Komorsko a V zabitém

Kapitola se věnuje okolí Komorska a údolí V zabitém, včetně kót Provazec a Holý vrch. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Komorsko a Starý vrch

(1) Revier Komorsko, zdroj: SOA Praha, archiv Hořovického velkostatku.

Na špici

V zabitém

Husitský převrat v Příbrami proběhl velmi záhy, především díky vlivu kazatele a univerzitního mistra Jana z Příbrami, spolupracovníka mistra Jana Husa. Město Příbram by svěřeno pod ochranu kališníkovi Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína staršímu a později jeho synům. V roce 1421 město Příbram dvakrát přepadl katolický šlechtic Hanuš z Kolovrat, pán na Libštejně a Krašově. Hanuš z Kolovrat odvedl z Příbrami zajatce, jezdecké koně, obilí a další zásoby, ve městě nechal posádku, která nadále sužovala zdejší obyvatele.

Dne 7.4.1422 husité s katolíky bojovali o město Příbram se střídavými úspěchy, při posledním útoku byl Hanuš z Kolovrat odražen. Proto se Hanuš pravděpodobně rozhodl takticky ustoupit a nabrat síly v čenkovském údolí. Příbramským husitům byl táborskými husity na pomoc vyslán oddíl vojska Petra Zmrzlíka ze Svojšína mladšího se sídlem na Orlíku.

Ke střetnutí v bitvě došlo 8.9.1422 někde v prostoru dnešních Zabitých. Na straně husitů se do bitvy zapojilo vojsko o síle 300 pěšáků a 18 jezdců. Pravé křídlo Hanušova vojska (katolíci) se soustředilo na stráni Slonovce až k řece Litavce, levé křídlo se zálohou se rozmístilo na stráni Starého vrchu. Slabší katolické vojsko o údajné síle 104 jezdců zpočátku bitvu prohrávalo. Od Starého vrchu přivedl posilu pan z Vamberka a zaútočil na husity z boku. Husité přes svojí početní převahu byli poraženi lépe vyzbrojenou a organizovanou jízdou katolíků a stáhli se zpět do Příbrami. Hanuš z Kolovrat údajně zajal 115 ozbrojených příbramských měšťanů a 16 vojáků. (Podle kroniky Bartoška z Drahonic padlo 30 bojovníků a 124 jich bylo zajato). Nedlouho poté husitská Příbram padla.

(1) zleva výrazná Třemošná, uprostřed hřeben Kloučku (za ním vlevo dopadovka Toku), vpravo Jinecké hřebeny - Koníček
(2) V roce 1876 postavil Jan Zykán na místě předpokládaného bojiště pomníček s husitským kalichem, který byl i památkou na jeho zesnulého čtyřletého syna, který se zde smrtelně popálil při klukovské hře - přeskakování ohně. Zykán ve své době prováděl na někdejším bojišti archeologickým průzkum a zpřesnil tak jeho lokalizaci. Při přestavbě železářské pece Bílá Huť v 17. století se v našli v zemi rezavé a polámané meče, nože, hroty šípů a podkovy. Další nálezy byly objeveny při přestavbě hráze rybníka a odpadní strouhy.

Medalův mlýn

Mlýn je zobrazen na III. vojenském mapování jako Soukupův mlýn. V roce 1864 koupili manželé Soukupovi louku řečenou Na Kluzích, kde postavili mlýn o dvou kolech. Do pozemkové knihy Okresního soudu Příbram byl mlýn zapsán v roce 1867. Soukupovi měli spoustu dluhů, a tak mlýn prodali manželům Rmoutilovým. V roce 1905 byla majitelkou mlýna B. Reinerová, k roku 1910 J. Zvěřina a pak A. Medal.

(1) Kousek od mlýna se ve svahu nad silnicí nalézá paleontologická lokalita stejného jména. Zdejší oblast je budována holšinsko-hořickým souvrstvím, které tvoří význačnou jednotku spodnokambrického sledu příbramsko-jinecké pánve. Uprostřed sledu holšinsko-hořického souvrství, v němž zde převládá facie světlých hořických pískovců, vystupuje asi 10 m mocná poloha světle zelenavých paseckých břidlic, které zde ostře nasedají na podložní pískovce. Pasecké břidlice jsou vyvinuty jako velmi tence laminované jílovité a prachové břidlice, které výše nad lůmkem přecházejí do prachovců a pískovců se skluzovými texturami. Pasecké břidlice jsou pozoruhodné paleontologickými nálezy. V západní části Brd a vzácně i zde poskytly zbytky nejstarší české makrofauny. Vůdčím druhem je merostomátní členovec (hrotnatec) Kodymirus vagans, který je provázen dalšími vzácnými členovci, zbytky řas a poměrně chudým, zvláštním společenstvem mikroorganismů. Celé toto společenstvo je pozoruhodné nejen svým stářím, ale i tím, že nejspíše obývalo lagunární prostředí s brakickou vodou a jen s nepřímými mořskými vlivy. Jde o nejstarší brakickou faunu ve světovém měřítku. Zdejší nálezy jsou však ojedinělé a kvalitou i četností zaostávají za hlavní lokalitou, vrchem Kočka v centrálních Brdech.
(2) Zdroj, doplnit.
(3) Pasecké břidlice mají zpravidla dokonale hladké vrstevní plochy, občas s řasovými povlaky. Odkryv u Medalova mlýna mezi Příbramí a Jincemi. (Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě, R. Mikuláš)

Hořice

Od kopce Hořice se odvozuje jméno geologické vrstvy: Holšinsko-hořické souvrství je v Brdech nejrozšířenějším členem spodního kambria, jeho mocnost silně kolísá od 300 do více než 1000 m. Vznikalo v podobných podmínkách jako souvrství sádecké, tedy v jezerech a na aluviálních plošinách říčních toků v podhůří horského pásma, některé části souvrství však mohly vznikat i v blízkosti mořského pobřeží.

Doly na železnou rudu zabírají celý svah Hořice a Holého vrchu, na vrchu Malý Chlum je mnoho opuštěných šachet. Haldy náležejí k opuštěné šachtě Reichentrostu a táhnou se přes hřeben Hořice na sever k vrchu Provazci (Topografická mineralogie Čech, J. Kratochvíl, 1957).

Provazec a Holý vrch

(1) Kaple sv. Huberta na úbočí Holého vrchu. Petr Volf, Milan Zevl, Zdeněk Záhořík, Vladimír Kadera, Oldřich Mezera -postaveno 2022, vysvěceno 22.11.2023
(2) V některých lokalitách oddělovala hranice panství kamenná zeď, která zabraňovala přebíhání zvěře. Hranice panství u Holého vrchu jsou vyznačena např. v mapě hořovického panství z roku 1890 (Bestandes & Übersichts Karte der Fürstlich Hanauischen Fideicommiss Herrschaft Hořowitz 1890). Zde by mělo jít o hranici panství Hořovického a Hlubošského.
(3) Modře jsem obtáhnul hranici hořovického panství, kde současně byla zeď nebo plot. Červeně jsou obtaženy zdi a nebo ploty na sousedních panstvích.
(4) Malý kousíček východně od vrcholu Provazce se od zdi odklání další zeď (křížení T) směrem zhruba na jih. Jižní zeď dle mého názoru už nejde po hranici žádného dřívějšího panství, možná šlo o oddělení běžného lesa a obory v rámci jednoho panství.
(5) Zeď je patrná i na mapě 1:10000 S 1952
(6) nádržka, pravděpodobně požární na úbočí Provazce, pomístní jméno U jelena

Komentáře (připomínky čtenářů):