Kohoutov a Ostrovecký potok

Tato kapitola se věnuje údolí Ostroveckého potoka, včetně kót Kohoutov, Radost, Strážov, Sirská hora, Velký a Červený vrch. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Kohoutov

Geologický podklad je tvořen vulkanity svrchního kambria - ryolity a ryolitovými tufy. Od kóty Vrána se mírně svažuje temeno kamenité kupy, která přechází strmým svahem k horní cestě. Odtud je mírný sklon s několika menšími plošinkami. Závěr svahu nad dolní cestou tvoří mírně ukloněnou plošinu. Středem rezervace od jihozápadu k severovýchodu probíhá úpad s prameništi.

Většinu ploch porůstají chudé bikové bučiny s věsenkou nachovou, kyčelnicí cibulkonosnou a ječmenkou evropskou. Okrajově se uplatňují kyselé doubravy ve vrcholové části, v nižších partiích květnaté bučiny. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Vzhledem ke vzdálenosti lidských sídel prošlo území nerušeným vývojem - vliv nadměrné pastvy, hrabání steliva a další nepříznivé činnosti byly soustředěny do okrajových porostů lesních revírů. Teprve na konci 18. století proběhla v lesích v okolí kohoutovského vrcholu těžba a pálení dřevěného uhlí. Tuto činnost lze doložit dodnes patrnými milířišti, kterých bylo v rezervaci nalezeno 12 a další v její těsné blízkosti. Příčina, proč se rozšířila těžba až do těchto porostů, spočívá v rozmachu hutnictví v jihozápadní části vrchoviny a na úpatí Brd (volně podle J. Inemana).

Takzvaný kohoutovský prales byl díky svému přirozenému charakteru vyjmut z běžného hospodaření již ve třicátých letech dvacátého století. Zasloužili se o to Colloredo Mansfeldové, majitelé Zbirožského panství, k němuž Kohoutov náleží. Zbirožské panství koupila rodina Colloredo - Mannsfeldů v roce 1879 v dražbě od Vídeňské hypoteční banky, která byla největším věřitelem zkrachovalého podnikatele Dr. Strousberga. Státní ochrany se Kohoutov dočkal v roce 1966, když jej Ministerstvo kultury ČSR vyhlásilo za Národní přírodní rezervaci. Přirozený charakter si Kohoutov v minulosti uchoval pravděpodobně i díky tomu, že nebylo možné pokácené kmeny splavovat.

(1) Věnovala Zdena Bradnová.
(2) Kaplička stojí na místě, kde dříve stával velký dřevěný srub, ve kterém dožil (1998) těžce nemocný Jeroným Colloredo Mansfeld, bývalý majitel zbirožského panství. Kapličku nechal postavit jeho synovec Jerome Colloredo Mansfeld. Snímek věnovala Zdena Bradnová.
(3) Traduje se, že na tomto místě se při společném lovu dozvěděl majitel panství o úmrtí člena svého rodu. (podle místní infocedule na rozcestí Pod Týčským vrchem)
(4) Nejvyšší poloha národní přírodní rezervace Kohoutov (kóta Kohoutov je trochu nelogicky 1,3 km jižněji)

Kohoutov a Radost, dronem

(1) Kóta Kohoutov dronem z místa mezi vrchy Kohoutov a Radost. Špičatý kopeček na horizontu je možná Světovina.
(2) Pohled na západ.
(3) Kóta Radost.
(4) Těchovín, bílá skrvna je kaplička u hájovny.
(5) Týčský vrch
(6) Místo vzletu na úbočí kóty Radost - nejvyšší bod NPR Kohoutov.

Týčský vrch

(1) Rozcestí U křížku - nebo alternativně turisticky Pod Týčským vrchem. Křížek byl postaven z vůle majitelů lesa pro potěchu kolemjdoucích.

Strážov

Vrcholovou část hřbetu tvoří ryolit, výlevná hornina s výraznou narůžovělou barvou a fluidálními texturami tuhnoucí lávy, která se v kambriu vylila na povrch. Opakovaná vulkanická činnost tu zanechala pás hornin vázaný na poruchové pásmo severovýchodního-jihozápadního směru.

(1) lesní partie mezi Strážovem a Velkým vrchem.
(2) Pohled na NPR Kohoutov ze Strážova

Sirská hora

Ostrovecký potok

(1) Vpravo hřeben Strážova, vlevo nahoře osamocená Lípa.

Velký vrch

(1) Kóta 549 západně od Velkého vrchu, věnovala Zdena Bradnová.
(2) Stará loupežnická, tak říkal Marek Hyksa silnici od průsmyku Suchá jedle k hájovně Vlastce.

Červený vrch

Bludný

(1) Věnovala Zdena Bradnová.

Komentáře (připomínky čtenářů):