Stradonice

Tato kapitola se zabývá hlavně bývalým keltským sídlem u Stradonic (Stradonické oppidum). Jako doplněk uvádím Stradonickou rokli, mezi Stradonicemi a Zdejcinou.

Stradonice

Asi kolem roku 500 př. n.l. Křivoklátsko výrazně poznamenalo keltské osídlení. Mluvíme o kultuře laténské, jejíž vrcholná fáze je nazývána obdobím stradonickým. V 2. století př. n. l. vzniká u Stradonic jedno z nejvýznamnějších českých oppid. Podle D. Stolze (Vývoj vztahu člověka ke krajině Křivoklátska od neolitu do doby stěhování národů) byla naprostá většina českých oppid zakládána severoitalskými Bóji, kteří byli na počátku 2. století př. n. l. vypuzeni ze svých domovů Římany.

Vstupy do oppida chránily nejméně čtyři klešťovité brány. Zástavbu oppida tvořily oplocené dvorce s řadou obytných a hospodářských staveb o rozměrech 40-60x40-60 m. V každém stál nejméně jeden velký obytný dům a drobnější domky a polozemnice, sýpky, špýchary a hospodářské přístavky. Předpokládá se, že vrcholek oppida mohl představovat kultovní okrsek, kde se prováděly náboženské obřady. Uvnitř hradeb žilo pestré společenstvo od aristokracie s jezdeckým a kněžským stavem, přes rolníky, řemeslníky, kupce až po nevolníky a otroky. Celkový počet obyvatel lze odhadnout na několik tisíc. Ohromné množství importů dokládá rozvinutý dálkový obchod. Pozvolný úpadek oppida souvisí s rozpadem bójské moci v České kotlině v 2. polovině 1. století př. n. l. pod tlakem germánských kmenů. Oppidum bylo definitivně opuštěno nebo zničeno kolem roku 30 př. n. l.

(1) Prostý dřevěný kříž na stradonickém hradišti označuje místo, kde roku 1877 nalezl Libor Ledr asi jeden metr pod zemí ve zbytku koženého vaku asi 200 kusů keltských mincí, tzv. duhovky. Tři roky poté zde trvala hromadná všelidová honba za poklady, výšina byla totálně překopána a zničena. Až archeologický výzkum z r. 1981 (kvůli plynovodu) v jv. části hradiště prokázal význam oppida, podařilo se určit uspořádání vnitřní plochy a rozsah opevnění. První keltská obydlí zde vznikla kolem roku 150 před n.l., opevnění bylo vybudováno kolem roku 120 př.n.l. Někdy kolem let 40-25 př. n.l. oppidum zaniklo. (Tahle datace mne výrazně překvapila, délka trvání zdejšího obydlení by tak mírně přesahovala pouhých sto let)
Prachový kříž nese jméno - alternativně - (dle záhadologické publikace Tajemné stopy minulostí mezi Brdy a Berounkou) podle původního majitele zdejší samoty Pracha, kterému chalupy shořely a rozpadly se. Podle serveru Hudlicko.cz jde o pověst o uhlíři Františku Prachovi, který si tu postavil chalupu a hledal zlatý poklad. Byl však potrestán duchem křivoklátských lesů, strašným Dymou, který mu chalupu zapálil - zbyl po ní pouze dřevěný kříž, jehož svislý kůl se neustále propadá do země.
(2) Černobílé letecké mapy jsou pořízeny z expozice na Nižborském zámku - Informační centrum keltské kultury Nižbor.
(3) Plánek z Archeologického atlasu Čech (M. Kuna) transformovaný do ortofotomapy.
A1, A2, B, C, D – brány; E – nejvýraznější část opevnění, zvaná vysoká mez; X – možná další brána

Stradonice, výzkum a nálezy

Oppidum bylo objeveno v roce 1877, odhaduje se, že zde bylo nalezeno asi 100 000 nejrůznějších artefaktů, které hledači pokladů rozprodali po celé Evropě a několik set tun zvířecích kostí, které byly zpracovány na kostní moučku.

(1) zámek Nižbor
(2) ze sbírek Rokycanského muzea
(3) převzato z Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek
(4) časně laténská keramika, muzeum pravěku Všeradice
(5) zlomek mlýnu na drcení obilí, muzeum pravěku Všeradice
(6) části tkalcovských závaží, muzeum pravěku Všeradice
(7) nález z roku 1929
(8) výstava v nižborském zámku, zápůjčka muzea Beroun
(9) váza - ukázka laténské keramiky, oppidum Stradonice, muzeum v Rakovníku
(10) bronzové laténské spony, kostěnné hrací kostky, skleněné korálky a kroužky, bronzové prsteny, kroužky, ozdobná kování, knoflíky, hřebíčky, přívěsky, keramické přesleny (Stradonice), muzeum v Rakovníku
(11) muzeum v Rakovníku
(12) výstava Keltové v Národním muzeu (do února 2019) - všechny následující fotky pochází z této výstavy
(13) kostěné hrací kostky a kostěné žetony
(14) skleněné prstencové korály
(15) kostěná písátka a rámečky psacích tabulek, zdobená část lidské lebky
(16) bronzové figurky zvířat
(17) amulety: bronzová loukoťová kolečka, hřebenovité závěsky, bronzové kroužky s nálitky
(18) zlomky skleněných náramků, bronzové náramky, železné a bronzový prsten
(19) diskovité nášivky zdobené kroužky, nášivky zdobené emailem, ozdobné hřeby zdobené emailem, skleněné korále
(20) jablko rukojeti antropomorfního meče

Stradonice, dronem

Keltské oppidum Stradonice svírá ze západu obec Nižbor a od východu obec Stradonice, nejvyššímu bodu opidda se většinou říká Hradiště. Dochází tak někdy k matení názvů, kdy není jasné zda je Stradonicemi míněna obec nebo keltské oppidum.

Stradonice, Souřečí

Stradonická rokle

Jde o klasickou lokalitu karbonské flóry, známou již v polovině 19. století. V té době bylo území mezi obcemi Stradonice, Lísek a Zdejcina čilým uhelným revírem, v němž se mělkými šachtičkami a štolami dobývala sloj odpovídající hlavní kladenské sloji kladenského revíru či svrchní radnické sloji radnické pánve. Kromě uhlí se v lomech zdejšího reliktu karbonu v 19. století těžily také horniny brouskového obzoru na brusné kameny a karbonské arkózové pískovce na stavební materiál. Lomy, či spíše drobné lůmky na brousek, které byly podle zpráv z roku 1874 založeny patrně ve svahu západní větve stradonické rokle, jsou dnes zcela zasucené a jejich polohu nelze přesně určit (podle knihy Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí).

(1) Voda vytéká ze zřícené štoly starého furstenbergského dolu Šavel z roku 1811. Ve štole se těžilo pouze po tři roky, pro nezvladatelné přítoky důlních vod bylo dolování r. 1814 ukončeno a důl opuštěn. Štola má délku 62 sáhů a otvírala krevelové lože v křemencovém nadloží. Na zmíněných Josefinkách byla želená ruda dobývána šachtami, které jsou dnes zasypané a v členitém, zarostlém terénu těžko lokalizovatelné. (podle webu Popovického Montanistického Superklubu, kde lze leckdy obtížně oddělit recesi od reality)
(2) ve vodoteči se tvoří oranžové povlaky limonitu pocházejícího z vložek ordovických železných rud.
(3) Ve stěnách lomu převládají slepence s valouny do 10 centimetrů v průměru, uprostřed a zejména ve spodní části lomových stěn vystupují až několik metrů mocné polohy šikmo zvrstvených arkóz (podle knihy Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí).
Historická těžba karbonských arkózových pískovců v roklích pod Zdejcinou. Hlavní těženou kamenickou surovinou byla jemnozrnná poloha, nadložní slepence musely být při těžbě odstraňovány (Žák: Křivoklátsko, příběh královského hvozdu).
(4) stálá expozice berounského muzea, část listu kapradinovité rostliny Rhacopteris elegans, Stradonice
(5) západní větev stradonické rokle. Na geology.cz lze stáhnout popis geologické exkurze na tuto lokalitu. Obsahuje bohužel spoustu nejasností, nejhorší je najít jednotlivé lokality a,b,c. Během této exkurze uvidí účastníci sedimenty radnických a nýřanských vrstev kladenského souvrství. Jsou to sedimenty jedné z nejmladších prvohorních (paleozoických) jednotek, které vyplňují nevelký svrchnokarbonský relikt vzdálený asi 25 km jižně od kladensko-rakovnické pánve. S její výplní mohly, ale také nemusely uloženiny tohoto reliktu původně souviset. V podloží stradonického karbonu a také v jeho okolí jsou neoproterozoické horniny a ordovické a silurské horniny spodního paleozoika. Tento stradonický relikt je v odborné literatuře nazýván též reliktem hýskovským, hudlickým či zdejcinským. Navštívíte jedinou lokalitu ve středočeském karbonu, kde je mj. možné studovat bazální sedimenty radnických vrstev ve slepencovém vývoji. O něco výše se v korytě a v přilehlé stráni vyskytují horniny brouskového obzoru stejné jednotky. Na jiném místě najdete slepence a pískovce nadložní jednotky – nýřanských vrstev.
(6) vlastní nálezy čehosi zkamenělého v suti na dně západní větve stradonické rokle.
(7) Chlupáčovo muzeum, kapradina Linopteris squarrosa
(8) pohled na Hýskov a Plešivec z hrany Stradonické rokle

Komentáře (připomínky čtenářů):