Strašice a Bahna

Tato kapitola se zabývá Strašicemi, Vimberkem s Melmatějem a Bahny. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Strašice

Původně gotický kostel sv. Vavřince byl založen s velkou pravděpodobností již ve 13. století. Z roku 1349 existuje první písemná zmínka o Strašicích, kdy zde drželi synové Petra I. z Rožmberka hrad a městečko. Rožmberskou růži nalezneme ve svorníku původní gotické klenby v zákristii a presbytáři. V prostoru presbytáře je odkryta nástěnná malba datovaná do roku 1380, je na ní znázorněný tzv. pašijový výjev. Loď kostela je upravena do podoby pozdně barokní, krytá plochým stropem na kterém se nachází malba znázorňující patrony země české. Na barokním oltáři nalezneme obraz sv. Vavřince.

(1) Zaniklý hrad ve Strašicích. Dochovaly se z něj terénní relikty a části obvodové hradby. Na jeho zbytcích byla na konci devatenáctého století postavena budova fary. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1349, kdy zde sídlil purkrabí spravující državy Rožmberků v oblasti. V té době patřilo Strašicko k bohatým oblastem, přičemž těžilo hlavně z železářství. Vzestup rozvoje oblasti začal v roce 1325, kdy Petr I. z Rožmberka, nejvyšší královský komorník, získal od Jana Lucemburského právo poskytování vojenského doprovodu pro cestující po zemské cestě vedoucí z Prahy přes Plzeň do Německa. V roce 1351 vypukly hraniční šarvátky mezi pány z Německa a jižních Čech. Karel IV. se to jal řešit celkem drasticky, v roce 1352 se postavil do čela vojska, které poplenilo a rozbořilo opevněná sídla Rožmberků na Strašicku. Do dnes není úplně jasné, kolik hradů tu vlastně bylo.
(2) ze sbírek Strašického muzea
(3) Bývalý obecní lom strašický U Hochmanů - půvabný obrázek geologicko-historický (1925) - Posudek o projektu dělostřelecké střelnice v Brdech se stanoviska geologicko-hydrologického, dr. J. J. Jahn.

Strašice, historické pohlednice

(1) pohlednice jsou ze soukromé sbírky - Josef a Pavel Švandrlíkovi
(2) pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové

Muzeum Středních Brd

Poměrně mladé muzeum v obci, kde očividně žije spousta brdských patriotů. Muzeum se sestává ze dvou budov a zahrady. První budovou je bývalá velitelská vila ve funkcionalistickém slohu a druhá bývala dřevěným typizovaným patrovým kasárenským barákem (2), pocházejícím z 30. let minulého století. Na venkovní ploše mezi oběma budovami vzniká geologická expozice se zastoupením hornin Středních Brd.

(1) barokní krucifix, po roce 1700, Strašice

Tisý

(1) ze sbírek Strašického muzea, monoxylový jedlový čap, r. 1751 (vznik rybníka Tisý se datuje roku 1652, sloužil jako dodatečná zásoba vody pro hamry pro období malých průtoků vody)
(2) Věnovala Zdena Bradnová.
(3) rybník Tisý v zimě, ze sbírek Strašického muzea

Vimberk

Dispozici hradu Vimberk obklopuje ze dvou stran mohutný příkop a val. Zbývající obvod chrání skalní sráz a potok. V areálu hradu nejsou patrné podstatnější zbytky staveb s výjimkou obdélného objektu zahloubeného do skály, který přiléhá delší stranou k západnímu okraji hradiště. Množství vypálené mazanice (směs jílové hlíny a obvykle slámy, kterou se omazávaly dřevěné konstrukce za účelem ochrany proti ohni a izolace) a nepřítomnost patrných zbytků zdiva naznačují, že stavby na hradě byly převážně dřevěné. Nalezená keramika potvrzuje, že hrad existoval už ve druhé polovině 13. století, kdy zdejší krajina byla královským majetkem. Zánik hradu způsobil požár, který můžeme datovat podle nově učiněných nálezů keramiky do doby kolem poloviny 14. století. S největší pravděpodobností hrad podlehl při útoku královského vojska v roce 1352. Poznámka: V roce 1351 vypukla válka mezi pány z Německa a jižních Čech. Karel IV. se při snahách o nastolení míru rozhodl zničit strašickou doménu. V únoru 1352 se postavil do čela vojska, které plenilo a bořilo opevněná sídla Rožmberků na Strašicku.

(1) ze sbírek Strašického muzea
(2) od Zdeny Bradnové
(3) Lilii vytesali skauti z družiny V. Šmolíka (Dan) ze Strašic po roce 1968. V. Šmolík byl manžel Věry Vokáčové, dcery básníka Karla Vokáče.
(4) Hrady, zámky a tvrze království Českého, August Sedláček

Vimberská (Loupežnická) díra

Na hraně údolní terasy asi 300 metrů od hradu se nalézá do skály ražená šachta, pozůstatek těžby železné rudy.

Melmatěj, Bébrovna

Melmatěj - jméno vzniklo pravděpodobně zkomolením jména mlýna zapsaného v pozemkové knize jako Muhl Mateg. Roku 1657 mlýn, dříve zvaný Hradský, a pak Juliusovský, koupil Matěj Wild (Anderle, Švábek - Strašické hrady).

Původní majitel samoty Bébrovna se jmenoval Vébr, skrovné zemědělské hospodářství mnoho nevynášelo. Vysoké stavy jelení zvěře mu spásaly obilí a brambory. Vébr se domáhal na zbirožském panství náhrady za škody. Lesní správa svolila, aby si pozemky ohradil ze dřeva z panského lesa. Časem Vébr ale stejně vše prodal a odstěhoval do Ameriky. Za další čtyři léta se na Vébrovně vystřídali dva nájemníci, kteří odešli také chudí. Od posledního majitele bylo hospodářství zakoupeno správou lesního hraběcího panství (podle F. Ungra).

(1) zlomky dehtářské keramiky, 13. století, expozice Rokycanského muzea
(2) pohlednici poskytl sběratel ing. Dort
(3) od Zdeny Bradnové

Bahna

Každoročně zda armáda pořádá veřejnosti otevřený Den pozemního vojska Bahna, jinak je to poměrně fádní dopadovka.

Po třech letech existence dělostřelecké střelnice padlo rozhodnutí umístit do Brd i cvičiště pro pěchotu a některé další druhy zbraní, například střelbu z minometů. Vybráno bylo místo v západní části středních Brd, kotlině zvaná Bahna jižně od vrchu Vlč. V roce 1934 zde byla pro tento účel odlesněna plocha 213 ha a dva roky nato ještě dalších 290 ha. Po komunistickém puči bylo cvičiště Bahna určeno pro výcvik tankistů. Dnešní Přední Bahna zaobírají přibližně 1,4 km², Zadní Bahna potom 1,3 km².

(1) Německá strojovna, stavěná cca 1942. Přímo proti ní stála druhá, dnes je již zlikvidovaná. Byl tam dieselový motor a tahali proti sobě terče (ústní sdělení Paťas Beebe).

Vlč a Velký kámen

Od dob nepamětlivých lapáni vlci v lesích zbirovských do vlčích ohrad a vlčích jam, pozůstatky těchto dosud v lesích stopovati možno. Vlčí jámy jsou v polesí u Dobříva. Vlčí hora u Dobříva ještě v celém 17. století byla hojně vlky obydlena. Pan fořtmistr panství JMC již několik let o tom JMC komoru českou žádal, aby mu osm tenat velkých vlčích vedle nacházejících se osm párů archů pro hony vlků shotovené byly. Dopisy Jana Kolence z Kolna (kolem roku 1669) přepsal na konci 19. století Antonín Drachovský.

(1) Díra na vlky, díra po vojácích, díra po kutání železné rudy?

Komentáře (připomínky čtenářů):