Žďár

Tato kapitola se věnuje výrazné brdské hoře poblíž Rokycan - Žďáru.

Ždár - vrchol

629 m.n.m - vrch na pomezí Centrálních Brd a masivu Radče Nalezneme zde přírodní rezervaci, která se rozkládá ve vrcholové části výrazného kopce tvořeného kambrickým slepencem s valouny křemene a četnými skalkami i suťovými poli. Na severních svazích převládá původní bučina s příměsí jedle, lípy, smrku, na jižních stráních zejména dubohabrový les. Význačná lišejníková flora.

(1) Naprosto proschlá partie (2023) mezi vrcholem a Velkým oltářem.

výhled ze Ždáru

Ždár - hradiště

Vrchol kopce je obehnán dodnes dobře patrnými kamennými valy, opevněná plocha se skládá z vnějšího (24 ha) a vnitřního (1 ha) hradiště. Vnější val je méně výrazný, jeho zachovaná délka činí 660 metrů, dobře patrný je pouze na západní straně hory. Relativně malé vnitřní hradiště zvané též Zahrádka leží na samém vrcholu kopce a bylo ohraženo mnohem mohutnějším valem než hradiště vnější. V severozápadním úseku vnitřního valu, 45 metrů západně od nejvyššího vrcholku kopce, se nacházela brána, ohraničená z jedné strany přirozeným skalním výchozem. Nejstarší nález (předmět pocházející z nejstaršího období vývoje lidské kultury) je broušená kamenná sekera (neolit 5700-4400 před.n.l.), dnes je nález nezvěstný-není ani jasné zda šlo o nález přímo na hoře Žďár. Z nálezů známých a dodnes zachovaných vyniká soubor šesti zlomků bronzových kruhů náležející do nynické skupiny (pozdní doba bronzová 9-8. století před n.l.). Další nálezy (železná sekerka s obdélnou tulejkou a obloukovitým ostřím a listový hrot kopí je možno přiřadit do období halštatské kultury s možným přesahem do počátku doby laténské (cca. 400 př.n.l.). Hradiště jako celek řadíme s největší pravděpodobností do pozdní doby bronzové.

(1) vstup do vnějšího hradiště
(2) vstup do vnitřního hradiště
(3) Hrubé promítnutí zaměření valů (zdroj dat obrázek M. Metličky v článku Hradiště na vrchu Žďár a archeologie-M.Uherský) do ortofotomapy, červený trojúhelník-vrchol Žďáru, červeně pozůstatky valů spíše přírodního původu - skály, sutě, modře zbytky valů
(4) 3D model horní části vrchu Žďár (od vrstevnice 520 m.n.m.) s vykreslením valů, pohled od jihozápadu
(5) 3D model horní části vrchu Žďár (od vrstevnice 520 m.n.m.) s vykreslením valů, pohled od severovýchodu (Pozn.: Valy jsou pro ilustraci v 3D modelu široké a vysoké 10 metrů, jejich skutečné původní rozměry nejsou známé)
(6) železná sekyrka, Žďár, stálá expozice muzea v Rokycanech, omluvte prosím kvalitu fotky

Ždár - Vyhlídková skála

Vyhlídková skála je cca. 35 metrů vysoká, patří k největším v kambrických slepencích Brdské vrchoviny. Charakteristickým tvarem v horní části stěny je velký trojúhelníkový převis, který je tvořen vrstevní plochou slepenců ukloněných pod úhlem 30 stupňů.

(1) Pohled na Žďár s patrnou Vyhlídkovou skálou od Rokycan na červené turistické značce kousek od střelnice.
(2) Puklinové jeskyně obecně byly vytvořeny mrazovým tříštěním podél výrazné vertikální, nebo horizontální pukliny, případně puklinové zóny s následným odnosem uvolněných úlomků. Pukliny jsou místy, kudy snáze prosakuje voda, která se mrznutím v led stane účinným nástrojem destrukce hornin. Pod Vyhlídkovou skalou nalezneme svislou puklinovou jeskyni, která má šířku 0,8 metru, hloubku 1,9 metru a výšku 0,9 metru. Byla založena v místě puklinové zóny o směru 128 stupňů. Pravá stěna puklinové jeskyně je nápadně hladká a rovná. Odděluje prostoru od pevných slepenců. Dno prostory je pokryto drobnými ostrohrannými úlomky. Jeskyně je díky prosakující vodě vždy vlhčí než okolí (V. Šťastný: Reliéf Žďáru).

Ždár - jihovýchod

(1) Od severovýchodu, zpod skály, vršek Kobylky opravdu připomíná šachovou figurku koně. Zkoušel jsem jí vyfotit, bohužel se mi do snímku nějak připletly větve a výsledek zkreslily.
(2) Mrazově přemodelovaný skalní výchoz místně zvaný Konvalinka. V pevných křemenných slepencích Ždáru se výborně zachovaly mrazově přemodelované skalní výchozy, nejvíce jich nalezneme na svazích orientovaných k severozápadu až severovýchodu. Většina mrazově přemodelovaných skalních výchozů na Žďáru je ve spodní části převislá, v některých případech se zde vytváří až 1 metr hluboké výklenky. Mechanismus vzniku převislých spodních částí skalních výchozů v pleistocenních glaciálech mohl souviset s navátím sněhové pokrývky na plošinu při úpatí skal. Delší setrvání sněhu z návěje způsobilo zvýšenou vlhkost, která v kombinaci s mrazem zintenzivnila mrazové tříštění ve spodních částech skalních výchozů. Svou roli může i v současnosti sehrát půdní vlhkost, která vzlíná vzhůru puklinami po sklaním povrchu a následně mrzne (V. Šťastný: Reliéf Žďáru).
(3) Malou puklinovou jeskyni s názvem Hrdličkova jeskyně nalezneme v jihovýchodním hřbetu Žďáru pod skalním výchozem s místním názvem Červená stěna. Původně se Hrdličkova jeskyně nazývala Janečkova. Podle lidového vyprávění získala své jméno podle zloděje Jana Janečka, který v ní údajně nocoval. Historicky je doloženo řádění jeho tlupy na Rokycansku, Radnicku a Hořovicku. Za své činy (vraždy, loupeže) byl Janeček odsouzen k trestu smrti a v roce 1871 byl popraven v Plzni na Borech. Jednalo se o poslední veřejnou popravu v tehdejším Rakousku.

Ždár - oltáře

Velký a Malý Oltář z hlediska reliéfu řadíme mezi skalní věže. Větší skalní věž má nepravidelný půdorys o rozměrech přibližně 20 x 15 m. Náhorní stěna s výškou 8 m je svislá až mírně převislá, údolní stěna má výšku 15 m a sklon kolem 80 stupňů. Na jižních stěnách obou věží najdeme mírně převislá tektonická zrcadla se shodným směrem a s rozměry až 4 m v delším směru. Hladká tektonická zrcadla přispívají k relativně vyšší odolnosti jižních stěn vůči mrazovému zvětrávání. Obě věže zůstaly zachovány jako předsunutý relikt původního skalního masivu, který ustoupil a je dnes reprezentován skalními výchozy ve svahu jižně od věží. Velký a Malý Oltář výborně dokazují ústup svahu v důsledku mrazového zvětrávání a následného odnosu zvětralin (V. Šťastný: Reliéf Žďáru).

(1) Tektonické zrcadlo. Zrcadla vznikají protisměrným pohybem dvou horninových bloků, kdy dochází ke tření až konečnému vyhlazení styčné zlomové plochy. Velmi časté je rýhování (striace) zlomových ploch, které nám naznačuje směr vzájemného pohybu horninových bloků. Rýhování vzniká díky přítomnosti odolnějších zrn v hornině, které se při tření chovají jako smirkový papír.
(2) Mezi Velkým oltářem a vrcholem schnou a padají stromy (2023).
(3) skála mezi Oltáři a vrcholem
(4) Historická naučná cedule obložená starými lyžemi, jež tu jsou snad už desetiletí, na žluté turistické značce od Svojkovic.

Ždár - ostatní

Poznámky ke geologii Žďáru (volně podle Kraft: Geologie Žďáru)
Žďár se nachází na území Barrandienu. Nejstarší horniny vznikly v mladším proterozoiku. Na Žďáře ani v jeho nejbližším okolí sice nevycházejí na povrch, ale tvoří podloží všech mladších hornin. Koncem proterozoika probíhal kadomský horotvorný proces, došlo k ústupu moře, deformacím vrstev a různě intenzivním přeměnám hornin. Na začátku kambria (540 mil. let) vznikl v důsledku kadomských horotvorných procesů v oblasti dnešních Brd sedimentační prostor, tzv. příbramsko-jinecká pánev. Během spodního kambria byla tato deprese zaplňována hrubozrnným a středně zrnitým úlomkovým materiálem, z něhož vznikaly různé typy slepenců a pískovců. Počátkem středního kambria proniklo do příbramsko-jinecké pánve moře. V nadloží mořských uloženin jineckého souvrství je vyvinuto tzv. ohrazenické souvrství, tvořené bělavými, velmi pevnými křemenými slepenci a hrubě zrnitými pískovci s křemitým tmelem. Sedimenty ohrazenického souvrství představují nejstarší horniny, které se podílejí na geologické stavbě Žďáru. Budují jeho vrcholové partie, kde vytvářejí bizarní skalní útvary a mohutná suťová pole. Koncem středního kambria došlo k ukončení sedimentace v příbramsko-jinecké pánvi. Svrchní kambrium je charakterizováno intenzivní vulkanickou činností, kdy suchozemskými výlevy vznikají dvě téměř paralelní vyvřelá pásma – strašické a křivoklátsko-rokycanské. Svrchnokambrické vulkanity (výlevné vyvřeliny) se rovněž výrazně podílejí na geologické stavbě Žďáru, především jeho západní části. Ke svrchnímu kambriu se přiřazují i sedimenty tzv. pavlovského souvrství, které budují jižní a východní část Žďáru. Na počátku ordoviku vznikl ve středních Čechách nový sedimentační prostor, tzv. pražská pánev. Sedimentaci doprovázela v určitých obdobích silná vulkanická činnost, výplň pánve je tvořena výhradně mořskými uloženinami. Ordovické uloženiny budují severní a západní úpatí Žďáru. Tvoří je zelenošedé nebo červenohnědé jílovité břidlice, které náležejí tzv. klabavskému souvrství. Na západní úpatí hory zasahuje ještě izolovaný výskyt arkózových slepenců a pískovců karbonského stáří. Jak břidlice klabavského souvrství, tak i karbonské uloženiny jsou překryty poměrně mocnými kvarterními hlinitokamenitými a hlinitými sutěmi.

Poznámky k reliéfu Žďáru (volně podle Šťastný: Reliéf Žďáru)
Celý vrch si můžeme v hrubých rysech představit jako relativně vyzdviženou slepencovou kru, ukloněnou mírně k jihu. Žďár má vzhled hřbetu protaženého od západu k východu o délce přibližně 2,5 km. V druhohorách a starších třetihorách byl reliéf celého kompaktního Českého masivu relativně plochý s nadmořskou výškou v řádu prvních stovek metrů. V období před asi 24 milióny let Český masiv začal intenzivněji reagovat na horotvorné pohyby ve vznikajících Alpách a Karpatech. Reakce se projevila oživením starších geologických zlomů a pohyby podél nich. Mezi geology se běžně mluví o saxonských tektonických pohybech. Z Brdské vrchoviny se v této době stalo kerné pohoří složené z mozaiky různě vyzdvižených a skloněných horninových bloků, samozřejmě současně i následně modelované tekoucí vodou a dalšími činiteli. Klíčovým obdobím pro reliéf Žďáru je až kvartér (2,5 mil. let), jde o velmi dynamické období podmíněné náhlými a častými změnami podnebí. Převážná většina mrazově přemodelovaných skalních výchozů a suťových polína Žďáru pochází z pleistocenních glaciálů (dob ledových).

(1) 3D model - pohled od východu, od Hůrek (část obce je na obrázku). V pravém horním rohu Borek a železniční trať Praha-Plzeň.
(2) 3D model - pohled od od severu, od zastávky ve Svojkovicích, která je na dolní hraně obrázku. Hrubější legenda zde, touto ortofotomapou je pokryt 2x převýšený digitální model terénu.
(3) geopark v botanické zahradě PřF UK, Albertov
(4) Základní geologická časová škála s vyznačením litostratigrafických jednotek (souvrství) zastoupených na Žďáru převážně podle (Kraft: Geologie Žďáru) a pokus o koláčový graf se znázorněním absolutní délky trvání jednotlivých geologických období.
(5) kresba Karla Liebschera

Kotel

Krásná rozhledna s kruhovým rozhledem na kopci Kotel jižně od Rokycan, jež už přísně vzato do Brd nepatří. Rozhledy na Brdy jsou ale famózní, od Radče přes Ždár a Centrálky po vzdálenější Brdy jižní, kde zcela jasně vykukuje i Třemšín.

Komentáře (připomínky čtenářů):