Liteň a Mramor

Tato kapitola se věnuje okolí obce Liteň, včetně kót Mramor a Šamor. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Liteň

Jméno Liteň vzniklo z osobního jména, jehož starší podoba Luten je doložena v listině z roku 1324. Původní podoba jména Louten se přehláskou změnila na Liten a stejnojmenná osada znamenala Litnův dvůr nebo Litnův mlýn. Tak jako jména s přivlastňovací příponou na konci změkčila svou koncovku, např. Třeban na Třebaň, tak podobně se změnil tvar Liten na Liteň. (Václav Babička, Původ místních jmen na Podbrdsku, Minulostí Berounska 17)

Nejstarší zprávy o vsi zvané Luteň pochází již z konce 12. století, kdy ji drželi Buzicové. Kostel sv. Petra a Pavla dal podle tradice postavit Karel IV. z materiálu, který zbyl po stavbě hradu Karlštejna.

V dobách válek Švédských Liteň zhoubným nepřítelem též navštívena byla. Švédský generál Banner r. 1639 z Mramoru Liteň zapáliti kázal. Roku 1715 čítala Liteň 94 obyvatelů, roku 1770 čítala 356 obyvatelů. V roce 1890 žilo v Litni (bez Leče a Vlenců) 877 obyvatel v 96 domech, 875 obyvatel se přihlásilo k národnosti české, dva k národnosti německé. Dle náboženství zde bylo 814 katolíků, 11 nekatolíků a 52 židů. Ohledně čtení a psaní umí číst a psát 342 mužů, 372 žen, neumí číst a psát 71 mužů a 91 žen (Liteň a přifařené k ní obce, vydal v roce 1896 vlastním nákladem liteňský farář Josef Kreisinger).

(1) Strom profesora Ivo Chlupáče byl zasazen v roce 2003, rok po jeho úmrtí. Jde o jinan dvojlaločnatý (Ginkgo biloba). Malý pomníček je vytvořen z vyleštěného cephalopodového vápence.
(2) Prof. Otomar Pravoslav Novák (1851–1892) byl paleontolog, jediný přímý žák Joachima Barranda. V průběhu zkoumání prvohorní fauny pobýval v Litni u své sestry Růženy Wiltrové, manželky ředitele liteňské školy. V Litni také zemřel a je pohřben pod oknem liteňské školy. (podle Wikipedie)
(3) Novorenesanční rodinnou hrobku vybudoval Josef Šebastián Daubek roku 1888. Navrhl ji architekt Antonín Wiehl, jenž se nechal inspirovat podobou kostela San Andrea na Via Flaminia v Římě. Oltář v interiéru zdobí socha sv. Josefa od Josefa Václava Myslbeka a v triptychu v lunetě nad ním namaloval Max Pirner členy rodiny Daubků v roli prosebníků klečících u Panny Marie, která na klíně chová mrtvého Krista Je zde mj. pochována operní pěvkyně Jarmila Novotná (provdaná Daubková).
(4) Při hřbitovní zdi u silnice dnes stojí kaplička s prastarou svatojánskou sochou, jež původně stála před starou farní budovou západně od kostela. V roce 1718 byla přenesena na rozcestí před kovárnu mezi 4 lípy a posvěcena od vikáře Adama Hlavy. Tam však bránila provozu na silnici, a proto byla v roce 1879 přemístěna do výklenku zdi starého hřbitova u kostela. (podle karlstejnsko.info)
(5) Zděná Boží muka bez obrázku. O nich psal Václav Beneš Třebízský, že je tam hrob 13 vojínů z doby třicetileté války. (podle karlstejnsko.info)

Liteňské muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné

Malinkaté regionální muzeum - samostatný sál je věnován světové pěvkyni Jarmile Novotné, která v Litni prožila několik let manželství s Jiřím Daubkem, vlastníkem liteňského panství. Expozice Svatopluka Čecha, který v Litni žil v letech 1852-1856, představuje i další osobnosti, které v Litni pobývaly - básníka a kněze Václava Beneše Třebízského, kněze a pedagoga Františka Josefa Řezáče, českého paleontologa, žáka a pokračovatele Barranda Otomara Pravoslava Nováka.

(1) Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné sídlí v Litni v budově fary z 2. poloviny 18. století. Předtím bylo muzeum v barokní budově Čechovny.

Židovský hřbitov nad Litní a Leč

Židovský hřbitov v Litni je nejstarším židovským hřbitovem na Berounsku, založený roku 1630.

(1) Liteňské muzeum

Mramor

Nejbližší vrch od Litně jest Mramor, jehož výška činí 464 m nad hladinou mořskou. Návrší Mramor tvoří hřeben, táhnoucí se západně od městyse Litně k obci Vinařické, na jehož severním úbočí vyskytují se skalní stěny malá a velká skála, skýtající rozkošnou vyhlídku po celém údolí až ku návrším Karlotýnským a na samotný Karlův Týn. Za velkou skálou tvoří Mramor na jih malou rovinu, jejíž nejjižnější část slove Šamor, jehož výška je 474 m (Liteň a přifařené k ní obce, vydal v roce 1896 vlastním nákladem liteňský farář Josef Kreisinger).

(1) Bývalý pařezinový les, což v Krasu není až taková vzácnost. Pozoruhodnější pro mne byla druhová skladba, kromě očekávaného habru zde byla častá i lípa, javor klen, dub a dokonce i buk.

Šamor

(1) Též zvaná Jeskyně na Šamoru.
(2) HW - mezník vymezující hranici panství. Zde si nejsem jistý, zda šlo o panství Všeradice (Herrschaft Wscheraditz) nebo o panství Osov (Herrschaft Wosow).
(3) Od hraničního mezníku (vpravo dole) se středem snímku vine hraniční příkop.

Komentáře (připomínky čtenářů):