Radotín a Kosoř

Tato kapitola se věnuje geologickým zajímavostem v okolí Radotína a Kosoře (Radotínské údolí, Radotínské skály, Lochkovský profil, Černé rokle, Cikánka). Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Černé rokle

Černé rokle mají mezinárodní stratigrafický význam se stratotypem hranice mezi stupni lochkov a prag. Je to i významná paleontologická lokalita.

Klapice

Geologické profily svrchním silurem a spodním devonem a významné naleziště zkamenělin v siluru. Druhově bohaté společenstvo šipákové doubravy a otevřené skalní stepi s bohatou faunou hmyzu.

Kosoř

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1310, kdy byl pánem na místní tvrzi rytíř Valtr řečený z Kosoře (Waltherus miles de Cossors). V tomto roce náležela část vsi vyšehradské kapitule. Kolem roku 1349 patřila část zbraslavskému klášteru.

(1) hlavonožec Orthocycloceras fluminese, Národní muzeum

lom Hvížďalka a Špička

Lom Špička byl otevřený roku 1948. V roce 2004 v něm byla objevena Nedělní jeskyně – nejdelší jeskyně na území Prahy (uváděná délka přes 100 m).

Lom Hvížďalka je rozlehlý, dosud činný lom (dobývací prostor o výměře 58 ha) na pravém břehu Radotínského potoka. Lom byl založen roku 1863, velký rozvoj nastal zejména po roce 1959 v souvislosti se stavbou přilehlé Lochkovské cementárny. Zářez silnice spojující lom s cementárnou východně od vlastního lomu odkryl jeden z nejlepších geologických profilů podolským souvrstvím včetně hranic stupňů ludlow-přídolí (opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu) a přídolí-lochkov (hranice siluru a devonu).

PP Radotínské skály

Důvodem ochrany je odkrytý geologický profil prvohorními usazeninami od nejvyššího ordoviku (kosovské souvrství), přes spodní silur, hranici silur-devon, hranici stupňů lochkov a prag a celým pražským souvrství, na výchozech společenstva skalní stepi, s několika nalezišti zkamenělin.

(1) V knížce Krajem Joachima Barranda jsem nalezl podobnou fotografii, k níž se skvěl následující popis: Rytmicky zvrstvené vápence naproti cementárně v Radotínském údolí. Jejich bílá barva je způsobená povlakem mletého vápence z doby před odprášením a odsířením cementárny. Dnes se loupe, vápence opět nabývají šedý odstín, a místy díky odumírajícímu povlaku sinic dokonce mírně černají. Už to není patrné, ale jednalo se o starý lom tzv. Šikmá skála, kde dělníci pracovali na sedačkách zavěšených na laně, dnes jej označujeme jako lom Lochkov.

PR Radotínské údolí

Přírodní rezervace je klasickým územím pro výzkum českého devonu již od dob Joachima Barranda. Geologický profil údolím Radotínského potoka je mezinárodně významný, patří k nejdůležitějším ve východní části pražské pánve a opírá se o něj řada geologických studií. Na území je několik klasických a typických nalezišť zkamenělin a část stratotypu oblastní litostratigrafické jednotky kopaninské souvrství (ludlow, silur). Větší část území pokrývají přirozená lesní společenstva doubrav a suťových lesů, na otevřených skalních výchozech rostou druhově bohaté xerotermní trávníky. Naleziště mnoha skupin teplomilného hmyzu, u řady druhů jde o extrazonální výskyty nebo o hranice areálů.

Cikánka

PP Cikánka - V lomech Cikánka je znatelné rozhraní dvou geologicky odlišných částí na jihozápadní straně oblasti. Jednu část tvoří hranice lochkovských souvrství, jež jsou součástí Barrandienu (nejspodnější devon), a druhou část tvoří Pražské souvrství (spodní devon). Profil vrstev lochkov – prag ukazuje konodontové a tentakulitové zóny. Na odkrytém rozhraní se významně podílela jednak těžba mramoru a jednak i desková tektonika vějířovitým průběhem radiálních poruch.

NPP Cikánka - rozlehlý porost kavylové stepi s bohatou teplomilnou květenou a zvířenou. Geologický podklad území tvoří devonské slivenecké a řeporyjské vápence pražského souvrství. Půdy tvoří převážně mělké rendziny. Z botanického hlediska je plochý, protáhlý hřbet vápenců nepříznivým stanovištěm pro uchycení dřevin, a proto hostí pouze nízký trávník, který silně upomíná na subkontinentální step. Dominantou je kavyl Ivanův (Stipa pennata), který vytváří společně se smělkem štíhlým (Koeleria macrantha), kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia) a bojínkem tuhým (Phleum phleoides) ojedinělý xerotermní trávník.

Lochkovský profil

Jde o opěrný geologický profil k mezinárodnímu stratotypu hranice ludlow-přídol, opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice silur devon, detailní disharmonické provrásnění, význačné paleontologické naleziště J. Barranda, na částech svahu zachována význačná společenstva skalní stepi.

(1) mlž Praecardium bohemicum, Národní muzeum, daroval J. Barrande
(2) plž Platyceras robustum, Národní muzeum

Homolka a Žákův lom

(1) vrása ve tvaru písmene S

Lom Požáry

Bývalý lom Požáry je významnou geologickou lokalitou světového významu. Je zde od roku 1984 uznaný mezinárodní stratotyp pro začátek oddělění přídol (báze vrstvy č.96) – hranici určuje první výskyt graptolita Monograptus parultimus. V siluru se území, ze kterého bude tvořen Barrandien, nacházelo v podobě ostrova okolo 50 rovnoběžky na jižní polokouli Země. V té době vládlo na Zemi o něco málo teplejší podnebí než v současnosti a v mělkém moři (souše byly zatím pusté) plném života se usazovaly mocné vrstvy vápenců (schránky uhynulých živočichů) a vápnitých břidlic. Touto sedimentací a následným zpevněním vzniklo kopaninské souvrství v období zvaném ludlow (před 422 – 416 mil.lety) a požárské souvrství v období zvaném přídol (před 416 – 410 mil.lety) bohaté na mořské fosílie. O několik desítek miliónů let později (před 350 – 310 mil.lety) se při variském vrásnění Bohemikum spojilo s ostatními pevninami a vznikl Český masív. Toto vrásnění bylo provázeno mohutným vrásněním, rozlámáním a ukloněním pevninských desek a vznikem vysokého variského horstva na našem území. Některé důsledky tohoto vrásnění jsou patrny i v tomto lomu dodnes. Většina vrstev je různě ukloněna do šikmé polohy a na mnoha místech tektonicky porušena.

Lomy Požár 1 a Požár 2 byly otevřeny jako jámové již v 19.století a byl zde těžen vápenec pro chemický průmysl a na výrobu cementu. V roce 1930 vznikl v zářezu lomu tunel, kterým se odvážel vápenec z lomu úzkokolejnou dráhou až do jejich uzaření v druhé polovině čtyřicátých let 20.století. A právě v šikmém profilu vrstev nad tímto tunelem je stanoven mezinárodní stratotyp. Jednotlivé vrstvy vápenců jsou popsány pořadovými čísly. V lomu Požár 1 jižně od ústí tunelu se nachází lavicovité krinoidové vápence lochkovského souvrství (kotýzské vápence), které patří k nejstarším vápencům devonského stáří (hranice vrstev siluru a devonu). Dále je pak sled pražského souvrství (slivenecké vápence, loděnické vápence, řeporyjské vápence). Až do období před 390 mil. lety. V celém lomu je průřez historií Země dlouhé více jak 30 mil. let.

(1) Tunel pro úzkokolejnou malodrážku vznikl roku 1930. Sloužil k dopravě těženého vápence z lomu k železnici Praha-Rudná.

Komentáře (připomínky čtenářů):