Lázská a Pilská nádrž

Kapitola se věnuje nádržím Láz a Pilská a bývalému vodnímu dílu Struhy. Spolu s okolím - U poustevníka, Zavírka, Čihadlo, Horní vrch.

Pilská nádrž

Pilská nádrž (původně byla pojmenována po arcivévodkyni Sofii, manželce arcivévody Františka Karla Sofiin rybník) byla postavena v roce 1853 ze stejných důvodů jako nádrž Lázská - pro napájení důlních a hutních provozů v okolí Příbrami. Voda byla především používána pro pohon čerpadel, které odčerpávaly vodu z hlubinných dolů, laicky řečeno voda vysávala vodu. Mohutná hráz byla budována na geologicky velmi nestabilním podloží. Pod povrchem se nacházely tektonicky porušené (propustné) horniny, v nichž se střídaly vyvřeliny a usazeniny z období kambria. Aby stavitelé toto nestabilní podloží utěsnili, vybudovali pod tělesem hráze zámek, podzemní přepážku z jílovitopísčitého materiálu. Zámek byl hluboký okolo 8 metrů, místy dokonce až 24 metrů! Hráz měla výšku až dvacet metrů a délku kolem 380 metrů, bohužel již během kolaudace v roce 1853 byl zjištěn neobvykle velký pokles potrubí spodní výpusti vlivem tíhy hráze. Během napouštění nádrže se objevovaly znepokojující průsaky a následujícího roku se hráz po vydatných deštích dokonce protrhla. Ačkoliv bylo obyvatelstvo varováno, o život přišli v Bohutíně dva lidé. Pro nové uložení spodních výpustí byla vyražena štola v pravém boku údolí a celá hráz byla na vzdušné straně zesílena. Oprava byla dokončena v roce 1861, ale po napuštění se opět objevily znepokojivé průsaky. V roce 1865 bylo rozhodnuto o trvalém snížení hladiny o 5 metrů, čímž se snížil projektovaný maximální objem vody 1,6 mil. m3 na 0,68 mil. m3. V době novodobé je povolený maximální objem zadržované vody 1,06 mil. m3. (volně podle Hajšman: Tajemství brdských vrcholů II.)

(1) Obtížně čitelný patník, snad písmena XE
(2) Velké sucho v roce 2015 bylo patrné i na výšce hladiny v nádrži.
(3) Historický plán Pilské nádrže (Situations Plan ?lieber die von dem Furstlich Colloredo Mannsfeld´schen Obetznitzer Territorium an den přibramer k.k. und mitgewerkschaflichen Silber und Bleibergbau zur Anlage eines Werksteiches am Bache Pilka uberlassene Grundflache von dem Grundbesitze der Domane Dobřisch), zdroj SOA Praha. Vpravo od hráze budoucí Pilské nádrže (Der projectirte Teichdamm) se nachází malý objekt bydlení hlídače nádrže (Die projectirte Teichwarters Wohnung). Pod hrází původní nádrže Pilka stávala pila (Sagemuhle). Vpravo od ní již v oblasti budoucí zátopy Pilské nádrže se potom nacházela i hájovna (Wohnung des Hegers).
Knížka 100 zajímavostí ze starých Brd k této starší nádrži uvádí: V 18.století již na Pilském potoce existoval rybník, pod nímž stály dvě budovy s vodními koly, zachycené při prvním vojenském mapování (1764-1768). První s označením Glas Stampf (skelná stoupa) zřejmě souvisela s provozem nedaleké Adlerovy hutě, ve druhé se rozřezávaly kmeny na prkna, jak lze usuzovat z označení bret. Opodál bychom našli ještě hájovnu. Na mapě stabilního katastru z roku 1839 můžeme pozorovat změněnou situaci. Pod hrází se choulila již jen jedna dřevěná budova, patrně zmíněná pila. Větší budova - hájovna-rovněž zakreslená jako spalný objekt, stávala při cestě u horního okraje louky nad rybníkem. Jiné stavení bychom zde před polovinou 19. století neviděli, stoupa zanikla společně se skelnou hutí v roce 1783. Tato samota o dvou číslech ztracená uprostřed lesů náležela k Obecnici a nazývala se jednoduše Pila.
(4) III. vojenské mapování přibližně v této poloze udává objekt J.H. (jagerhaus). Na ortofotomapě z roku 1953 je vidět budova poněkud východněji od těchto betonů.

Pilský potok

(1) Pilský potok nad Pilskou přehradou, téměř před nátokem do nádrže.
(2) Pilský potok zhruba v úrovni samoty U Prokopa. V těchto místech se nalézala původní huť u Bohutína-zhruba 300 metrů od pomníku, který připomíná 700 let od prvních reálných dokumentů a hutní činnosti na Příbramsku. (Poznámka: Není mi jasné zda huť stávala přímo u potoka)
(3) Nádherné údolí Pilského potoka nad přehradou blízko pramene zhruba na úrovni Čihadelské cesty. Bohužel hloubka a krása údolí je nevyfotitelná :-).
(4) lesní cesta Bor-Obecnice, nikdy dřív jsem si nevšimnul, že cesta je založena na skládaných kamenech

U Poustevnika

Podle pověstí toto místo kdysi obýval poustevník. Vypráví se, že zdejší poustevník se dožil více než sto let, a když skonal, rozezněly se samy od sebe zvony až ve vzdáleném Třebsku. A z této obce se pár volů s povozem, sám bez vozky, vydal k zesnulému. To bylo znamení shůry, že poustevník si přál být pohřben právě v Třebsku, což se i stalo. (Čáka, Střední Brdy krajina neznámá). Čáka píše i o leknínech, a skutečně, jsou zde. Nikde jinde v Brdech jsem je nezaznamenal.

Zavírka

Lázská nádrž a Žernovák

Se stavbou Lázského rybníka se započalo v roce 1818, stavba hráze byla dokončena v roce 1822. Podle Čáky ho stavělo sedm set, později až tisíc lidí denně. Krátce po dokončení stavby byl Lázský rybník oficiálně pojmenován na Erzherzog Franz Karl Teich No I (Stavbu rybníka prohlížel roku 1822 rakouský arcivévoda František Karel, po němž dostal rybník jméno). Obsah nádrže byl 785 000 m³. Hráz měla střední jílovité těsnění zahloubené do podloží zámkem s klíčem. Původní sklony hráze byly u návodní strany 1:1 a u vzdušné strany 2:1, dočasná stabilita svahu byla zřejmě dosažena mohutným kamenným opevněním svahu. Objem tělesa hráze činil asi 40 000 m³. V roce 1857 bylo zjištěno, že došlo k porušení hráze, která byla rekonstruována včetně vyražení zvláštní štoly v levém skalním bloku při zavázání hráze, ale mimo její těleso. Hráz byla zesílena na návodní i na vzdušné straně (včetně mírného zmírnění sklonů), koruna hráze byla rozšířena z původních 2,5 m na 4 m. Zásadní rekonstrukce hráze proběhla v letech 1991-92. Po dokončení rekonstrukce byla šířka hráze v koruně 5 m, v základové spáře 69 m, sklon návodní a vzdušné strany nyní činí 1:2.(volně podle Beránek: K historii lázského vodního díla). Dnešní celkový objem činí 958 000 m³.

(1) Fotografie věnoval V. Balvín. Původně se voda odebírala jedním dřevěným potrubím uloženým ve středu hráze. Po havárii v roce 1857 bylo dřevěné potrubí zrušeno a vybudovala se v levobřežním skalním boku hornickým způsobem štola vejčitého tvaru – na tu dobu něco zcela nového. Z původní štoly se zachoval portálový vchod, štola se zaslepila, její 60 metrů slouží jako technická památka.
(2) Fotografie věnoval V.Balvín. V dolech se časem přestala voda jako pohon používat a po 2. světové válce bylo rozhodnuto využít Lázský rybník jako zásobárnu vody pro rostoucí Příbram. V letech 1991 – 1993 byla hráz zcela rekonstruována. Původní štola se zaslepila a vybudovala se nová větší štola více ve skalním masivu. Na vtoku do této štoly se postavil betonový věžový objekt, který slouží k vypouštění vody dvěma spodními výpustmi a k odběrům na úpravnu. Hráz se přisypávkami zvýšila a rozšířila, vybudoval se i nový bezpečnostní nehrazený přeliv tvaru kachního zobáku.
(3) V minulosti byla vodní nádrž Láz a její přítok oázou mizejících střevlí potočních, které přirozeně patří do chudých vod horských a podhorských bystřin. Povodí Vltavy, státní podnik, ve spolupráci s Biologickým centrem Akademie věd v Českých Budějovicích využili rekonstrukce vodního díla, aby z nádrže odlovili lidskou činností zavlečené druhy ryb a obnovili v ní křehce vyvážený ekosystém s přirozenou rybí obsádkou. Ta je založena na soužití mezi pstruhem obecným a střevlí potoční.

Linkův kříž

Linkův kříž - monolitický jetelový kříž zručně řemeslně zpracovaný a na nízkém soklu. Na noze letopočet 1800. Stojí na místě, kde byl zavražděn myslivec Link pytláky. Podle článku Hany Pátkové Vražda u potoka (Podbrdsko 2006) byl v roce 1804 v Rožmitále pohřben Jan Linek, dvacetišestiletý syn revírníka Václava linka, zabitý v lese pytláky. Dva dny před smrtí syna se jeho otec oženil. Hlavním podezřelým byl Martin Dražan zvaný Pečený, sedlák z Lázu. Pozdější tradice z Martina Dražana vytvořila dvě osoby-pytláky Dražana a Pečeného.

Láz

(1) (Hallstatt) bronzový krční kroužek, výstava Keltové v Národním muzeu (do února 2019)

Bílá skála

Čihadlo a Horní vrch

(1) Na jižním svahu kóty 727 byly těženy kambrické třemošenské slepence a křemence barvy světle šedé, místy narůžovělé. Lom byl stěnový o jedné etáži, 40 metrů dlouhý, 15 metrů široký a 10 metrů vysoký. Lámalo se ručně, 1 naftový pojízdný drtič. Od roku 1941 opuštěn, v roce 1941 zde pracovalo 27 dělníků (Soupis lomů okresu Blatná 1949).
(2) Propady po těžbě železné rudy - 19. století

Struhy

Struhy (17,5 km dlouhá povrchová stoka), vynikající technické dílo, kterým byla přiváděna voda z Lázského resp. Pilského rybníku na Březové Hory pro potřeby příbramských rudných dolů. Jejich vznik lze datovat koncem 18. století a zánik a devastaci v sedmdesátých letech minulého století (upraveno podle stránek Spolku Prokop).

(1) Výškový rozdíl hladin Pilského a Lázského rybníka činí cca. 30 metrů, mezi nimi je vybudován propojovací kanál v úbočí Zavírky dlouhý 2,5 km.

Bohutín

(1) Ze sbírek Národního muzea.

Komentáře (připomínky čtenářů):