Malý Tok

Tato kapitola se věnuje Malému Toku, Plešci, Pource a obcím Nepomuk a Zálány.

Malý Tok

Od Nepomuku poměrně strmý svah - na vlastním Malém Toku zajímavé lesní porosty, místy uschlé smrčiny, místy naopak jakoby podmáčené.

(1) Na horizontu vysílač na Praze.
(2) Mezi Malým Tokem a Hradištěm naleznete smírčí kříž, na němž je nápis "BŮH MŮJ VŠUDY ÚTĚCHA MÁ" Pod ním F K 1863. Podle knihy "Kamenné kříže Čech a Moravy" jde o monolitický latinský kříž dokonalé kamenické práce na nízkém soklu. Stojí namístě, kde z převráceného vozu šťastně vyvázl lesmistr Emanuel Kraus.
(3) rozcestí severně od Malého Toku na cestě která jímž prochází a západně od vrchu Hradiště

Malý Tok, trigonometrický bod

Malý Tok spolu s Radčí (Brno) a Studeným vrchem tvořil základní body vojenské sítě (1862-1898), která byla základem pro třetí vojenské mapování (informace - brdy.org). Tyto tři brdské hory byly po 1. světové válce převzaty pro síť JTSK (Jednotná triginometrická síť katastrální).

Malý Tok, vyhlídka

Rozcestí u sv. Jana

(1) Kresba Miroslava Háska, expozice Špejchar Spálené Poříčí
(2) Blíže nespecifikovaná bouda - snad z rožmitálských Brd, pohlednici poskytl sběratel ing. Dort. PAW mi napsal následující hypotézu, že srovnáváním proporcí (dveře, umístění komína) mu tato bouda vychází na dnes již zaniklou boudu u sv. Jána. Dneska se tam nacházejí jen rozvaliny, je ale pořád vidět, že bouda byla kamenná.
(3) Před 130-ti lety! se v lesní boudě u Sv. Jana měřily klimatologické a meterologické údaje, v Brdech to byla pravděpodobně nejvýše položená měřící stanice. Na obrázku je graf s průměrnými ročními úhrny srážek za období pět let. Z článku klimatické poměry Rožmitálska, Hubert Hoyer, Vlastivědný sborník Podbrdska 22 jsem použil roky 1879-1883, kdy existovalo stanic nejvíc, později byly některé rušeny. V grafu jsou stanice seřazeny podle nadmořské výšky (modrý puntík). Je hezky vidět, že nadmořská výška neimplikuje vyšší srážkové úhrny, jestli tedy lze takhle historickým datům věřit.

Plešec

(1) Velmi pravděpodobně jde o zbytky dolu Dagmar, který těžil kaolín. Toto malé ložisko kaolinu si asi v letech 1932 pokoušelo dobývat město Příbram. Založili tu šachtu Dagmar, a ze zdejšího kaolinu pálili keramiku. Současně podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) tu fungoval stěnový lom asi 20 m dlouhý, 4-6 metrů vysoký. Podle potřeby štěrku na silnice a cest na střelnici se lámaly křemité slepence třemošenské (kambrium) světle šedobílé, jemně až velkozrnné.
(2) Celý přefocený článek o kaolinu - Hain F., Šuf J.: Kaolinové ložisko u Vranovic u Příbrami. Báňský svět 1933, č. 9
(3) Malou lesní enklávu v moři rožmitálského panství zde držela obec Vranovice.
(4) malý svatý obrázek na křižovatkách cesty od Boru a z Nepomuku do Lázu (mezi Malým Tokem a Plešcem).
(5) křižovatka v lese (Zalány, Belina)

Pourka

Západně od hájovny Pourka byly těženy kambrické třemošenské slepence a křemence barvy světle šedé, místy narůžovělé. Lom byl stěnový 15 x 10 x 5 metrů vysoký. Lámalo se ručně, od roku 1939 občas v činnosti, 2 dělníci (Soupis lomů okresu Blatná 1949).

(1) Štoly a pinky Vranovice kolem dnešní Pourky těžily železnou rudu. Pavel Toufar v své knize Toulky kolem Třemšína uvádí, že v obecním lese severně od obce Sedlice se nachází štola, která navazuje na štolu a posléze šachtu na těžbu železné rudy, táhnoucí se od hájovny Pourka až pod vrch zvaný Plešec. Hornické práce a stavba štoly byly tady ukončeny už v roce 1840... Tomu nějak nerozumím, když skončili hornické práce, kdo by se kutal se štolou?
Osvětlení mi přinesl článek Ložiska a výskyty nerostných surovin v oblasti Středních Brd. Významný ložiskový úsek žilných Fe-rud je Vranovický (Sedlický) cech sz. od Vranovic. Ložisko tvořené třemi limonitovými žilami směru SSV-JJZ mocnými 0,5-2,5 m bylo otevřeno několika doly do hloubky 40 m a 626 m dlouhou štolou, zaraženou v roce 1840 rožmitálskou hutní správou. Štola je do vzdálenosti 370 m vyzděna eliptickou kamennou klenbou a kamenný portál s vyznačeným rokem 1840 je zachovaný dodnes. Jen v letech 1740-1840 bylo vytěženo přes 50 000 tun rudy pro rožmitálskou huť. Železnorudné žíly stejného charakteru byly v polovině 19. století otevřeny Cechem Marie Pomocnice na vrchu Plešec. K tomuto dolu jsem našel popis na stránkách podzemi.solvayovylomy.cz:
Cech Marie Pomocnice u Zalán je na vrchu Plešec (kóta 786 m) v nepomuckém lesním revíru. Obvaly tohoto cechu jsou na jihozápadním úbočí Plešce, asi 180 m pod jeho vrcholem na vrstevnici 740 m. Tento cech s jednou dolovou mírou byl roku 1843 propůjčen rožmitálskému hutnímu úřadu a v roce 1848 byla vykonána jeho úřední prohlídka. Je založen na limonitové žíle v sádecko-bohutínských drobách, jejichž vrstvy směřují podle h 9 - 10 a upadají 35o k severovýchodu. Žíla je podsednuta v hloubce 16 m štolou, která má severovýchodní směr a je 121 m dlouhá. Za účelem odkrytí druhé tamní limonitové žíly byla tato štola prodloužena od druhého světlíku ještě o 22 m ve směru h 2. První limonitová žíla byla směrně prozkoumána 159,6 m na jihovýchod a 50,5 m na severozápad, ale vesměs s negativním výsledkem. Jihovýchodní čelba byla zastavena v rozmrštěné výplni na slabé limonitové žilce a v severozápadní čelbě rudná výplň se vyřízla v pevných třemošenských slepencích. Těžba na cechu byla zastavena v roce 1848. Těžba na lokalitě Zalány se pohybovala od 743 koleček rudy v roce 1844 po maximum 2285 koleček rudy v roce 1846, v roce 1848 se vytěžilo posledních 2027 koleček rudy. Celkem bylo zde vytěženo 8546 koleček rudy (1 kolečko = 0,121 m³).

Nepomuk a Zalány

(1) Budova lesní správy - dříve stála v sedle Na rovinách.
(2) tzv. příbramské madony, muzeum Svaté hory
(3) fotografováno v Domu Natura v Příbrami.
(4) fotografováno v Podbrdském muzeu - Rožmitál pod Třemšínem
(5) Vlastivědný sborník Podbrdska 8*9

Vranovice

(1) Domovský list mojí praprababičky z Vranovic.

Komentáře (připomínky čtenářů):