Velká Pleš

Tato kapitola je věnována národní přírodní rezervaci Velká Pleš, Kouřimecké Rybárně a kótám Prachoviště a Štulec. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Velká Pleš

Zoologicky i botanicky nesmírně cennými stanovišti jsou skály, surové svahy a zejména pak jižní temena některých kopců, kde jsou na mělké půdě podmínky sucha a tepla tak extrémní, že se tu neudržel les, vytvořily se lesostepi a skalní stepi, kterým se tu říká "pleše". Všechna tato stanoviště hostí specifickou teplomilnou faunu. Obrázky sytě zelených buků pak ilustrují poměry o pár set metrů dál, kde se suchá pleš láme do vlhké rokle.

(1) Lesní partie s pěknými bučinami, nejjižnější část NPR Velká Pleš.
(2) fotografováno z Čertovy skály

Velká Pleš dronem

(1) Velká Pleš z úbočí Roudného dronem, nad údolím Berounky se ještě drží mlha. Úplně vlevo domečky bývalé Kouřimecké myslivny.
(2) Pohled z Velké Pleše na kopec s Týřovickými skálami, které zastiňuje, v pozadí jsou blbě exponované Týřovice a údolí Berounky pod Skryjemi.
(3) Velká Pleš, přes rokli za ní Prachoviště. V údolí Berounky jsou docela zřetelné filmařské kulisy (římského tábora?) a trošičku i Kněžská skála.
(4) Pohled z Velké Pleše (dronem) na jih, na horizontu jsou dva skvělé křivoklátské orientační body, zhruba uprostřed Krušná hora a vpravo Velíz.

U bezu

Malá Pleš

(1) Rokle mezi Malou Pleší a Prachovištěm, kdysi dávno tu vedla červená turistická cesta.
(2) Dřívější průběh turistické červené značky z Branova na Kouřimeckou rybárnu, měřítko mapy bohužel znemožňuje určit jak tuhle rokli mezi Prachovištěm a Malou Pleší značka překonávala.

Brtva

Javory bývaly v lese chráněny v dobách, kdy kvetlo brtnictví jako pastva pro včely. Křivoklátské písemné prameny nesahají zpravidla do těch dob, ale tam, kde se brtnictví přece jen déle udrželo, nacházíme v instrukcích pro medaře a lešáky ochranu javoří a kleničí. Není jistě náhodou, že názvy upomínající na včelaření, jako Brtva jsou na svazích Mže krytých společenstvem Acereto - Carpinetum.

V březnu 2008 prošel Křivoklátskem orkán Emma, a ačkoliv listnáče byly bez listové plochy, vyvrátil a zlomil tento silný vítr cca 1500 m3 převážně dubů a buků a vznikly tak holiny o celkové rozloze okolo dvou hektarů. V červnu téhož roku se prohnal stejným místem i orkán Ivan, který poškodil dalších cca. 300 m3 s celkovou holinou do jednoho hektaru. Cca 800 m3 dřevní hmoty v NPR zde bylo ponecháno bez zpracování. Porost se obnovuje přirozeným zmlazením, nachází se zde okolo 16 druhů dřevin.

(1) Infocedule Brtva se nalézá pod Malou Pleší. Po orkánu v roce 2008 zde bylo zpracováno 90 m3 buku a zbytek (cca 300 m3) byl ponechán bez zpracování přirozenému vývoji. Větru zde podlehly hlavně buky, jasany a částečně duby. Jedinou dřevinou která vydržela bez zásadního poškození oba orkány, byla lípa, která je nyní v této lokalitě hlavní dřevinou (suťový svah se severní expozicí).

Kouřimecká rybárna

Roubenná usedlost Kouřimecká rybárna, která je cennou památkou lidové architektury, stojí na místě někdejšího dvora Myslice (někdy též uváděn mlýn Myslice), vypáleného za husitských válek. Dub (Oty Pavla) před rybárnou patří k nejmohutnějším památným stromům Křivoklátska, jehož věk se odhaduje na 400 let. Podle pověstí byl vysazen za třicetileté války nad hrobem švédského generála.

V Kouřimecké rybárně pobýval Ota Pavel v posledních letech svého života u převozníka Jaroslava Zýky. Přestože jsem projel skoro celý svět, nikde mi nebylo tak dobře jako na rybárně a jako s ním. Byl jsem šťasten jako dítě anebo jako někdo, kdo se znovu narodil. Bylo to místem, jakých je už málo na světě, a bylo to hlavně Jaroslavem, jeho povahovými vlastnostmi, napsal v dopise z 28. dubna 1971. Pavel se v rybárně staral o králíky, ovce, psi, chytal ryby, sbíral materiál pro svoje knihy, převážel přes řeku, sedával pod staletým dubem před chalupou, sbíral křemenáče a po dešti z trávy vybíral šneky, ze kterých vařil polévku a guláš. Ve filmových adaptacích Pavlových povídek hraje rybárna úlohy převoznické chalupy Karla Proška, jež ve skutečnosti leží dolů po proudu řeky v Luhu.

(1) Botanicky je louka u Kouřimecké rybárny považována za typickou lokalitu mochnových luk. Potentillo-Festucetum se ale vyskytuje jen v její jižní části, ačkoliv má celá zdejší luční enkláva zhruba stejné stanovištní podmínky. V severní části roste typické Arrhenatheretum elatioris s hojným výskytem na živiny náročných konkurenčně silných druhů jako jsou Geranium pratense a vysoké trávy. Vysvětlení leží v historii obhospodařování. Zatímco jižní část byla panská (po Furstenbercích obhospodařovaly louku státní lesy), severní část byla rustikální - patřila hospodáři z Rybárny. Ten zde choval různý dobytek včetně hovězího, hnůj využil na (v současnosti zatravněném) poli a občas zbylo jistě i na přilehlou louku. Někdy snad louku také přepásal. Zatímco pro panského vlastníka byla enkláva extrémně odlehlá, což vylučovalo její intenzifikaci, pro místního hospodáře naopak přinášely bezprostředně přilehlé pozemky možnost plného využití produkčního potenciálu místa. (Roleček, Hájek, Karlík, Novák: Reliktní vegetace na mezických stanovištích, Zprávy ČBS 2015)
(2) V roce 1926 pachtýř hostinský Šíma z Tejřovic ořezal v květnu na panské louce u Rybárny dolejší suky ze starého dubu. Chtěl ho poraziti, že mu stíní, čemuž revírník ještě včas zabránil.
(3) věnoval Milan
(4) Pozůstatek kouřimeckého přívozu (napínací naviják hlavního lana)
(5) základový kámen žentouru, věnoval Petr Trousil
(6) věnoval Petr Trousil
(7) Tenhle obraz jsem vyfotil v restauraci Hotel Roztoky. Podle mě by mohlo jít o Kouřimeckou rybárnu a po diskusi na FB se objevuje i jméno potenciálního autora - Bivoj.

Kouřimecká myslivna

Vodní dílo Křivoklát - Červený kámen

Etapa Rakousko-Uherská
V roce 1911 se na základě zadání od pražské obchodní komory Ing. Radouš vydal na podrobný terénní průzkum Berounky a Vltavy. Během něj objevil u zříceniny hradu Týřova u Skryjí skálu (pravděpodobně Čertovu), která výhodně zužovala říční profil, ale nebyl si jistý kvalitou horniny (pozdější geologický průzkum ji poté skutečně označil za nevhodnou. Proto pátral dále a jako náhradní místo pro stavbu vodního díla na Berounce našel sevřené údolí u Roztok pod Křivoklátem. Sám ing. Radouš později napsal: Však údolí bez komunikací, s drobnými mlýny a vysoko položenými obcemi, v němž panoval klid až nápadný, přímo lákalo ku zatopení. Zde by vznikla mohutná, 64 metry vysoká betonová hráz, která by vytvořila nádrž se vzdutím hladiny až k Plané u Kaceřova (tam by stála podle projektu další menší 27 metrů vysoká hráz, aby vzdutí hladiny pokračovalo k Plzni). Hrad Týřov by se ocitnul na vodním ostrově, počítalo se s likvidací 24 mlýnů a dalších 102 budov, z toho nejvíc v Liblíně (40 budov). Ekonomické náklady byly astronomické, asi 44 milionů rakouských korun. Hlavními důvody výstavby přehrady byly obchodní, dopravovat z Plzeňské Škodovky výrobky po vodě se jevilo účelnější než po železnici. Po I. světové válce se v nové Československé republice přidal i hlad po výrobě elektrické energie.

Etapa II. světová válka
V letech 1940-1941 se prováděly u Křivoklátu geologické sondy. Ing. Kosek na jejich základě navrhl koncepci přehrady poněkud odlišnou od projektu ing. Radouše. Hlavní principy vodního díla ale zůstaly zachovány, tvořila je hlavní betonová hráz v Roztokách o výšce dokonce 69 metrů, tedy o 5 m vyšší než v Radoušově projektu, tvarovaná do oblouku širokého 450 metrů. Hráz s šesti přepadovými otvory dostala za úkol zadržovat jezero o objemu 582 milionů m3 táhnoucí se až k Sedlecku poblíž Chrástu u Plzně. Zde se nacházel vnitřní stupeň o výšce hráze 11 m vzdouvajícíc hladinu do Plzně. Vyrovnávající stupeň Kosek ponechal ve Zbečně a stejně jako u Radouše jej tvořil pouze menší pohyblivý jez železné konstrukce o výšce 7m. Výkon hydroelektrárny se odhadoval na 30 MW. Předpokládané náklady činily 1,5 miliardy protektorátních korun. Pro nacistické Německo mohly být benefity této přehrady i nadlepšení splavnosti Labe v nepříznivých měsících roku.

Etapa budování socialismu
Za socialismu se přednostně budovala vltavská kaskáda s hlavním účelem výroby elektrické energie. Poté se pozornost projektantů upřela i na Berounku. V roce 1958 byl předložen projekt podobný válečnému, se dvěma vyrovnávacími nádržemi a využitím pro výrobu špičkové elektrické energie v elektrárně v Račicích, ale nikoliv pro potřeby vodní cesty do Plzně. Až projekt splavnění Berounky z roku 1961 počítal s lodní dopravou Praha Plzeň. Přehrada, přibližně stejně vysoká jako ve válečné studii byla průtočná, a vyrovnávací nádrž se nacházela nikoliv u Zbečna, ale o pět kilometrů níže ve Žloukovicích. Šlo o poslední křivoklátský projekt s běžnou průtočnou elektrárnou (výkon až 700 MW), všechny následující už totiž počítaly s přečerpávající elektrárnou. Ty jsou energeticky výhodné v mixu s jadernými elektrárnami, které se obtížně regulují, proto se jejich přebytečná energie akumuluje právě v PVE. Prostřednictvím velké vodní plochy lze také reaktor chladit (pozn.: nebo chladicími věžemi). Velmi vážně se uvažovalo s tím, že v lokalitě Hlince by jedna jaderná elektrárna chlazená křivoklátskou nádrží stála (taky se uvažovalo o splavnění Berounky pro dopravu jaderných reaktorů, které se měly vyrábět pro RVHP v Plzni). V roce 1973 se trochu zvolnilo a navržená přehrada od původních nápadů zadržovala sotva třetinové množství vody - 220 milionů m3, PVE se odpoutala od hlavní hráze, což znamená, že voda mimo špičku by se nečerpala jen přes hlavní hráz, ale mnohem výše, do samostatné nádrže vysoko nad údolím Berounky. Hlavní hráz se posunula ke Skryjím, čímž se poprvé začalo uvažovat s ochranou některých cenných lokalit. Přečerpávající elektrárna byla navržena při ústí Tyterského potoka poblíž legendárního Rozvědčíka, kde by přehrazením potoka vznikla dolní nádrž. Problémem se ale ukázalo umístění horní akumulační nádrže, která musela pojmout alespoň 50 milionů m3 vody. Inženýři hledali v místech Křivoklát – Stohy, Žloukovice – Dlouhý Hřeben a nakonec Křivoklát – Červený kámen, Pleskanec a Spálený vrch. Poslední lokalita se ukázala jako nejvýhodnější, bohužel, naprosto nevhodná z ekologického hlediska, šlo o jednu z nejcennějších přírodních rezervací. A další cenu by musela zdejší příroda zaplatit za nízkou vyrovnávací hráz v Roztokách, díky níž by mezi Roztoky a Skryjemi hladina neustále kolísala až o 8,75 metru. Zde by existovala i riziko sesuvů okolních svahů.
V letech 1977-1983 kolem Červeného kamene probíhal mimořádně rozsáhlý geologický průzkum. Jeho úkolem bylo ověřit realizovatelnost betonové hráze, prověřit geologické podmínky v místech horní nádrže, tedy v oblasti vrchu Červený kámen a zejména důkladně prozkoumat možnost umístění vlastní elektrárny do kaverny asi 50 metrů vysoké ve skalním masivu naproti ústí Tyterského potoka do Berounky. Zde se v roce 1980 začala pomocí výbušnin razit průzkumná hlavní štola o délce 127 m s několika postranními rozrážkami. Vlastní průzkumné práce představovaly samy o sobě logistický výkon, protože se jich účastnili pracovníci a dělníci dvanácti organizací a výzkumných pracovišť. Do příprav křivoklátské přehrady zasáhla i Berounka, v červenci 1981 se tudy přehnala velká povodeň, která smetla přístupovou cestu (provizorní most) do vylámané kaverny pod Červeným vrchem, která už nikdy nebyla obnovena. (K. Kraml uvádí i alternativní verzi o zastavení ražby štoly kvůli protestům tehdejšího sovětského velvyslance, jehož letní sídlo shodou okolností leželo na kopci nad štolou a pravidelné trhací práce, prováděné ve třech směnách) Ochranáři také nezaháleli, v roce 1977 UNESCO vyhlásilo Křivoklátsko a Třeboňsko za vůbec první československé biosférické rezervace, tedy území mimořádné přírodní a krajinné hodnoty. O rok později byla vyhlášena i CHKO Křivoklátsko. Jenže, v dovětku výnosu se nacházela pojistka územního hájení, kterou si vymohli vodohospodáři, že CHKO nezahrnuje území budoucí zátopy vodního díla Křivoklát. Nutno dodat, že tehdy se však o nějaké horní nádrži nic nevědělo. (Většina informací podle Topinka: Podmanit a spoutat! Příběh nerealizovaného projektu křivoklátské přehrady, Středočeský sborník historický 44)

(1) Kolejová lávka k ústí připravované průzkumné štoly pro vodní dílo Červený kámen na Berounce. Zachycené traviny a větve dokumentují pohyb hladiny řeky. Z webu Hofmannovy cesty.
(2) Pro výstavby přehrady bylo vyhloubeno spousta vrtů, některé přes 200 metrů hluboké (jeden dokonce 350 m). Na snímku zachycen 50-ti metrový vrt na úbočí Štulce. (ZPRAVA O INZENYRSKOGEOLOGICKEM PRUZKUMU PRO PVE KRIVOKLAT-CERVENY KAMEN ZA OBDOBI 1981-1982)
(3) Kolem roku 1980 muselo být Prachoviště úplně provrtané. Nejhlubší vrty jsou ty fialové, přes 100 metrů. Podklad - mapy.geology.cz/vrtna_prozkoumanost.
(4) Obrázek z knížky Přehrada a další příběhy od řeky Berounky (Hartl), návrh z roku 1914, varianta u Roztok.
(5) Topinka: Podmanit a spoutat! Příběh nerealizovaného projektu křivoklátské přehrady, Středočeský sborník historický 44

Prachoviště

(1) Nepřevýšený 3D model, pohled zhruba od severu, přes obrázek vine se Berounka, v levém dolním rohu zříme údolí "V luhu". Půjdeme-li proti proudu Berounky, na hraně modelu tušíme Týřovické skály.
(2) Týřovické skály jsou lépe vidět v pravém dolním rohu na 3D modelu, pohled zhruba od západu - 1,5 x převýšeno. Branov zde nalezneme v levém horním rohu.

Štulec

Jazykovědný výklad jména vrchu není příliš jasný. Základním významem apelativa štulec je úder. Jméno může být odvozováno od slova stolec ve významu vrch, jinde nalezneme lidový výklad – stolec, u něhož prý stoloval kníže Furstenberg při honech (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny).

V roce 1892 vystoupal na vrch Štulec básník Svatopluk Čech se svým přítelem Otakarem Červinkou. Oba výletníci, vedeni mapou, po dosti namáhavém pochodu, provázeni ochotnou dívčinkou převozníkovou, vystoupili na vrchol Štulce, krátíce si cestu hovorem o literatuře nejnovější. … Vrchol sám, německým nápisem zohyzděný, neuspokojil úplně představ výletníků, a zpáteční cesta přinesla výletníkům déšť s bouří, již arci Čech snesl se stoickým klidem. Básníci musili ve vísce Branově počkati, až se liják přehnal, v hostinci – a teprve pozdě odpůldne vrátili se na Křivoklát.

(1) Červenou šipkou je vyznačena rozhledna ve Velké Bukové.

Komentáře (připomínky čtenářů):