Radeč

Tato kapitola se zabývá hřebenem Radče (též nazýváno Brno). Já osobně tyto kraje řadím mezi Brdy, názory se ovšem různí. Dále se věnuji Bílé skále a zřícenině na hřebenu Radče, která se nazývá Hrad nebo Mitervald. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Radeč (Brno)

V současných mapách je jméno nejvyššího bodu Radeč (722,7 m n.m.) a jméno Brno je vztaženo k místu nepatrně nižšímu (718,1 m n.m.) u vysílače, kóty jsou od sebe vzdáleny zhruba 270 metrů. III. vojenské mapování za nejvyšší kótu považovalo Brno (715,6 m n.m.) a celý hřeben pojmenovávalo jako Ráčer Berge (Ratscher).

Docela svéráznou teorii o vzniku pojmenování Radče uvádí J. Hajšman v knize Kudy na brdské vrcholy: Název Radeč mohl vzniknout odvozením od názvů Hrad nebo Hradec, které se používaly ve vrcholném středověku. Hradec se postupně zkracoval na Hradč a Rač, což byly ve 18. a 19. století oficiální názvy vrchu. Vysoká hora měla i svůj dávný slovanský název Brda nebo Brdo, stejně jako hory podobného tvaru v okolí. V první polovině 19. století se v mapách u kóty s triangulační věží objevuje název Brno. Název Brno tedy nevznikl v době národního obrození jako doplněk či protiklad ke známému brdskému vrcholu Praha. Zřejmě se jednalo o původní název vrchu Brdo, který ještě zaznamenali císařští geometři a ve zkomolené podobě ho zanesli do map.

(1) Skauti z Dobřichovic, rok cca. 1991.
(2) Dřevěná čtyřpatrová triangulační věž (Po stopách triangulačních věží a další turistické zajímavosti Čech a Moravy).

Radeč, železná ruda

(1) Sct. Philippi und Jacobi Eisenerz = Zeche von den Dorfe Lhota im Berge Ratsch, Geofond
(2) Eisenerz=Bergau S. Phillipi Zeche am Berge Ratsch beim Dorfe Lhotta, 1845, Geofond
Poznámka: Philippi/Phillipi a Lhota/Lhotta
Hlavní ložisko na Radči je v dobrotivských vrstvách. Vychází na hřbetu Radče západně od kóty Hrad a jde k západu podél jižního svahu. Ruda, nazývaná Pecheisenstein, která byla do úklonné hloubky asi 40 m zvětralá na hnědel, byla svého času hledanou přísadou pro výrobu kvalitní české litiny. Proto si v prvé polovině 19. století zajistily na Radči dolové míry jak komorní železárny, tak i železárny furstenberské a metternichovské. Sled měr byl následující: Pod kótou Brno na jižním svahu byly míry Fridrichovy, patřící komorním hutím, západně od nich plaská míra Josefova, na východ furstenberské míry Filipa a Jakuba a komorní Barbora a Matyáš. Míry Filip a Jakub byly z jihu blokovány měrou Raimundovou. V roce 1842 bylo radečské ložisko pokládáno za nejdůležitější ložisko na zbirožském panství. Ve státních měrách byla jáma Barbora, Funfarská a nová jáma Barbora. Furstenberskou míru otvírala štola Barbora, ze které razila zbirožská správa od roku 1850 odbočku do svých měr. Po vyřízení ložiska se ukázalo, že jde o ložisko černého sideritu, které zvětralo na povrchu na hnědel. Mocnost hnědelu byla 2-4 metry, mocnost sideritu do hloubky stoupala v 80 m byla 6 m. Ložisko bylo v šedesátých letech otevřeno v délce 1700 m. Hnědel v poli Fridrichově obsahoval 29-33% Fe a siderit 34 % Fe. Furstenberská hutní správa označovala rudu jako hnědel, jehož obsah byl roku 1854 stanoven na 34,7% Fe a 3,5 % SiO₂. Průměrný obsah rudy z haldy obsahoval roku 1875 28,4 % SiO₂, 40,71 % Fe₂O₃ a 1,81 P₂O₅. Plaský důl Josef byl otevřen dvěma jámami, 17 a 57 m hlubokými. Mimoto měla plaská vrchnost roku 1850 ještě důl Emanuel u Skelné Hutě. Zásoby rudy byly odhadovány roku 1848 na 14 394 tun a roku 1857 na všech státních měrách na 855 200 tun. V letech 1842-46 a 1850-51 vytěžily komorní hutě 4215 tun.
(3) Nenašel jsem žádné informace o této chatě (mezi kótou Brno a Hradem), leží nicméně v místě historického důlního díla.
(4) Orientační poloha důlních měr na Radči, podle Generalkarte der kaiserl. konigl. Reichsdomaine Zbirov, 1862.
(5) Situace železnorudných dolů (Eisenbergwerke) na Radči, III. vojenské mapování - modře obtáhnuty symboly dolů.
(6) Expozice v Huti Barbora, Jince.

Hrad na Radči (Mitrwald, Mitervald)

Nejstarší zpráva o hradu Radči je z roku 1343, kdy se připomíná Oldřich z Mitrvaldu z rodu pánů z Litic (podle posledních průzkumů je zavádějící ztotožnění názvu Radče a Mitrvaldu, pravděpodobně šlo o dvě různé lokality). K panství určitě patřila i blízká ves Těžkov. Jeho majetek zdědil Rous z Litic, zmiňovaný roku 1360 jako patron kostela ve Lhotě pod Radčem. Roku 1371 vládl hradu Albert z Kolovrat, od roku 1376 se držitelé Radče často střídali, posledním z nich byl v letech 1409-1423 Petr z Oseka, který už sídlil na Hoholově. Zdá se, že nepohodlný hrad Radeč nebyl již od konce 14. století obýván a pustl. Hrad stál na strmé skále, na východní straně je znatelný polokruhovitý příkop a násep. Předhradí chránila palisádová ohrada. Věž stála vzdálená od obytného stavení. Bližší podoba hradu, spíše hrádku není známa, pravděpodobně se jednalo o dřevěnou stavbu. V 19. století zde byly nalezeny mince doby lucemburské, meč, sekera, podkova a keramika (podle místní infocedule).

Hrad je postaven na křemenci, velmi tvrdé hornině, jde o prokřemenělé křemenné pískovce. Hřbet tvoří odolné ordovické křemence s vložkami jílovitých břidlic s výskytem sedimentárních železných rud.

Bílá skála

Pravěké hradiště na Bílé skále nelze spolehlivě datovat. Bylo přirozeně chráněno skalnatými svahy, kamenný val byl proto vybudován pravděpodobně jen ze severní strany. Zachoval se v délce kolem 50 metrů.

(1) Jinovatka zvýrazňuje pozůstatky opevnění bývalého hradiště.

Lhota pod Radčem

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352. V letech 1869–1910 nesla název Lhota, v roce 1921–1930 Lhota pod Račem, od roku 1950 se nazývá Lhota pod Radčem.

(1) výstava - Acháty a křemeny, krása skrytá v kamenech (Muzeum Českého krasu v Berouně)

Komentáře (připomínky čtenářů):