Ostrovec-Lhotka

Tato kapitola se zabývá části údolí Zbirožského potoka zhruba na úrovni OStrovce a Lhotky, včetně kót Ušák a Bráh. Věnuji se také Terešovu, kapli sv. Vojtěcha a přírodní rezervaci V Horách. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Zbirožský potok, Sýkorův mlýn

(1) muzeum Zbiroh
(2) Zbirožský potok pod Sýkorovým mlýnem.

Zbirožský potok, Papírna, Kozův (Němcův) mlýn

(1) Němcův (Kozův) mlýn, zdroj Kronika Ostrovce - Lhotky
(2) Vyhláška z II. světové války: Dne 8.11.1943 byli popraveni 58letý mlynář Václav Němec, jeho 48 letá manželka Kateřina, rozená Zimmerhakelová a jejich 29letý syn Josef Němec, jež odsoudil Sondergericht v Praze k smrti. Odsouzení poskytovali státní policií hledaným nepřátelům říše podporu a opomenuli vědomě učiniti oznámení. Podepsán Der Oberstaatsanwalt bei Dem Sehen Landgericht in Prag
(3) Douglaska nad Němcovým mlýnem, přibližně v lokalitě U Rudy

Ostrovec a Lhotka

Z obce Ostrovec-Lhotka pocházel prapředek Oty Pavla - Juda Lobl Popper (1746-1829). Tento Juda si zvolil přijmení Popper, které pochází z německé výslovnosti hebrejské zkráceniny slova Frankfurt, což možná svědčí o tom, že jeho předkové pocházeli právě z tohoto města. Juda Lobl Popper měl 12 dětí, z toho osm synů. Celý život strávil ve Lhotce. Židé v roce 1781 získali část práv, která měli křesťané. Výměnou za to museli přijmout německá jména a přijmení. (1788), posílat děti do škol a při obchodování i úředním styku užívat němčinu (Kaczorowski Aleksander: Ota Pavel pod povrchem).

Ostrovecký mlýn

(1) Zprávy o Ostroveckém mlýně pochází již z roku 1652, dnešní podoba je z let 1794-1804.

Jankovský (Čihákův) mlýn

Bráh

Vrch Bráh je pro místní samozřejmě Mt. Bráh.

Staročeské apelativum brah označovalo zvláštní zařízení na úschovu sena nebo slámy (jakýsi stoh s posuvnou střechou na 4 sloupcích), na Rakovnicku se slovem bráh pojmenovávala kupa chmelových tyčí. Je tedy možné, že na vrchu nebo pod ním stávaly brahy/bráhy, podle kterých dostala vyvýšenina své jméno. Pojmenování mohlo také vzniknout metaforicky na základě tvarové podobnosti. (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny) Matně si pamatuji, že ještě před pár lety se chmel v nedalekých Podmoklech pěstoval...

(1) Věnovala Zdena Bradnová.
(2) Věnovala Zdena Bradnová, pohled na Němcův (Kozův) mlýn.
(3) Plocha pro milíř (dřevěnné uhlí) na hřebínku vybíhajícím z kóty Radost. Orientace bídná, spoustu roklí, hřebínků....
(4) Rokle mezi Bráhem a Buzovou.

Bráh, svatá Anna

Terezín (Terezov)

Lokalita je na současných mapách chybně označována jako Terezín, správně by mělo být Terezov. Skelnou huť Terezov, kde se vyrábělo duté sklo, založili manželé Josef a Terezie Lüsnerovi, majitelé statku Terešov v roce 1836. Sklárna byla pojmenována Terezovem (Terezino údolí – Teresienthal) po Lüsnerově manželce Terezii. Sklárna zpočátku využívala dříví z rozsáhlých zbirožských lesů, později uhlí z radnické pánve, křemen se přivážel od Vejvanova a Zvíkovce.V roce 1875 byla většina výroby přenesena do sklárny u Radnic, sklárna v Terezově končí v roce cca 1880. Skláři pocházeli ponejvíce ze skláren na Českomoravské vrchovině a ze severních Čech z okolí Kamenického Šenova.

(1) Theresienthal (Mapa okresu Zbirovského v Pražském kraji), Karte des Zbirower Bezirke im Prager Kreise
(2) Mapa stabilního katastru z roku 1839 již zaznamenala lokalitu Sklená huť neb Fabrika Theresienthal s devíti objekty s čísly stavebních parcel 51-59. Pouze č. st. p. 51 (panský dům) a přístavek k č. st. p. 57 (vlastní huť – dílna, fabrika) byly zděné, ostatní stavby byly roubené.
(3) Bývalý panský dům stojící na vyvýšeném místě nad sklárnou byl prodán roku 1885 Colloredo-Mansfeldovi, majiteli velkostatku Zbiroh, který z něj učinil hájovnu.

Buzová

(1) Peterská (Svatopeterská - jakýsi antiklerikál začmáral část názvu) studánka s vydatnějším pramenem.

Ušák

V horách

Přírodní rezervace V horách (též někdy Na horách) leží na hranici CHKO Křivoklátsko u Terešova. Celkem zde roste 3400 ks tisu, pro srovnání v CHKO Křivoklátsko je uváděno 2300 ks této dřeviny (Ochrana přírody, 60,2005).

Horninovým podkladem jsou vulkanity svrchnokambrického křivoklátsko-rokycanského komplexu. Starší výlevy odpovídají porfyritům, mladší výlevy jsou kyselejší a jsou nazývány paleoryolity. Tisové porosty požívaly ochrany již v první třetině 19. století zásluhou hraběte Kašpara Šternberka z Březiny, který je považoval za jedny z nejbohatších na území Čech. (volně podle Plzeňsko a Karlovarsko, Zahradnický, Mackovčin a kol.)

Svatý Vojtěch

Údajně se zde zastavil sv. Vojtěch cestou z Říma, v roce 1696 je tu připomínán poustevník. Kaple byla postavena Strojetickými za zachránu života jednoho z nich v roce 1739.

(1) archivní fotografie, Rokycanské muzeum
(2) Fotografie z roku 1932.

Okolí Terešova

(1) Pomníček mezi Terešovskou Hutí a Lhotkou.
(2) Pod Bělkou, pěkný lůmek

Komentáře (připomínky čtenářů):