Studený vrch

Tato kapitola se věnuje Studenému vrchu a jeho okolí, včetně historického dolování železné rudy. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Studený vrch

Studený vrch je druhým nejvyšším kopcem brdských Hřebenů. V Dobříši a na Rosovicku vrchu říkají Baba, kolem Hostomic se vrchu říká zkráceně Studený.

(1) z úbočí Studeného vrchu lze najít průhled na hostomickou kotlinu, lze spatřit i hájovnu Jelení Palouky (2)
(3) Studený vrch (vlevo) a táhlé sedlo ke Kuchyňce (vpravo), viděno z Velké Baby.
(4) Studený vrch od Hradce.
(5) Kříž je pojmenován po sv. Ivanovi. Původně byl oplocen nízkou čtvercovou zahrádkou o rozměrech asi 4x4 m, v jejíchž rozích stály vysoké listnáče. Na svislém břevně kříže byla připevněna otevřená schránka s dřevěnou soškou světce, vysokou asi 40 cm. Podle pověsti zde odpočíval poustevník sv. Ivan při svém putování po lesích, žijící údajně v 9. století v dnešním Svatém Janu pod Skalou. Křižovatce, u níž kříž stojí, se říkalo „U Ivana“ a zastavovala se tam ještě po 2. světové válce procesí vesničanů z okolí Hostomic, kteří putovali na Svatou Horu u Příbramě. V 60. letech minulého století se zahrádka kolem kříže rozpadla a schránka se soškou zmizela.

Studený vrch, trigonometrický bod

V Brdech tvořil Studený vrch, Malý Tok a Radeč (Brno) základní body vojenské sítě (1862-1898), která byla základem pro třetí vojenské mapování. Tyto tři brdské hory byly po 1. světové válce převzaty pro síť JTSK (Jednotná triginometrická síť katastrální). Díky dobrému rozhledu zde československá armáda vybudovala začátkem dvacátých let 20. století třípatrovou triangulační věž prvního řádu. V roce 1939 se protektorátní vláda rozhodla stabilizovat body prvního řádu výstavbou zděných měřických věží, věž na Studeném vrchu byla stavěna v roce 1940-1942. Sedmiboká věž je vysoká 17,5 metru, kámen byl použit z místních zdrojů (řevnický pískovec, dřívější název je drabovský křemenec). Z jejího vrcholu je díky přerostlým stromům omezený výhled. Má šest poschodí a sklep, kde jsou ještě stále umístěny měřící body.

Věže se ujalo sdružení TSSB (Turisté severních svahů Brd). Rozhledna má svoje webové stránky: www.rozhlednastudenyvrch.estranky.cz

(1) Publikováno se souhlasem vlastníka historických fotografií, Zeměměřického úřadu - https://bodovapole.cuzk.cz/vyznamneTB.aspx.

Studený vrch - těžba železa

Na úbočí Studeného vrchu nalezneme louku místně zvanou Baba, kde je terén silně poznamenán historickou těžbou železných rud. V okolí areálu Baby se od druhé poloviny 17. století těžila železná ruda – krevel, i když písemné zmínky o obyvatelích areálu jsou až z pozdější doby. Lokalita byla obydlena lesníky nejméně od první poloviny 18. století. Osovská matrika narozených píše, že se v roce 1730 narodila Magdalena Schilingerová, dcera lesníka Františka Schilingera a Anny z Rudy, území dobříšského – v latinském originále ex Ruda, teritorio Dobrischensi. Název Ruda se pro areál běžně užíval v 18. a 19. století a ojediněle ještě v první polovině minulého století na Hostomicku. Dobříšské lesy, v nichž areál leží, byly až do roku 1630 královským majetkem. Ferdinand II. prodal Dobříš nejvyššímu císařskému štolmistrovi a falkenmistrovi hraběti Brunovi z Mannsfeldu. Od té doby po tři století patřil až do roku 1942 areál nepřetržitě k rozsáhlému vlastnictví dobříšských Colloredo-Mannsfeldů, které bylo sice ve dvacátých letech minulého století poněkud zmenšeno nedokončenou pozemkovou reformou, ale to se zdejšího areálu nijak nedotklo.

Železnorudné ložisko Studený vrch - Baba jv. od Hostomic představuje po ložisku Mníšek pod Brdy - Skalka druhé největší ložisko ordovických železných rud na území Hřebenů, dobývané souvisle od údolí potoka Chumavy přes j. úbočí Studeného vrchu (660 m) až k lesní silničce - trnovské cestě a bývalému cechhausu Baba na VSV na celkovou vzdálenost cca 2 km. Bylo těženo od poloviny 17. století, intenzívně pak v 19. století. Ložisko směru ZSZ - VJV se sklonem 45 - 50 stupňů k SSV je sleduje svrchní část vulkanické facie šáreckého souvrství o mocnosti kolem 7 m a směrem po úklonu poměrně rychle vykliňuje. Hlavní poloha Fe rud o mocnosti do 3 m (nejčastěji 1.8 - 2.5 m) je tvořena oolitickou hematitovou rudou místy s příměsí chamositu, s čočkami masivního limonitu, goethitu nebo hematitu a fosforitu. Podle minerálního složení rudy obsahují nejčastěji 24 - 26 %, místy 40 - 50 % Fe. Mocnost ložiskového horizontu s dílčími polohami Fe rud činí 20 - 30 m. Na hřbetu Studeného vrchu (s. od výchozu sedimentárních Fe rud) byl povrchově těžen limonit ze zvětralin paleobazaltové žíly s. - j. směru. Ve stabilním katastru z let 1824 – 1843 je jjv. od Studeného vrchu vyznačena pouze Simony Schacht, resp. Simon und Juda Schacht, později Hieronymus Schacht s povrchovými objekty. K obnově dolování dochází po roce 1867, kdy je ložisko otevřeno štolou Perlavka. Situaci dobývacích prací z 19. století na j. úbočí Studeného vrchu později dobře dokumentují zejména dvě kolorované mapy - Tagkarte Fürst Colloredo Mansfeld´schen Eisensteinbergbaues in Baba z roku 1869 a Přehledná mapa starých důlních děl se štolami perlavskou, Aglai a Černou štolou a se šachtami čís. I až X z roku 1895. Ložisko bylo podle mapové dokumentace dobýváno ve třech hlavních úsecích a čtyřech hloubkových horizontech - od Z k V horizont Perlavské štoly, patra Perlavské šachty, štoly Aglaia a Babské (Kateřinské) štoly. Západní úsek byl na vzdálenost 500 m v úrovni dvou pater otevřen od potoka Chumavy slednou Perlavskou (Prdlavskou, Prlavskou) štolou se šachtou Perlavka a Těžným komínem. Ve středním úseku se nacházely vzájemně nepropojené šachty Aglaia se štolou, šachta II a Černá šachta se štolou. Halda a zářez ústí štoly Aglaia jsou dodnes patrné při lesní cestě od Perlavské štoly pod Studený vrch (v poloze Na Rudě). Nejintenzivněji dobývaným úsekem byl v. úsek Kateřinského cechu v délce cca 750 m. Hlavním důlním dílem byla šachta Kateřina o hloubce 41 m s Kateřinskou (Babí, Babskou) odvodňovací štolou raženou do j. svahu vrchu Studený v délce 300 m, západněji ležící šachta Jeroným (Hieronymus, dříve Simony) a dalších šest těžných šachet v okolí. Mezi ústím štoly a šachtou Kateřina se nachází 20 m hluboká Větrací šachta a Nová úklonná jáma. Vytěžená Fe ruda byla upravována v nedalekém prádle a povozy odvážena do Staré Huti u Dobříše. Jednotlivá důlní díla byla v celé délce ložiska na povrchu propojena starou báňskou cestou. Přes značný horizontální rozsah ložiska dobývací práce probíhaly jen do úklonné hloubky maximálně 40 - 50 m pod povrchem, a to ve formě až osmi dílčích pater propojených řadou komínů (sýpů). Ve starší etapě (v 1. polovině 19. století) probíhala těžba Fe rud na výchozu ložiska i povrchovými dobývkami. Těžba rudy pro huť a železárnu ve Staré Huti u Dobříše byla ukončena počátkem 20. století. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)

Na začátku 2. světové války se firma Eisenindustrie Geselschaft (Pražsko-železářská společnost) snažila obnovit těžbu železné rudy, ale neúspěšně. V areálu byla vyražena štola asi 300 metrů dlouhá, která směřovala pod úhlem 30 stupňů přibližně pod Štajgrovnu. Protože nebyla nalezena dostatečně bohatá železná ruda, byla štola v roce 1941 uzavřena a vchod do ní zakryt šikmou betonovou deskou. Po provedeném průzkumu v 50. letech 20. století zde byly vyčísleny zásoby chudých Fe rud na 1.5 milionu tun. Zpracováno převážně podle informací uvedených na rozhledně a podle dat Geofondu.

(1) Severozápadně od jediné dodnes stojící budovy - Maštale nalezneme zbytky tzv. Štajgrovny. Zděná budova ze starohuťských strusek byla postavena asi před 150 lety. Stejně jako všechny ostatní stavby v areálu měla dřevěnou šindelovou střechu. Byla určena pro vedoucího zdejších dolů (štajgra čili šichtmistra). Po zrušení dolů na začátku 20. století se sem v roce 1914 nastěhoval hajný z původní hájovny, která v roce 1914 vyhořela. Zde hájovna vydržela do roku 1947, kdy byla postavena nová hájovna nad Malým Chlumcem. Severně od Štajgrovny se nacházela neomítnutá stavba z kamene a červených cihel, nazývaná havírna.Je o něco mladší než Štajgrovna. V době, kdy se v okolí v 19. a začátkem 20. století dolovalo, to byla ubytovna havířů, kancelář a sklad nářadí.
Podle K. Kestnera (malodoly.netstranky.cz) nejde o starou štajgrovnu, ale o Kateřinský cechhaus z 19.století, za Protektorátu opravený, přistavený a předělaný na kompresorovnu, později možná sloužící i jako generátor elektrického proudu pro blízkou hájovnu.
(2) betonový bazének na chladící vodu
(3) svorníky kotvící kompresor a pohonnou jednotku
(4) Zděná stavba s klenutým stropem asi 130 let stará, tzv. „Maštal“. Podle názvu zřejmě sloužila k ustájení koní při panských návštěvách, později jako chlév původní hájovny. Od začátku 20. století byla postupně upravována na loveckou chatu. Společně s navazující kůlnou jsou to jediné zachovalé stavby. Jižně od Maštale stávala původní dřevěná hájovna asi z konce 18. století, kde se bydlelo až do začátku první světové války, v červenci 1914 do základů vyhořela. Stavbu dodnes připomínají zbytky klenutého sklepa.
(5) Původně jsem bádal zda jde o vývěr vody z nějaké štoly, ale podle informaci na rozhledně se v areálu nacházely dva rybníčky s dešťovou vodou, které zde byly jediným zdrojem vody. Sloužily pouze k užitkovým účelům, tedy k napájení dobytka, zalévání apod.
(6) Studánka na úpatí Studeného vrchu je vlastně vyústěním (odvodňovací) štoly. Ještě mi není jasné, zda je o tzv. Prádlo. Vytěžená ruda se tehdy nejprve vodou zbavovala zbytků zeminy v Prádle. To byla vodní nádrž o rozměrech asi 7x7 metrů, vyhloubená k tomu účelu pod svahem přibližně 1,5 km jižně od areálu (pokud je to dnešní studánka, vzdálenost neodpovídá), do níž ústila stará odvodňovací štola ze šachet. Přepadem z nádrže odtékala jenom stružka vody, která se dále k jihu ztrácela v lesním porostu. U nádrže byla studánka, sloužící v letech 1915-47 jako jediný zdroj pitné vody pro celý areál.
(7) Do dnešní ortofotomapy jsem vyrovnal historický plánek z roku 1869 Tagkarte Fürst Colloredo Mannsfeld´s EISENSTEINBERGBAUES in BABA. Ústí odvodňovací štoly velmi přesně koresponduje s dnešní studánkou. Jestli zde byla i lokalita Prádlo pro propírání rudy jsem se zatím nedozvěděl.
(8) Širší pohled na celý historický plánek z roku 1869 Tagkarte Fürst Colloredo Mannsfeld´s EISENSTEINBERGBAUES in BABA. Šlo o území zasahují až k Brdlavce (zde Prlavka). Záležitosti roku 1869 jsou vykresleny fialově.
(9) Mapka znázorňuje evidenci hlavních důlních děl (oranžové křížky) a deponií (modré trojúhelníčky) od Geofondu.
(10) Tagkarte Furst Colloredo Mannsfeld Eisensteinbergbaues in Baba, Geofond
(11) Historický podélný řez dolem, Geofond
(12) Důlní díla v trati Studený vrch v Dobříši (Baba), Geofond
(13) Maassenlagerungskarte des Fürst. Colloredo - Mannsfeld´schen Eisensteinbergbaues in Baba, 1857, (dolové míry Katharina I - V, přebytky, poloha šachet a štol, profil terénem s důlními díly), Geofond
(14) Jihozápadní úpatí Studeného vrchu, mezi vrcholem a Brdlavkou, místní název - Na rudě. Na snímku je viditelná malá zeď skládaná nasucho.
(15) Geologická mapa s vyznačením železných rud (Fe), pruh se táhne až k Brdlavce, která může být buď dědičnou štolou (Prlawka Stollen) nebo průsakem důlních vod.

Šichtmistrovy palouky

(1) Šichtmistrovy palouky (červený kruh) zachycené dronem od Štajgrovny, v pozadí potom Kuchyňka.
(2) Pohled ze Šichtmistrových palouků přes sedlo Kuchyňka (vlevo) - Studený vrch (vpravo) na Písky a Velkou a Malou Babu.

Štel

Štel, Stehl, Kočičí skála.

(1) Vrcholová plošina je laicky podobná Kuchyňce, možná i zde jsou vyvinuty dva samostatné hřebeny. Pravděpodobně jde ale o plošinu vzniklou těžbou stavebního kamene.
(2) Tento slepenec je vystaven v Domě přírody u Koněpruských jeskyň. Stáří 515 milionů let, období paleozoikum (prvohory), kambrium, kloučecko-čenkovské souvrství. Po zvrásnění starohorního podkladu se na jeho povrchu vytvořily sníženiny, do kterých řeky splavovaly štěrk a písek. Jejich zpevněním vznikly slepence a pískovce. Tvoří podstatnou část pohoří Brdy. Dříve se používal jako stavební kámen, dnes se využívá jen málo. Hřebeny, u silnice Hostomice-Dobříš.
(3) V popisu předchozího kamene nebyla uvedena přesná lokalita, pouze někde u silnice Hostomice-Dobříš. Podle geologické mapy slepence kloučecko-čenkovské souvrství silnice protíná na hřebínku kde začíná Štel, stejná hornina se nalézá taky od vrchu Hradce po Stožec.
(4) Hřebínek Štelu pokračuje přímo v ose na vrch Hradec a dále na Stožec, nalevo snímku je samostatný hřeben Charvátu, pod nímž je vidět hájovna Jelení Palouky. Před Hradcem hřebeny přetíná elektrické vedení 400kV z Dobříše.
(5) Pohled ze Štelu na Studený vrch, mírně vykukuje budova v areálu Baba.

Štel, esoterický kout Brd

Hřebínek plný esoterických překvapení.

(1) Věnovala Zdena Novotná.

Komentáře (připomínky čtenářů):