Malý Tok

Tato kapitola se věnuje Malému Toku, Plešci, Pource a obcím Nepomuk a Zálány. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Malý Tok

Od Nepomuku poměrně strmý svah - na vlastním Malém Toku zajímavé lesní porosty, místy uschlé smrčiny, místy naopak jakoby podmáčené.

(1) Na horizontu vysílač na Praze.
(2) rozcestí severně od Malého Toku na cestě která jímž prochází a západně od vrchu Hradiště

Malý Tok, trigonometrický bod

V Brdech tvořil Malý Tok s Radčí (Brno) a Studeným vrchem základní body vojenské sítě (1862-1898), která byla základem pro třetí vojenské mapování (informace - brdy.org). Tyto tři brdské hory byly po 1. světové válce převzaty pro síť JTSK (Jednotná triginometrická síť katastrální).

(1) Kótu reprezentuje kamenný hranol o velikosti 30x30 cm s křížkem pocházející asi z dob vyměřování JTSK. O 4 m západněji nalezneme asi 60 cm vysoký 32x32 cm velký opracovaný kamenný hranol, na jehož jednom boku je vytesáno latinsky: ASTR. TRIG. PRO MENS. GRAD. MED. EUROP. 1867 (astronomická trigonometrie pro stupňové meření střední Evropy). Tento zjevně vykopaný kamenný hranol je z doby vojenské triangulace pro 3. vojenské mapování (text podle brdy.org).
(2) Publikováno se souhlasem vlastníka historických fotografií, Zeměměřického úřadu - https://bodovapole.cuzk.cz/vyznamneTB.aspx

Malý Tok, vyhlídka

Kolem roku cca. 2020 vznikaly na svazích Malého Toku obrácených k rožmitálské kotlině prokácené paseky s výhledy, kterých díky kůrovci ještě přibylo. Někdo sem umístil výhledovou lavičku, dnes tu jsou dokonce dvě.

Krausův kříž

Mezi Malým Tokem a Hradištěm naleznete smírčí kříž, na němž je nápis "BŮH MŮJ VŠUDY ÚTĚCHA MÁ" Pod ním F K 1863. Podle knihy "Kamenné kříže Čech a Moravy" jde o monolitický latinský kříž dokonalé kamenické práce na nízkém soklu. Stojí namístě, kde z převráceného vozu šťastně vyvázl lesmistr Emanuel Kraus.

Rozcestí u sv. Jana

(1) Kresba Miroslava Háska, expozice Špejchar Spálené Poříčí. Obraz (původně fotografie) zachycuje Společnost lesníků u Svatojánské boudy 11. října 1870 po nadháňce na vysokou zvěř. Karel Gangloff sedí druhý zprava. Muž s mohutným knírem, který sedí po jeho pravici a s někým si právě připíjí, je jeho bratr Heinrich.
(2) Blíže nespecifikovaná bouda - snad z rožmitálských Brd, pohlednici poskytl sběratel ing. Dort. PAW mi napsal následující hypotézu, že srovnáváním proporcí (dveře, umístění komína) mu tato bouda vychází na dnes již zaniklou boudu u sv. Jána. Dneska se tam nacházejí jen rozvaliny, je ale pořád vidět, že bouda byla kamenná.
(3) Ze sbírek Podbrdského muzea. Opis ze staré obálky: Bouda u Sv. Jana nad Nepomukem (za špatného světla!) - asi 1916 n. 17? V. Matoušek
(4) Před 130-ti lety! se v lesní boudě u Sv. Jana měřily klimatologické a meterologické údaje, v Brdech to byla pravděpodobně nejvýše položená měřící stanice. Na obrázku je graf s průměrnými ročními úhrny srážek za období pět let. Z článku klimatické poměry Rožmitálska, Hubert Hoyer, Vlastivědný sborník Podbrdska 22 jsem použil roky 1879-1883, kdy existovalo stanic nejvíc, později byly některé rušeny. V grafu jsou stanice seřazeny podle nadmořské výšky (modrý puntík). Je hezky vidět, že nadmořská výška neimplikuje vyšší srážkové úhrny, jestli tedy lze takhle historickým datům věřit.

Dřevěnka

Hezká cesta s výhledy z Nepomuku do sedla u Sv. Jána.

Plešec

(1) Velmi pravděpodobně jde o zbytky dolu Dagmar, který těžil kaolín. Toto malé ložisko kaolinu si asi v letech 1932 pokoušelo dobývat město Příbram. Založili tu šachtu Dagmar, a ze zdejšího kaolinu pálili keramiku. Současně podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) tu fungoval stěnový lom asi 20 m dlouhý, 4-6 metrů vysoký. Podle potřeby štěrku na silnice a cest na střelnici se lámaly křemité slepence třemošenské (kambrium) světle šedobílé, jemně až velkozrnné.
(2) Celý přefocený článek o kaolinu - Hain F., Šuf J.: Kaolinové ložisko u Vranovic u Příbrami. Báňský svět 1933, č. 9
(3) Malou lesní enklávu v moři rožmitálského panství zde držela obec Vranovice.
(4) malý svatý obrázek na křižovatkách cesty od Boru a z Nepomuku do Lázu (mezi Malým Tokem a Plešcem).
(5) křižovatka v lese (Zalány, Belina)

Pourka

Západně od hájovny Pourka byly těženy kambrické třemošenské slepence a křemence barvy světle šedé, místy narůžovělé. Lom byl stěnový 15 x 10 x 5 metrů vysoký. Lámalo se ručně, od roku 1939 občas v činnosti, 2 dělníci (Soupis lomů okresu Blatná 1949).

(1) Štoly a pinky Vranovice kolem dnešní Pourky těžily železnou rudu. Pavel Toufar v své knize Toulky kolem Třemšína uvádí, že v obecním lese severně od obce Sedlice se nachází štola, která navazuje na štolu a posléze šachtu na těžbu železné rudy, táhnoucí se od hájovny Pourka až pod vrch zvaný Plešec. Hornické práce a stavba štoly byly tady ukončeny už v roce 1840... Tomu nějak nerozumím, když skončili hornické práce, kdo by se kutal se štolou?
Osvětlení mi přinesl článek Ložiska a výskyty nerostných surovin v oblasti Středních Brd. Významný ložiskový úsek žilných Fe-rud je Vranovický (Sedlický) cech sz. od Vranovic. Ložisko tvořené třemi limonitovými žilami směru SSV-JJZ mocnými 0,5-2,5 m bylo otevřeno několika doly do hloubky 40 m a 626 m dlouhou štolou, zaraženou v roce 1840 rožmitálskou hutní správou. Štola je do vzdálenosti 370 m vyzděna eliptickou kamennou klenbou a kamenný portál s vyznačeným rokem 1840 je zachovaný dodnes. Jen v letech 1740-1840 bylo vytěženo přes 50 000 tun rudy pro rožmitálskou huť. Železnorudné žíly stejného charakteru byly v polovině 19. století otevřeny Cechem Marie Pomocnice na vrchu Plešec. K tomuto dolu jsem našel popis na stránkách podzemi.solvayovylomy.cz:
Cech Marie Pomocnice u Zalán je na vrchu Plešec (kóta 786 m) v nepomuckém lesním revíru. Obvaly tohoto cechu jsou na jihozápadním úbočí Plešce, asi 180 m pod jeho vrcholem na vrstevnici 740 m. Tento cech s jednou dolovou mírou byl roku 1843 propůjčen rožmitálskému hutnímu úřadu a v roce 1848 byla vykonána jeho úřední prohlídka. Je založen na limonitové žíle v sádecko-bohutínských drobách, jejichž vrstvy směřují podle h 9 - 10 a upadají 35o k severovýchodu. Žíla je podsednuta v hloubce 16 m štolou, která má severovýchodní směr a je 121 m dlouhá. Za účelem odkrytí druhé tamní limonitové žíly byla tato štola prodloužena od druhého světlíku ještě o 22 m ve směru h 2. První limonitová žíla byla směrně prozkoumána 159,6 m na jihovýchod a 50,5 m na severozápad, ale vesměs s negativním výsledkem. Jihovýchodní čelba byla zastavena v rozmrštěné výplni na slabé limonitové žilce a v severozápadní čelbě rudná výplň se vyřízla v pevných třemošenských slepencích. Těžba na cechu byla zastavena v roce 1848. Těžba na lokalitě Zalány se pohybovala od 743 koleček rudy v roce 1844 po maximum 2285 koleček rudy v roce 1846, v roce 1848 se vytěžilo posledních 2027 koleček rudy. Celkem bylo zde vytěženo 8546 koleček rudy (1 kolečko = 0,121 m³).
(2) Na digitálním modelu reliéfu České republiky 5. generace (ČÚZK) jsou znatelné propady po těžbě.

Nepomuk

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1727. Brdská krajina vylidněná po třicetileté válce a následně postižená morem potřebovala nové obyvatele, kteří by obhospodařovali lesy a železárny. Proto se arcibiskup František Ferdinand Khüenburg rozhodl povolat nové osadníky a vyslal emisary do česko-bavorského pohraničí (Kouty). Nově vzniklá vesnice dostala jméno Nepomuk po Janu Nepomuckém, kterého arcibiskup Khüenburg obzvláště ctil. Němečtí kolonisté postupně splynuli s českým prostředím, i když u své původní národnosti setrvávali dlouho. Ve zdejší škole, která byla dřevěná se šumavskou věžičkou, se učilo výhradně německy až do roku 1870.

(1) Budova lesní správy - dříve stála v sedle Na rovinách.
(2) Vlastivědný sborník Podbrdska 8*9

Zalány

Zálany byly založeny roku 1793–1795, devíti rodinami z blízkého Nepomuku. Nová osada dostala jméno Nový Nepomuk nebo Nová Ves, aby se odlišila od původní osady které se začalo říkat Starý Nepomuk. Tyto názvy však zanikly a vžilo se pojmenování Zalány, které osadě dali rožmitálští.

V 19. století Zalánští (a Nepomučtí) vyráběli štípané šindele, násady na nářadí, rudní soudky pro příbramské doly, drobné kuchyňské nářadí a dřeváky. Také se tahal drát – šlo o dřevěné špejle, jenž výrobci strouhali ze smrkového dřeva a posílali do sirkáren. Byly důležité i pro lubařství – luby jsou široké dřevěné štěpiny, z kterých se vyráběly obruče na řešeta a dřevěné krabice nejrůznějších velikostí. Pro lékárnické účely se vyráběly dřevěné soustruhované kelímky. Vyráběly se dekorativní předměty jako panenky, dětské hračky a sošky svatohorské Madony, které si kupovali jako upomínku poutníci na Svatou Horu (tzv. Zalánky). Od poloviny 17.století začala na Svatou Horu proudit pravidelná procesí, zejména během církevních svátků. Až do roku 1732 se dala návštěvnost srovnávat s jinými poutními místy, ale slavnost Korunovace 22.6.1732, kdy byla milostná soška jako první v českých zemí korunována korunkami (vycházejí z podoby císařské koruny Rudolfa II. Habsburského) posvěcenými od papeže, popularitu místa významně posílila.

(1) Výstava Zalánská madona, Podbrdské muzeum Rožmitál.
(2) Na poutních trzích na Svaté Hoře se prodávaly i sošky zpodobňující Pannu Marii Lomeckou, tedy madonu, která třímá v pravé ruce žezlo a na levé ji sedí Ježíšek, jenž pravicí žehná a v levici drží jablko, někdy provedené v modrobílé barvě, symbolizující zeměkouli. Typově vychází z buquoyské kopie Foyenské madony uctívané v Lomci u Netolic, do jisté míry však koresponduje s ikonografickým typem Panny Marie Královny – univerzálním zpodobněním Marie jako královny Nebes, které se neváže k žádnému konkrétnímu poutnímu místu. Zalánští řezbáři ji vyráběli pravděpodobně kvůli poptávce poutníků. Pannu Marii Lomeckou často nosívali v procesí na nosítkách a bývá vidět v kapličkách na území jižního Bavorska, odkud procesí na Svatou Horu mířila.
(3) Panna Marie Bolestná představuje ikonografický typ piety, tj. Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Utrpení matky nad ztrátou syna v sobě nese hluboký duchovní, ale i osobní rozměr. Pieta se stala symbolem oběti a spásy. Červený šat Marie značí Kristovu krev, modrá barva jejího roucha odkazuje symbolicky k pravdě a věrnosti. Sošky Panny Marie Bolestné ze Zalán nelze 100% ztotožnit s žádnou ze známých piet uctívaných v rámci České republiky.
(4) Svatý Jan Nepomucký se zpodobňuje v černé sutaně s bílou rochetou, kožešinovou mozettou zavázanou na šňůrku a tmavým biretem na hlavě, v rukou drží krucifix a palmovou ratolest. Ve zdejším kraji jej hojně umisťovali do výklenků štítů venkovských stavení, jejichž majitele chránil před pomluvou. Po Panně Marii Svatohorské jde o druhou nejčastěji vyřezávanou postavu.
(5) tzv. příbramské madony, muzeum Svaté hory
(6) fotografováno v Domu Natura v Příbrami.
(7) fotografováno v Podbrdském muzeu - Rožmitál pod Třemšínem
(8) Bretlův veřtat v Zalánech čp. 91, Jan Čáka,Vlastivědný sborník Podbrdska 14

Vranovice

(1) Domovský list mojí praprababičky z Vranovic.

Komentáře (připomínky čtenářů):