve vodou stále zatopené zóně) ve vápencích koněpruských s pěknými dovrchními korozními kopulemi. Je v přímém podloží plochy očkovského přesmyku, kterým zadní síň prochází až do šedočerných vápenců s břidlicemi přídolského souvrství svrchního siluru.
(4) korodované skalenoedry kalcitu z nejnižší polohy jeskynní výplně ve Zlomené jeskyni na Kobyle, expozice berounskeho muzea
(5) kosti končetin mladých kopytníků (jelen evropský a srnec obecný), poslední doba meziledová, Chlupáčova sluj, od J. Petrboka, Národní muzeum
(6) nosorožec Merckův, poslední doba meziledová, Chlupáčova sluj, od J. Petrboka - mléčný zub s prořezávajícím se trvalým zubem ve spodní čelisti, spodní mléčný zub, část levé přední končetiny, Národní muzeum
(7) loketní část levé přední končetiny lva jeskynního, poslední doba meziledová, Chlupáčova sluj, od J. Petrboka, Národní muzeum
(8) levá ramenní kost mladého lva Panthera spelaea, poslední doba ledová, Chlupáčova sluj, od J. Petrboka, Národní muzeum

Kobyla, dronem

Bohužel je Kobyla už tak strašně zarostlá zelení, že fotky z dronu nejsou moc vypovídající.

Kobyla, infocedule

Kobyla - “step”

Horninový podklad jižní části přírodní rezervace je tvořen světlešedými akantopygovými vápenci (stupeň eifel, střední devon), které leží nad vrstevnatými šedými, místy načervenalými biodetritickými vápenci suchomastskými (stupeň dalej, střední devon).

Flóra lesostepní enklávy je nápadně druhově chudší než podobné lokality v údolí Berounky a převládají v ní druhy šířené pastvou. To je typické pro koněpruskou část Českého krasu a je to dáno vyšší nadmořskou výškou této oblasti a absencí skalních biotopů, které by v lesnatých částech poledové doby fungovaly jako útočiště nelesní flóry. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Akantopygový lom

Meňanský průhon a Měňanská vyvěračka

Měňanská vyvěračka je založena na křížení očkovského přesmyku s příčným zlomem mezi vrchy Plešivec a Kobyla. Má velmi proměnlivou vydatnost od desetin l/s v dlouhých suchých obdobích do více jak 30 l/s po vydatných deštích a táních sněhu. Nejobvykleji z ní vyvěrá kolem 3 l/s. Ne všechna voda vyvěrá hned v pramenném jezírku - část vody do koryta přibývá postupně, v 250 m dlouhém úseku mezi pramenným jezírkem a silnicí Koněprusy-Měňany.

Nejstarší známá podoba názvu Měňany má v Deskách zemských z roku 1389 tvar Jměňany a ten lépe vystihuje etymologii tohoto názvu jako ves lidí bydlících na jmění, na statku, v bohatství. Oproti tomu V. Šmilauer uvažuje u Měňan, že znamenaly obyvatele na mělné (drobivé) půdě. (Václav Babička, Původ místních jmen na Podbrdsku, Minulostí Berounska 17)

(1) pískovcový mezní kámen z obce Měňany 16.-17. století, kámen označoval užší region obce, expozice berounského muzea
(2) Dronem od Kobyly

Komentáře (připomínky čtenářů):