Zaječov

Tato kapitola se zabývá obcí Zaječov a Svatou Dobrotivou. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Svatá Dobrotivá

Podle pověsti se Oldřichovi z Valdeka (dlícího zrovna na Valdeku) dostalo zjevení Panny Marie, svatého Petra a Pavla. Na místě zjevení byl roku 1263 založen klášter a kostel pod ochranou Zvěstování Panny Marie. Budování konventních objektů se protáhlo až do 14. století. Dalším podnětem pro založení byl Oldřichův osobní slib Panně Marii, jako dík za vítězství Přemysla Otakara II. nad uherským králem Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunnu (1260). Možná i díky lobbování papeže dostali nový klášter augustiáni. Mniši dostali darem vesnici Všeradice na Hostomicku, Kvaň, pozemky kolem kláštera včetně práva na nalezené kovy. V roce 1327 klášter získal ostatky svaté Dobrotivé (Benigny), umučené r. 449. Od té doby se klášter nazývá Klášter svaté Dobrotivé a stává se cílem každoročních poutí až do husitských válek, během nichž je vypálen.

Po dobytí Berouna v roce 1421 husité klášter poprvé vyplenili, zabito bylo 21 mnichů, přežil jediný. Část mnichů se ještě stihla uschovat na tehdy ještě mocný a pevný hrad Valdek. V roce 1422 při obléhání Karlštejna husité klášter zpustošili znovu a finálně ho vypálili Sirotci v roce 1425. Byla to regulérní občanská válka, a i když člověk nemusí sympatizovat s katolíky, bylo nenávratně zničeno spousta kulturního bohatství a celkově šla země do kopru. O určitou obnovu se od roku 1468 (1496?) pokouší převor Mořic, s podporou Jana Zajíce z Hazmburka, Jana ze Šelenberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu.

V 16. století se na Podbrdsku šíří protestantismus, roku 1552 mniši klášter opouštějí. Opuštěné a zdevastované místo přešlo do majetku Zajíců a po výměně vlastníků bylo roku 1594 konfiskováno královskou komorou.Zachovala se zde pouze kaple, která pak byla v roce 1620 procházejícím uherským vojskem a posléze i místními sedláky vyloupena. Kapli nechal opravit císařský hejtman Jan Kolens z Kolnu v letech 1641-42. Do roku 1676 je klášter i kostel opuštěný. V roce 1676 císař Leopold I. augustiánům vrací práva na kostel i klášter (císař je pak na důkaz vděčnosti zpodobněn na klášterním refektáři). Koncem 17. století proběhla velkorysá barokní přestavba podle plánů italského architekta Dominika Canevalleho a jeho syna. Hlavnimi donátory byli Jan Kolenec z Kolna a Samuel Ignác de Bois.

Císař Josef II. vydává v roce 1782 patent o zrušení všech klášterů, které se nezabývaly užitečnou činností, roku 1785 byl klášter zrušen a konventní budova upravena na faru a školu. Roku 1789 císař Josef II učinil výjimku ze svého dekretu za podmínky, že místní augustiáni převezmou od faráře v Mýtě pastorální péči v oblasti. V roce 1866 poškodilo areál pruské vojsko, v roce 1880 začala obnova chrámu, která pokračovala do roku 1894.

Klášter byl násilně zrušen v dubnu 1950 v rámci Akce K, kdy byli zdejší řeholníci internováni do pracovních táborů. 1. září 1950 byl ve Svaté Dobrotivé zřízen 52. pomocný technický prapor. Areál kláštera tehdy začal, znovu, chátrat.

(1) mše k výročí 750 let Augustiánů v Čechách
(2) Na vítězném oblouku klášterního kostela jsou umístěny tři erby, doprovázené identifikačními nápisy. Roku 1496 byl opravován klášterní kostel, angažovali se při tom tři členové různých větví rodu - podle Bartoloměje Paprockého mělo jít o Zdeňka Lva z Rožmitála (+1535), Jana z Házmburka (+1497) a Mikuláše Zajíce z Házmburka (+1496). Tito tři šlechtici se také pokusili získat pro klášterní kostel odpustky. Tehdy byly na vítězný oblouk směrem do kněžiště umístěny tři plastické buzické erby, doplněné identifikačními nápisovými páskami: uprostřed znak Jana ze Šelmberka a na Kosti, identifikovaný nápisem Iohannes de Schellenberg et Costh, vlevo znak Jana Zajíce z Házmburka, identifikovaný textem Iohannes Lepus de Hazenburg, vpravo znak Zdeňka Lva z Rožmitála, identifikovaný textem Zdeniek Lew z Rozmitala a na Blatny. Tyto znaky byly při stavbě nového vítězného oblouku v 70. letech 17. století přemístěny směrem do chrámové lodi. Patrně roku 1830 a 1886 byly zahrnuty do rekonstrukce kostela, takže dnešní nápisy odpovídají zjevně spíše některé z novodobých obnov než původní podobě (podle H. Pátková: Heraldické prameny v klášteře Svatá Dobrotivá).
(3) Náhrobník řádu augustiánů (z roku 1721 pocházející litinová deska, jež kryje vstup do hrobky řeholníků). Je opatřena reliéfní korunovanou kartuší, v jejímž poli je řádové znamení augustiniánů - hořící srdce probodené šípem na knize.
(4) Náhrobek Samuela Ignáce De Bois (deska z červeného mramoru), hejtmana tří komorních statků (Žebrák, Točník a Zbiroh). Uprostřed náhrobku se nachází erb rodiny de Bois: Na zaobleném čtvrceném štítě v prvním a čtvrtém poli dovnitř orientovaný dvouocasý lev s točenicí na hlavě, ve druhém a třetím poli ostrev o pěti výběžcích. Nad štítem turnajský helm s trojlistou korunou, z níž roste klenot v podobě rozepjatých křídel. Kolem štítu jsou bohatě rozvinutá přikryvadla. Samuel Ignác de Bois byl v klášteře pohřben v lednu 1691, náhrobek však nechal připravit již počátkem 80. let, v době morových epidemií (podle H. Pátková: Heraldické prameny v klášteře Svatá Dobrotivá).
(5) ? oltář svaté Tekly, s figurami sv. Václava a Jana Nepomuckého, se soškou Jezulátka (obdoba Pražského Jezulátka) ve skleněném krytu, datováno okolo 1735
(6) Oltářík sv. Dobrotivé je pravděpodobně darem Michaela Dobnera a pochází z roku 1677 nebo 1680. Mezi oltářní apsidou a kaplí sv. Mikuláše Tolentinského je malá kaplička s oltáříkem a soškou svaté Dobrotivé. Z kaple sv. Mikuláše Tolentinského je přístupná gotickým portálem, datovaným roku 1327.
(7) tzv. zázračný (milostný) obraz Panny Marie Matky Dobré rady, který se nalézá v klášterní lodi po levé straně za náhrobní deskou Samuela Ignáce De Bois. Ideový původ zaječovského obrazu je dle pověstí ze Skadaru (Albánie), odkud se, ehm, teleportoval do italského Genazzana.
(8) Na hlavním oltáři nalezneme obraz Jana Petra Molitera z roku 1745. Vpravo se v oblacích vznáší Panna Maria s Ježíškem, před nímž v lesnaté krajině klečí Oldřich z Valdeka po jehož stranách stojí sv. Petr a sv. Pavel. Mezi korunami stromů prosvěcuje měsíc, v dalekém kraji je krajinka s kapličkou.
(9) za hlavním oltářem, dle tradice místo zjevení a zvěstování Panny Marie
(10) Oltář v kapli sv. Mikuláše Tolentinského, jejíž vchod je osazen umělecky kovanou mříží, darovanou občany města Rokycan roku 1686. Kaple obsahuje dvě barokní malby sv. Augustina a sv. Jeronýma, barokní oltář sv. Augustina a sv. Mikuláše z Tolentina z roku 1685 ozdobený po straně stojícími sochami augustiánských světic sv. Kláry z Montefalca a sv. Rity z Cascie, sochu sv. Augustina od F.I. Weisse, sv. Josefa a obraz sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti.
(11) Z doby okolo roku 1500 je portál na západní stěně chrámu.
(12) Znak Augustiniánů v dřevěném nástavci nalezneme nad západním vchodem do kostela. Podle tvaru pochází patrně z 18. století. Jde o korunovanou kartuši, v zeleném poli je červené srdce, hořící zlatým plamenem a probodené zlatým šípem.
(13) Náhrobník Mikuláše z Házmburka a na Kosti, který zemřel 8.10.1459. Uprostřed desky z červeného mramoru je čtvrcený štít se zašpičatělou patou. V prvním a čtvrtém poli se nachází heraldicky vlevo otočená sviní hlava a ve druhém a třetím poli heraldicky vlevo otočený skákající zajíc. Mikuláš Zajíc z Házmburka podporoval císaře Zikmunda proti utrakvistům, v letech 1436 až 1451 byl nejvyšším sudím Království českého (podle H. Pátková: Heraldické prameny v klášteře Svatá Dobrotivá).
(14) Především, nejmilejší bratři, milujte Boha a po něm bližního.
(15) Soupis památek historických a uměleckých v království českém, podle depositum.cz jsou publikované materiály pro nekomerční účely volně šiřitelné.
(16) obrázek Jana Čáky z roku 1962
(17) Lavírovaná kresba z doby kolem 1800, uloženo v klášteře sv. Tomáše v Praze na Malé Straně.

Okolí Zaječova

Směrem k prostoru mají památník vojáci PTP. V areálu jejich dřívějšího tábora je dnes pila vojenských lesů.

(1) ze sbírek Strašického muzea
(2) výstava v Berounském muzeu
(3) Železáky (železitý křemen) nalezneme na Podbrdsku nejenom v těsném okolí Zaječova (Hrbek, lom Zaječov), ale i u Olešné, Cheznovic, Tění a mírně i u Strašic. Vyšla dokonce kniha věnovaná pouze těmto šutrům - Láska k železákům. Železák na fotografii byl zakoupen jako suvenýr v berounském muzeu, ale doufám že někdy nějaký najdu i v terénu. Podle Cílka (Kameny domova) železitý křemen lemuje polohy sedimentárních železných rud, a to zejména v těch místech, kde se dotýkají zvětralých vulkanitů ordovického moře. Zdejší železná ložiska vznikala dvěma základními mechanismy. Řeky přinášely do tehdejšího prvohorního ordovického moře rozpustné komplexy bohaté železem. Na kontaktu s mořskou vodou probíhaly chemické i biologické reakce, které vedly k vyvločkování železa. To se hromadilo na mořském dně a vytvářelo až dvacet metrů mocné polohy většinou chudých rud. Na jiných místech docházelo k podmořským výlevům lávy. Ty se rozpadaly na nepravidelné bloky, zvětrávaly a zároveň ohřívaly vodu nabohacenou roztoky železa a křemene. Ve vzdálenějších částech tyto roztoky chladly a srážely železné rudy nebo alespoň páskovaný křemen zabarvený železitými látkami do červena, hněda i žlutozelena.
(4) ze sbírek berounského muzea, omluvte prosím zhoršenou kvalitu
(5) výstava - Acháty a křemeny, krása skrytá v kamenech (Muzeum Českého krasu v Berouně)
(6) Pomník arch. Jiřího Rathouského byl odhalen 4.10.2001 zástupci Svazu PTP (Pomocné technické prapory). Měl by připomínat utrpení několika tisíc mladých mužů, kteří zde byli pod záminkou vojenské služby internováni a donuceni k těžkým pracím. 52. pomocný technický prapor ve Svaté Dobrotivé vznikl jako nástupce IV. silničního praporu a to 1.9.1950. Jeho příslušníci pracovali především ve vojenském výcvikovém prostoru Jince. Prapor čítal celkem šest rot, ze kterých poslední dvě byly tzv. farářské, tedy složené z představitelů katolické církve a zrušených církevních řádů. K 1.12.1950 zde sloužilo 950 vojáků, z toho 842 politicky nespolehlivých (a z nich 121 duchovních a řeholníků). Barákový tábor tu vyrostl na místě nacistického soustřeďovacího a vězeňského tábora. Symbolika kontinuity v tomto případě nebyla náhodná... (podle článku Pomníky obětem komunismu v Mořině a Zaječově, J.Topinka, Minulostí Berounska 5)
(7) Bývalý důl Hrbek je typovou lokalitou dvou minerálů světového mineralogického systému, kakoxenu a beraunitu.
(8) výstava - Acháty a křemeny, krása skrytá v kamenech (Muzeum Českého krasu v Berouně)
(9) foceno v Národním muzeu Praha
(10) Selenopeltis macrophthalma, ordovik, Národní muzeum
(11) Ze sbírek Národního muzea.
(12) Dům přírody Tři trubky

Jivina

Obec Jivina se nachází na svahu Jivinské hory, která má ve skutečnosti dva vrcholy. Obec je položena na samém úpatí hory a rozložena ve výšce 485 až 525 metrů nad mořem. Název obce vznikl ze slova jívina, jívová porostlina.

(1) ze sbírek berounského muzea, omluvte prosím zhoršenou kvalitu
(2) výstava - Acháty a křemeny, krása skrytá v kamenech (Muzeum Českého krasu v Berouně)
(3) Ze sbírek Národního muzea.

Mílina

(1) Muzeum v Rokycanech

Komentáře (připomínky čtenářů):