Vraní skála a Hředle

Tato kapitola se věnuje Vraní skále a okolí obce Hředle. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Vraní skála

Název vrchu lze vykládat dvěma způsoby – buď jako místo, kde se slétávají vrány, nebo také souvislostí s adjektivem vraný, které odkazuje k černé barvě horniny (buližník zde je ale spíš šedavý). Historicky je uváděna i Vraná skála (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny).

Vraní skála je tvořena buližníkem. Tato přírodní památka zachycuje fragment společenstva typického pro tato stanoviště. Na vrcholu je velmi slušná vyhlídka na Český Kras , Brdské Hřebeny (je vidět i věž Cukráku) a Křivoklátsko. V nedaleké myslivně u obce Svatá se potkali Fugner a Tyrš, kde spolu mezi roky 1860-1861 vymysleli ideu Sokola (silně zjednodušuji), na myslivně je pamětní deska.

Následující odstavec je převzat z článku Pseudokrasové jevy v buližnících Vraní skály od V. Cílka: Pro většinu buližníkových skalek jsou charakteristické vysoké, ale mělké převisy a úzké vertikální komíny, které se směrem do masivu rychle uzavírají. Na Vraní skále jsou dva takové komíny - první leží na skále zvané Podivín, což je nejmohutnější skála ze tří posledních útvarů Vraní skály. Tento komín je 6 m vysoký a zasahuje jeskyňovitým výklenkem až 3m do skalního masivu. Podobný komín esovitého tvaru leží v severní stěně Vraní skály přímo pod jejím vrcholem. Mezi horolezci je znám jako Vraní komín a vede jím jedna z nejstarších horolezeckých cest (1942-44). Skutečnou geomorfologickou pozoruhodností Vraní skály je však drobná skalní branka vysoká asi 1,2m a široká 1m v čelní jz. stěně nejvyššího pilíře.

(1) Výlet dobřichovických skautů na Vraní skálu cca. roku 1990, chlapec vlevo je dnes slovutným a mohutným webmasterem brdy.infa.
(2) Lesy šumí Tobě na pozdrav, Fugnera zde poznal Miroslav.
(3) Upravená mapka M. Laxy (horosvaz.cz) promítnutá do ortofotomapy
(4) 3D model okolí Vraní skály (červeně kóta Vraní skály, fialově kóta Tkalce, modře kóta Jezevčí skály)

Vraní skála, dronem

(1) Až díky pohledu seshora díky dronu si člověk uvědomí jak je ta skála vlastně štíhlá.

Vraní skála, výhledy

Vraná skála, buližníkové malebné skalisko, které vyčnívá vysoko nad lesem a je zdaleka viditelné. Od Kublova a Hudlic činí dojem hradní zříceniny. Nadmořská výška jest 536 m, výška samotného skaliska od paty k nejvyššímu bodu obnáší 28 m. Se skály je překrásný rozhled, hlavně k jihu a východu, než i na sever a západ jest velkolepá podívaná na moře lesů. Na tyto strany jest vyhlídka omezena Krušnou horou a Velisem. Odbor Klubu československých turistů ve Zdicích provedl roku 1926 označkování cesty od Zdic a Svaté (modrá značka) a upravil poněkud cestu na nejvyšší vrchol. V létě jest cílem četných výletníků a turistů. (Kronika obce Svaté, Antonín Markup, 1925)

Vraní skála, bývalý pomníček

Pod Vraní skalou může pozorné oko zaznamenat zbytky pomníčku (a okolní kaštany, zde netypické) z 19. století na neštěstí při lovecké akci, zmiňuje se o něm i J. Čáka v knize Podbrdskem od městečka k městečku.
Pod Vraní skálou porůznu veliké i menší balvany. Na jednom jest stopa po desce, která v minulém století byla tam zasazena na paměť neštěstí, které se tam událo při lovu na jezevce. Revírník od Krále nešťastnou náhodou zastřelil tu syna lesního správce z Kulen. (Kronika obce Svaté, Antonín Markup, 1925)

Vraní skála, skalky severovýchodně (v přírodní památce)

Pod Vraní, skalka jihozápadně

(1) Podzimní scenerie v poloze mezi Pod Vraní a V potocích.

Jezevčí skála

(1) Bývalá správní hranice katastrálních území Svatá a Hředle s krásným mezníkem mezi Jezevčí skálou a Vraní skálou.
(2) Příkop na katastru Hředlí, který oděloval vlastnictví obce Hředle (selské lesy?) od komorního - později ve vlastnictví Strousberga.

Záhorsko

Staré důlní dílo Barbora není veřejnosti přístupné. Obecné pravidlo pro štoly, díry a jeskyně nepřístupné či přístupné: Nelezte dovnitř sami, není to bezpečné. V některých dalších okolních důlních dílech se mohou výskytovat jedovaté důlní plyny. Podle záznamu má jít o staré pruzkumné dílo, datované nekdy k roku 1855, kdy se v této a nejen v této lokalite hledala zelezná ruda (krevel, hnedel a limonit), která je soucástí Barrandienských zeleznorudných lozisek.
Pozůstatky starého povrchového průzkumu dobývání rud a staré těžby, na které narazíme mezi Žebrákem a Hředlemi (Záhorsko), pocházejí pravděpodobně z období středověku a také doby mladší. Z pozůstatků těžby, které máme v této lokalitě k dispozici lze v zásadě zhruba odhadnout tehdejší stratigrafii těžby, její produktivitu a také efektivitu místního horního díla a s tím i spojené způsoby řešení technických překážek (viz nádherné řešení šikmě ražené štoly v nedalekém důlním díle Barbora, které však pochází z 18.století). Zde šli tehdejší prospektoři v jednom místě přímo po žíle.

(1) Pinky, pinková pole (pinkoviště). Pinky se zde nacházejí v terénu rozloženy nelineárně a měly za úkol zjistit, zda v daném místě ložisko je. Vytěžený materiál se pak většinou použil i na výstavbu okolních technických děl, které sloužily jako zázemí pro celý technologický proces těžby a zpracování rud. Slovo pinky pochází pravděpodobně z německého slova die Pinge a to je termín používaný pro označení reliéfních tvarů v krajině vzniklých převážně důsledkem hornické činnosti. Tyto tvary mohou mít buď pravidelný kruhovitý půdorys (často vznikají nad křižovatkou důlních chodeb), případně i eliptický vznikající spojením dvou sousedních pinek kruhovitého půdorysu nebo i nepravidelný tvar vzniklý rychlým prosednutím, propadnutím nebo zřícením podpovrchových důlních děl. Rozdíl mezi pinkou a poklesovou propadlinou je pouze kvantitativní a to, že pinky jsou zpravidla plošně nevelké a kratší než 25 m (nejčastěji 6 až 12m), hloubka se pohybuje mezi 3 a 5 metry, stěny mají větší sklon. Větší množství pinek pak tvoří tzv. pinková pole, pinkoviště.
(2) Pinkové tahy (rešny). Na lokalitě Záhorsko je možné spatřit i nádherné pozůstatky po obsáhlejším geologickém průzkumu, při kterém se hledal rozsah ložiska a to jsou tzv. průzkumné rýhy - pinkové tahy – to jsou početnější seskupení pinek, kdy jsou pinky seřazeny v liniích. Ty se někdy také označují slovem rešny.
(3) Dar slovutného Surikaty

Hředle

(1) Dne 25.5. roku 1872 napršelo během necelé hodiny téměř 250 litrů vody na metr čtvereční, což dodnes představuje pravděpodobně rekord v dějinách naší země. Přílivová vlna Stroupínského potoka, která byla umocněna protržením hrází tehdy existujících rybníků obec Hředle doslova smetla. Utopilo se 29 lidí a většina hospodářských zvířat. V tehdejším Rakousku-Uhersku byly Hředle povodní roku 1872 nejpostiženější obcí, na jejíž obnovu se pořádaly sbírky po celé zemi. Známá byla tzv. Hředelská hruška, v jejíž koruně se před přívaly vod zachránilo 9 lidí a pokud strom stál, těšil se velké vážnosti obyvatel celé obce.
(2) Zhoubná povodeň v Čechách dne 25. a 26. května roku 1872 : původní vyobrazení míst a budov, které povodní největší škodu utrpěly, od malířů Fr. Chalupy, Edvarda Herolda

Komentáře (připomínky čtenářů):