Třemšín

Tato kapitola se věnuje především Třemšínu. Dále pojednává o lokalitách Nahořov, Třemešný vrch, Na Dědku a Jilmý.

Třemšín

Na Třemšíně stával hrad založený Buzici snad na začátku 13. století. Domněnka o ještě starším osídlení se zatím nepotvrdila. Na hradě vládli páni z Třemšína, z nichž je písemně doložen Beneš z Třemšína z roku 1349. V roce 1389 se zde uvádí Hroch z Třemšína a na konci 14. století Diviš z Třemšína. Hrad s vesnicemi Roželov a Plchov daroval Václav IV. v roce 1403 Janu Zajíci z Třemšína. Kolem roku 1420 hrad zpustošili husiti. V letech 1423–1446 se připomíná další Beneš z Třemšína a po něm Mikuláš zvaný Vepř nebo Svinka (1436–1446). V té době začal hrad pustnout. Držitel Rožmitálu, Zdeněk Lev z Rožmitálu, dosáhl v roce 1528 od krále Ferdinanda I. povolení k opravě opuštěného hradu Třemšína, ale k opravě již nedošlo. Od 16. století je hrad opuštěn. Arcibiskup kníže Salm na přelomu 18. a 19. století bývalý hrad přebudoval v duchu romantismu, čímž tak trošku zničil jeho dřívější historii a ztížil případný archeologický průzkum. Hluboký, ve skále vylámaný příkop, nechal kníže Salm roku 1862 překlenout umělou kamennou hrází. Na vrcholu Třemšína se konaly náboženské poutě, vždy v neděli po Proměnění Páně (6. srpna) i světské národní slavnosti (60-tá léta 19. století - první národní pouť roku 1861).

Název vrcholu se odvozuje od tří zlatých šín neboli prutů, které podle jedné z pověstí tvoří zlatý poklad ukrytý v hradní studni. Podle jiné pověsti byl název odvozen podle půdorysu bývalého hradu, který byl rozdělen ve tři rozsáhlá oddělení. Podle A. Profouse vzniklo oronymum Třemšín analogií podle jmen typu Radotín. Oronymum Třemšín označovalo místa, kde hojně rostla střemcha: *třemcha > Třemšín (alternace ch:š) (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Buk dvoják stáří 200 let, výška brány je 250 cm, šířka u země 170 cm. Vznikl pravděpodobně srůstem dvou boučků, které se do sebe zaklesly.
(2) J. P. Hille před sto lety popisuje: V trati Horažďovské sekce jsou dva buky zajímavým způsobem prorostlé. Kdosi, dokud byly ještě mladé, prořízl peň jednoho a prostrčil otvorem takto vzniknuvším vrch buku druhého. Stromy v této poloze rostly nerušeně dále a dnes vyznamenávají se již dosti značnou výší a vespolnou tlouštkou. Zjev to zajisté zvláštní a zajímavý.
Do historické mapy jsem zelenou hvězdičkou vyznačil polohu buku dvojáku vůči trati Horašdomská.
(3) Kříže na Hrachové cestě. V. Smolová ve svém průvodci Brdy a Hřebeny popisuje dva dřevěné kříže z roku 1928. BrkozBrd mi napsal, že by tam měl správně stát jen jeden kříž, ale když ten starý dosluhoval, byl nahrazen novým, ale z piety k onomu místu, nebyl starý kříz odstraněn. Dne 16. října 1928 zde byl nalezen zastřelený hajný Josef Švemler. Ihned se vyrojily spekulace o jeho zabití pytláky, avšak následné vyšetřování došlo k závěru, že se jednalo o sebevraždu, neboť hajný byl zastřelen vlastní zbraní.
Alternativní historku jsem vyslechl od bývalého zdejšího lesníka, jde prý o kříže věnované Konigsmarkům, kteří se v blízké hájovně bránili gestapu.
(4) Historický nákres vrcholu J. Korbra uvedený v knize J. P. Hilleho (Třemšín. Náčrtek historicko-místopisný)
(5) Ottovy Čechy. U pohledu z jihozápadu si povšimněme stojící rozhledny.
(6) Edvard Biener: Pod Třemšínem
(7) F. A. Slavík - Rožmitál pod Třemšínem a okolí

Třemšín, dronem

Výhledy z Třemšína

(1) Na snímku vpravo patrná větrná elektrárna poblíž Dožic.
(2) via dron

Třemšín - rozhledna

Na jaře roku 1891 značí turisté na horu první stezku z Blatné.V roce 1907 byla v Rožmitále zřízena Instituce turistického vůdce do hor brdských. Prvním a posledním vůdcem se stal Tomáš Zíb.

První rozhledna na Třemšíně byla postavena roku 1888. Dostala jméno Schonbornova, po pražském arcibiskupovi, který stavbu financoval. Byla to dřevěná věž o čtyřech patrech, 18 metrů vysoká. Vyhlídková plošina byla kryta střechou. V roce 1915 byla z bezpečnostních důvodů rozebrána.

J.P. Hille ve své více než stoleté knížečce Třemšín, náčrtek historicko-místopisný píše: K vůli vyhlídce postavena byla na Třemšíně za arcibiskupa Aloise svobodného pána Schrenka z Notzinku (1839-1849), jenž si též Třemšín zamiloval, dřevěná pyramida. Na různých pak místech bývalého nádvoří Třemšínského vysekati dal průseky a u každého z nich umístěny byly v lusthauzech pomůcky k zkoumání blízkého i dalekého okolí. V jednom lusthause byl prý světelný přístroj, který spostředkoval spojení Třemšína se zámkem Rožmitálským. Kardinál Frant. de Paula hrabě Schonborn postaviti dal roku 1888 na bývalém Vyšehradě dřevěnou rozhlednu o čtyřech patrech až ke střeše 18 metrů vysokou. Rozhledna tato utrpěvši při bouřce r. 1895 bleskem pohromu, byla opravena a čtyřmi mohutnými trámy opřena. Po 84 schodech vstoupíme do nejvyššího patra, odkud se nám otvírá rozkošná vyhlídka po celém blízkém a dalekém okolí. Vším právem, dí Sedláček, že člověk může oči nechati na obrazu, který se nám tu naskytuje. Nepřehledné množství lesů, osad, niv, rybníků, jako na nějaké mapě rozloženo jest tu před námi a v dáli velikánové pomezných hor tvoří to, co jmenujeme krásnou vyhlídku. Klecanda praví o téže vyhlídce: Mnoho jest krásných krajin v naší milé vlasti, ale málo jest pohledů podobných tomu, jaký se naskýtá udivenému zraku poutníkovu s vrcholku Třemšína.

Poslední rozhlednou byla upravená měřická věž, nebyl z ní ale díky vysokým stromům stejně výhled. Rozhledna v roce 2015 shořela a velmi rychle byla uklizena. Jako náhodou před vyhlášením CHKO.

(1) návrh rozhledny zveřejněný ve třetím ročníku časopise Bozeňsko Rozhledna, 22,4 m vysoká, má býti vystavěna z kamene a k ní připojena turistická chata, velikosti půdorysu cca. 9x8 m. Turistická chata obsahuje restauraci, verandu, kuchyni a příslušenství. V podkroví jest noclehárna se 14 lůžky. Chata je dřevěná, na kamenné podezdívce. Upřímně řečeno si takhle velkou stavbu na vrcholu Třemšína moc neumím představit, hlavně co do plochy. Na druhou stranu, některé dnešní moderní návrhy jsou takové nějaké zvláštní.
(2) Návrh rozhledny 2007 L. Pejsar, je to fakt divný.
(3) pohlednice poskytl sběratel ing. Dort
(4) V roce 2015 rozhledna vyhořela, v prosinci 2015 jsme už nenarazili na nic, co by rozhlednu připomínalo, úklid byl podezřele rychlý.
(5) BrkozBrd vyštrachal v Národním archivu plánek původní rozhledny.

Třemšínská kaple

Kaple Proměnění Páně Krista na Třemšíně vystavěna z roku 1771 stojí údajně nad zasypanou studnou. Na někdejším předhradí ji dává zbudovat Josef Eustach Kračmer, rožmitálský lesmistr. Byla opravována v letech 1919, 1946, 1965 a 2008.

(1) Třemšín. Kaplička Proměnění Páně, r. 1899, J.P. Hille, převzato se svolením muzea v Blatné.
(2) F. A. Slavík - Rožmitál pod Třemšínem a okolí

sutě na Třemšíně

(1) dron nalétává od Hengstu - suť na snímku vlevo je severovýchodní třemšínská suť.

Třemšínská bouda

Pod vrcholem u třemšínské boudy nalezneme Gangloffův kříž (stylizované zkřížené bukové větve svázané provazem). Dal ho pod vrchem Třemšín r. 1870 postavit na památku svého působení knížecí arcibiskupský lesmistr Karel Gangloff. Jako významný lesnický odborník se zasloužil o hospodářskou úpravu lesů. Vynalezl také řadu přístrojů k měření dřevní hmoty a proslavil se zejména vynálezem stroje na výrobu šindele. Možná i díky němu připomíná třemšínsko spíš smrkovou plantáž než podhorský les. Pouze ojediněle nalezneme maloplošné rezervace s dominancí buku. Jinak nic jiného než smrky, obzvlášt kolem Moricky.

(1) Na konci roku 1869 nechal šedesátiletý Gangloff odlít v rožmitálské slévárně kříž ve tvaru svázaných bukových větví a postavit jej pod vrcholem Třemšína. Jde o jedinečný kus, pro nějž se musel vyrobit speciální model. Kříž byl později vysvěcen a doplněn tabulkou s nápisem „Věnováno od k. a. lesmistra Karla Gangloffa r. 1870. Vysvěceno r. 1895“. Tabulku někdo roku 1969 dvěma ranami rozstřelil. Péčí rodiny Hoyerů byla pak tabulka opravena a na kříži visí dodnes.
(2) Kříž lesního rady Ganglloffa, r. 1899, J.P. Hille, převzato se svolením muzea v Blatné.
(3) pohlednice poskytl sběratel ing. Dort

Třemšín, partyzáni

Křemel

V podstatě nejde o samostatný vrch, ale o prodloužení třemšínského hřebene. Místo je vyjímečnější vzrostlými borovicemi. V okolí zde totiž naprosto dominuje smrk, pouze v přírodních rezervacích i buk.

Křemel je zastaralá a nářeční podoba pro křemen nebo kámen; oronymum je tedy motivováno podle převažujícího složení horniny nebo půdy (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Nejhezčí skalka na Křemelu jest vzdálena 70 metrů východně od chodníku turistického.
(2) Studánka je také nazývána Kobylí hlava (např. na mapy.cz). Kobylí hlavou pro popletení turistů také někteří nazývají Hengst. K názvu Kobylí hlava Jan Čáka uvádí: Na počátku 20. století došlo k počeštění původního a prastarého německého Hengstu na Kobylí hlavu. Kobylí hlavou byl však odnepaměti nazýván jiný vrch - skalnatý hřeben vystupující na východním úbočí třemšínského hřbetu, přibližně mezi vrcholem Třemšína a Hutěmi. Před olistěním buků tu múžeme pozorovat, že hřbet má skutečně profil koňské hlavy..

Sutě SZ od Třemšína

Suť severozápadně od Třemšína (cca 700 metrů), napůl cesty k lokalitě Rajšur. Místo vypadá jako přirozené pokračování suti, která tvoří PP Hřebenec.

(1) Na horizontu vpravo - Třemšín.

Nahořov

Hájovna Na Dědku

(1) Myslivna na Dědku, kolem r. 1900, J.P. Hille, převzato se svolením muzea v Blatné. Dosti vysoká budova, oproti dnešnímu stavu.....
(2) U Panny Marie Klatovské - deskový obraz, který zde kdysi umístnili klatovští řezníci (BrkozBrd). Kdysi byly Brdy drsné: Hluboké lesy již od pradávna poskytovaly bezpečného útulku lidem poctivé práce se štítících, kteří odtud vychazejíce na lup, ohrožovali pocestné lesy těmito za životními zájmy se ubírající.
(3) Obraz P. Marie Klatovské umístili při silnici z Voltuše do Roželova klatovští řezníci poté, co se uprostřed lesů ubránili lupičům. Jakým nádherným uměleckým dílem byl ten obraz s klekátkem a lucernami! Obrázek i text M. Hásek - I my jsme tu byli.
(4) Pomníček Františka Hajníka, který zde tragicky zahynul při velké větrné smršti, někdy uváděné jako tornádo, která se přehnala přes Hraniční hřeben v roce 1935 (BrkozBrd).

Jilmý

Podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) na Jilmém fungovaly dva lomy na kámen. Jižní lom byl opuštěn již před rokem 1949. Šlo o stěnový lom 40 x 40 x 6 metrů vysoký. Podle potřeby na opravu lesních cest se lámaly šedorůžové křemence a slepence. V severním lomu se dolovaly křemence šedé až šedobílé, stěnový lom měl délku 20 m, šířku 40 m, vysoký 12 m. Těžilo se ručně, 1 drtič, polní drážka. V roce 1947 obnoven provoz, 22 dělníků – 40-45 m³ štěrku a drtě za den.

(1) Opuštěná (před rokem 1949) stěnová hlouběná pískovna 60 x 40 x 6-8 m vysoká. Rozvětralina šedých křemenců a slepenců (středně až velkozrnných) kambrických se používala na písek a drť do lesních cest.

Třemešný vrch

Nevysoká, ale výrazná vyvýšenina, jejíž horninový podklad tvoří jemnozrnný melanokratní (zjednodušeně tmavší?) granodiorit středočeského plutonu, vystupuje uprostřed území chudých staroprvohorních (kambrium) slepenců. Vyvinuty jsou typické kambizemě, svou úživností a dokonalou humifikací se půdy Třemešného vrchu nápadně odlišují od půd v okolí.

Území zaujímají květnaté horské suťové lesy, avšak v některých ohledech (dominantní javor klen, četnost kapradin) připomíná vegetace horské javorové bučiny. Dominuje zde česnek medvědí, bažanka vytrvalá a kyčelnice cibulkonosná. Původním motivem vyhlášení přírodní památky byl hojný výskyt lýkovce jedovatého, který od té doby značně ustoupil. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Komentáře (připomínky čtenářů):