pokus

Skořice a Kolvín

Tato kapitola se zabývá okolím obce Skořice (mají tu príma hospodu), dále lokalitami Kolvín, Palcíř a zříceninou hradu Drštka. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

  • mapa
  • mapa popisované oblasti, kliknutím zvětšíte

Skořice

Skořický kostel svatého Václava je jako farní připomínán již k roku 1352 v registrech papežských desátků. Ve zdivu kostela jsou patrné zbytky gotické stavby, dnešní kostel je barokní z doby kolem roku 1677. Z vnitřního vybavení kostela jsou zajímavé především hlavní a dva postranní oltáře z poloviny 17. století. Počátkem února 1939 kostel vyhořel, příčina požáru byly děti hrající si v jeho blízkosti s ohněm. Požár zničil šindelovou střechu a zřítila se i věž kostela.

  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • kostel sv. Václava
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice
  • Skořice (1)
  • Skořice
  • Skořice (1)
  • Skořice
  • Skořice (1)
  • Skořice
  • Skořice (1)
  • Skořice
  • Skořice (1)
  • Skořice
  • Skořice (2)

(1) pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové
(2) Rybníkářství a průmysl hrabat Griespeků v okolí Skořic v 17. století, zdroj kronika Skořic(?)

Kolvín, bývalá střelnice

  • Kolvín
  • Kolvín od Palcíře
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín, pěchotní střelnice
  • Kolvín
  • Kolvín, pěchotní střelnice
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín II.
  • Kolvín
  • Kolvín II.
  • Kolvín
  • Kolvín I.
  • Kolvín
  • na Kolvínském potoce (1)
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín

(1) zbytky budovy? pod menší nádrží (Kolvín I.)

Kolvín, bývalá obec

První písemná zmínka o vsi, založené ve 14. století pochází z roku 1381. Je v ní zmiňován jistý Nechval, řečený Kolvín z Kolvína, nejspíše majitel první usedlosti. Ve středověku se v katastru obce nacházel hrad Dršťka, který byl v polovině 16. století již pustý. Farně obec patřila pod obec Skořice, kam docházeli i místní děti do školy, dokud nebyla v roce 1894 v Kolvíně postavena škola. Na náklady zbirožského velkostatku byla vystavěna na svou dobu moderní jednopatrová budova. Tehdy v obci žilo 576 obyvatel, ale od začátku 20. století se počet obyvatel stále zmenšoval. Lidé odlehlou ves v lesích opouštěli kvůli nedostatku práce a zdejším tvrdým životním podmínkám. Někteří se stěhovali do okolních měst, jiní volili vystěhovalectví za oceán. Tři čtvrtiny obyvatel Kolvína se živili jako lesní dělníci nebo pracovníci průmyslových podniků na Rokycansku, pouhá čtvrtina byli rolníci a chalupníci. V roce 1921 měla obec 75 domů, v nichž žilo už jenom 393 obyvatel, z nichž 392 mělo československou národnost.

Během 2. světové války se němečtí okupanti rozhodli střelnici rozšířit a obyvatelé Kolvína se museli do konce roku 1941 vystěhovat, s výjimkou lesníků, lesních dělníků a formanů. Důvodem proč někteří mohli zůstat byla potřeba dělníků na odtěžení polomů z lesní kalamity, kterou způsobila bouře ze 14. na 15. listopad 1941. Na likvidaci této kalamity bylo zapotřebí velké množství pracovní síly, proto byl poblíž Kolvína zřízen pracovní tábor – lágr (pro 3000–5000 lidí), zprvu určený pro sovětské, polské a francouzské válečné zajatce. Nakonec byl obsazen totálně nasazenými mnoha národností, kteří zde zpracovávali dřevo pro potřeby německého průmyslu. Dřevo bylo dopravováno nově vybudovanými úzkokolejnými železničními tratěmi do Mirošova. Po skončení války a příchodu Rudé armády se z tohoto vybavení stala sovětská válečná kořist a skončila někde v gulagu.

Po skončení druhé světové války se obyvatelé Kolvína mohli vrátit do svých domovů. Zatímco před německým vystěhováním žilo v Kolvíně 380 obyvatel, počátkem roku 1948 zde žilo jen 128 obyvatel. V roce 1951 bylo rozhodnuto že se vojenský újezd Brdy rozšíří a obce Padrť, Zaběhlá, Kolvín, Hrachoviště a Velcí zaniknou. Obyvatelé se museli vystěhovat do roku 1952. V roce 1953 bylo započato s bouráním domů, které vykonali vojáci pomocných technických praporů.

  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín (1)
  • Kolvín
  • Kolvín (1)
  • Kolvín
  • Kolvín
  • Kolvín
  • domovský list (2)
  • Kolvínský poklad
  • Kolvínský poklad (3)
  • Kolvínský poklad
  • Kolvínský poklad (4)
  • Kolvín
  • Kolvín (5)
  • Kolvínka
  • Kolvínka
  • Kolvín
  • Kolvín (6)

(1) Na vyfotografované ceduli na patníku jest psáno "Díkuvzdání za zrušení roboty v Kolvíně r. 1848 zničena vandalem r. 1967!".
(2) Domovský list z Kolvína poskytnul pan M. Tomášek, díky.
(3) Z výstavy "Teslíny" v příbramském archívu je obrázek řezenského (bavorského) feniku - poklad 816 mincí z 2. poloviny 13.století nalezený v Kolvíně 1939.
(4) Kolvín - část nádoby z mincovního depotu 2. polovina 13. století. Expozice Rokycanského muzea.
(5) pohlednici poskytl sběratel ing. Dort
(6) pomníček Karel Farmačka

Palcíř

Vrch s názvem Palzirz zaznamenává již mapa prvního vojenského mapování z šedesátých let 18. století. Palcíř není typickým kopcem centrálek, na jeho vrcholu se střídají různé typy lesa které přechází v křovité formace či bezlesí, patrně silný byl vliv bývalé vesnice Kolvín. Poblíž vrcholu nalezneme nejrůznější lomy, v tom největším na západním úbočí je i jezírko, občas vysychající. Vlastní kóta Palcíře vytváří plochý, suťový vrchol budovaný šedozelenými metavulkanity a buližníky. Metabazalty obsahují vtroušené pyrhotinové a chalkopyritové zrudnění dobývané v několika mělkých pinkách v podobě masivní oxidické železné rudy. Na vrcholu Palcíře najdeme nevelký kámen, vysoký asi 1,5 metru, který hlavici palcátu tvarem vzdáleně připomíná.

Na Čihadle - leží 1 km sz. od Palcíře, dva pruhy buližníkových skaleko délce asi 200 m a výšce do 8 m.

Podle Ambrože (Jahrbuch der k.k. geol. Reichsanstalt 1865) byly pokusně těženy v lese Vlasově (Vlasau) stříbrné rudy, byl tu však nalezen pouze limonit.

  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • východní úbočí Palcíře
  • Palcíř
  • východní úbočí Palcíře
  • Palcíř
  • východní úbočí Palcíře
  • Palcíř
  • bývalé jezírko
  • Palcíř
  • bývalé jezírko
  • Palcíř
  • skalky nad jezírkem
  • Palcíř
  • skalky nad jezírkem
  • Palcíř
  • západní úbočí Palcíře
  • Palcíř
  • západní úbočí Palcíře
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • charakter lesa
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • pohled na Kamennou
  • Palcíř
  • Palcíř (1)
  • Palcíř
  • Palcíř (2)
  • Palcíř
  • Palcíř (2)
  • Palcíř
  • Palcíř (2)
  • Palcíř
  • Palcíř (2)
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř
  • Palcíř (3)
  • Palcíř
  • Padrť od Palcíře
  • Palcíř
  • sekeromlat (4)
  • Palcíř
  • sekerka (4)
  • Palcíř
  • pomníček (5)
  • Palcíř
  • buližník (6)
  • Palcíř
  • buližník (6)

(1) Palcíř dronem od Dolejšího rybníka
(2) skalky na východním úbočí Palcíře
(3) Zbytky po těžbě železné rudy z 19. století, severní úbočí.
(4) expozice Rokycanského muzea
(5) Fotografii věnoval B. Klimeš. Pomníček tragicky zesnulého pyrotechnika V. Kalivody.
(6) Dům přírody Tři trubky.

Dršťka

Nejstarší zpráva o hradu z r. 1390 říká, že jej tehdy drželi synové Dobrohosta z Ronšperka. V l. 1407—1438 je doložen Zdeněk z Drštky, který měl hrad od r. 1426 v zástavě od císaře Zikmunda a uhájil jej proti husitům. Za husitských válek vládl hradu Drštce Břeněk z Drštky. Hrad se stal r. 1427 vedle Radyně a Lopaty důležitou oporou Zikmundových vojenských akcí na Plzeňsku. V roce 1454, kdy se poměry v zemi po husitských válkách uklidnily a po dlouhé době opět zasedal zemský soud, byl hrad Dršťka s vesnicemi Mirošovem, Skořicemi a dalšími nejmenovanými vesnicemi prohlášen za královskou odúmrť. To je první a zároveň poslední výslovná zmínka o hradu Dršťce.

V polovině 16. století byla už Dršťka zříceninou. Dnes tu zastihneme část zdiva z lomového kamene, spojovaného pevnou maltou, které kdysi zpevňovalo patu věže při skále. Buližník je jednou z nejtvrdších hornin, tesat do něj a z něj musela být namáhavá práce. Přesto jsou v takové hornině vylámány skalní hrady. Dršťka leží na silně rozčleněném buližníkovém hřebeni. Stavba byla přizpůsobena terénu, začleněna do něj, zčásti do něj vytesána. Do buližníku byl vylámán i hluboký příkop.

  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • zbytky zdiva
  • Dršťka
  • stopy člověka
  • Skořický potok
  • Skořický potok
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • Dršťka
  • bývalý rybník
  • Dršťka
  • bývalý rybník
  • Dršťka
  • Dršťka (1)
  • Dršťka
  • Dršťka (2)
  • Dršťka
  • Dršťka (2)
  • Dršťka
  • Dršťka (3)

(1) Zbytek bronzové přezky z koňské postroje a železné předměty (2. pol. 14 století - 1. pol. 16. století), expozice Rokycanského muzea
(2) zlomky keramiky, expozice Rokycanského muzea
(3) Ideální rekonstrukce podoby hradu Dršťky, podle edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa Nadace České hrady 1995.

Dubina

  • Dubina
  • Dubina
  • Dubina
  • Dubina
  • Dubina, Rudolfova studánka
  • Rudolfova studánka
  • Dubina
  • Dubina, ?

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu: