Zbiroh

Tato kapitola se věnuje především městu Zbiroh. Příroda je zastoupena blízkými kótami Světovina a Čertova skála. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Zbiroh, zámek

Raně gotický hrad byl založen ve 13. stol., v 16. stol. byl přestavěn na renesanční zámek. Jako první držitel hradu je uváděn příslušník rodu Sulislavců. Koncem 13. století byli majitelé hradu Zajícové z Valdeka, z nichž Oldřich ze Žebráka sídlil 1327 na Zbiroze. Dalšími držiteli se stali Lucemburkové, Jan Lucemburský a Karel IV. Od roku 1336 byl hrad i s podhradím v držení rodu Rožmberků. Husitské války se Zbiroha nedotkly (jeho okolí bohužel ano). Dalšími majitely byli mimo jiné Zikmund Lucemburský, Kolovratové, Šternberkové a počátkem 16. století to byli Lobkovicové, kteří vládli Zbirohu skoro celých sto let. Po bitvě na Bílé hoře bylo v zámku státní vězení, za třicetileté války jej vydrancovali Švédové. V roce 1868 panství koupil podnikatel B. H. Strousberg (zvaný "král železnic"), který nechal zámek zmodernizovat a upravit do dnešní novorenesanční podoby. Článek o Strousbergově železnici na Brdech připravil externí kolega Petr Pokorný.

(1) 12 metrů vysoká okrouhlá věž ze 13. století je postavena na proterozoickém buližníku (jaspilit).
(2) věnovala Zdena Bradnová
(3) Gotickou hradní kapli ze 14. století na hradě nechal zbudovat Hanuš mladší z Kolovrat, 29. srpna 1469 v ní byla vyhlášena klatba na Jiříka z Poděbrad.
(4) Ve velkém strousbergovském sále, osvětleném tehdy skleněnou střechou, vytvářel v letech 1910-1928 světově známý malíř Alfons Mucha svá monumentální díla. Nejznámější je cyklus obrazů - Slovanská epopej. Skleněná střecha Muchova ateliéru byla v roce 1928 nahrazena břidlicovou krytinou.

Zbiroh, město

Jméno města Zbiroh prodělalo ve své historii četné změny. Od Sbirow, po Sbyrow, castrum Sbyroh, Swiroho, Sbyeroh, Zbirow, Zbirov a od roku 1913 po úřední změně zní Zbiroh.

Zbirožské muzeum je složeno z městského muzea (1), kde stálá expozice dokumentuje vývoj železářství, cvočkařství, součástí expozice je i selská jizba vybavená venkovským malovaným nábytkem z 19. století. Dalším "muzeem v muzeu" je muzeum J.V. Sládka (2). Další fotografie z muzea pochází z výstavy Železnice - Zbiroh mezi Prahou a Plzní (3). Je zde přiblížena trasa železnice budované v 70. letech 19. století v době podnikání B. H. Strousberga na Zbirožsku a další neuskutečněné projekty železničních tratí.
(4) zbraně z výstavy Pytlácké historky z Podbrdska ve Zbirožském muzeu.
(5) datace - překvapivě už socialismus, rodinné album
(6) Původní kostel sv. Mikuláše byl postaven roku 1364. Z původního chrámu se zachovaly pouze zdi, presbytář a věž. V roce 1716 byla gotická stavba přestavěna do barokní podoby. Vnitřní úprava byla provedena v letech 1883. Staré oltáře byly nahrazeny novými, pseudogotickými.

Zbiroh, historický

pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové

(1) Věnovala Zdena Bradnová

Zbiroh, Františkov

Františkovo údolí bylo pojmenováno na počest císaře Františka I.

(1) expozice muzea ve Zbiroze
(2) Zbirožské železárny vznikly slučováním nejstarších železáren od konce 16 stol., kdy se staly majetkem české královské komory (1594 železárna Holoubkov, 1617 železárna v Strašicích (spolu s klášterskou ve Svaté Dobrotivé), 1693 železárna v Dobřívě, 1726 železárny mirošovického panství (hrádek a Padrť) a 1774 železárna v Oseku). V roce 1797 dostal významný železářský odborník F. J. Gerstner od dvorské komory příkaz, aby si železárny prohlédl a podal zprávu o jejich stavu i návrh na jejich nejúčelnější reorganizaci. Ten navrhnul stavbu nové dřevouhelné vysoké pece na Zbirožském potoce severně od Zbiroha (blíž k zásobám dříví), na místě horního mlýna, který měl k dispozici vodní náhon. Nová vysoká pec byla uvedena do chodu někdy na přelomu let 1802-1803. Byla postavena podle tehdejších nejnovějších hutnických poznatků a měla původně výšku 10,66 m a šířku v rozporu 2,37 m. Výkon vysoké pece v roce 1806 byl 1,42 tun za 24 hod. V železárně byl také zkujňovací hamr, z litiny se odlévala převážně dělostřelecká munice. V roce 1867 měla vysoká pec výšku již 14,2 m a šířku v rozporu 3,16 m, její výrobnost byla 4,8 tuny za 24 hod, od roku 1860 pracovala ve slévárně i kuplovna. V roce 1868 bylo prodáno zbirožské panství s železárnami přes prostředníky H.B. Strousbergovi. Podle jeho plánů měly být ve Františkově dvě koksové vysoké pece s denní výrobou 50 tun surového železa. Nevyšlo to, výstavbu pece poničila zhoubná povodeň v roce 1872 a v roce 1875 Strousberg dokonce zkrachoval. (volně podle J. Hučky, K historii zbirožské železárny ve Františkově, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech č. 20, 2008)

Hlavatice, Na starém Zbiroze

Za třicetileté války Švédové v čele s Banérem zpustošili městečko Zbiroh tak, že nezůstal kámen na kameni, a ještě dnes nese místo, kde kdysi stávalo, název Starý Zbiroh.

(1) Na horizontu zříme Hlavatou skálu (Hlavatici). Romanticky o ní píše Fráňa Šrámek ve svém románu Stříbrný vítr.
(2) Fotografie J. V. Sládka, muzeum Zbiroh.
(3) Věnovala Zdena Bradnová
(4) Horolezci této věžičce láskyplně říkají Trotlmajor.

Světovina

Z hřebene na vrcholu kopce Světovina je místy vidět i hřbet Radče (Brno) včetně vysílače. Na úplném vrcholu Světoviny, tam kde je turistická cedule, se rozprostírá pohled na údolí Zbirožského potoka včetně Kohoutova.

Jazykovědci se domnívají, že název vrchu odkazuje k prvotnímu významu slova svět, které původně označovalo světlo, úsvit, a jde tedy o vrch, který byl pojmenován podle výrazného osvětlování vycházejícím sluncem. V publikaci Politický a školní okres Rokycany, 1898 je uvedeno, že Světovina byla skála v lesích, kde byly nalezeny skrovné stopy pohanské bohoslužby. Lidová etymologie zmiňuje ještě možnost výkladu vzniku jména na daleký rozhled do světa (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny) .

(1) výhled ze Světoviny na sever, vlevo lom u Třebnušky, poté hřbet Matčiny hory a louky kolem Jablecké myslivny
(2) lom ve svrchnokambrických ryolitech
Ryolit je hornina pocházející z magmatu vyvřelého v období svrchního kambria. Je to kyselá vyvřelina s vysokým obsahem SiO2, v mineralogické skladbě dominuje křemen a živce. Stopy po výlevu dokládají vulkanismus v oblasti Strašicko-rokycanského pásma, tedy procesy, které souvisejí s dozvuky kadomské orogeneze.
(3) Socha sv. Jana Nepomuckého z cca. 17. století postavená na památku, že před časy zachráněn byl zdejší duchovní před utonutím v rozvodněném potoce, když šel zaopatřovati do Zbiroha.
(4) Světovina z Babí skály, za ní hřeben Radče.
(5) Věnovala Zdena Bradnová.
(6) V minulosti býval cílem zbožných obyvatel okolí obraz sv. Antonína Paduánského v rámečku pod stříškou pověšený na buku (někdy je uváděno dubu) na palouku v listnatém lese pod vrchem Světovinou. Pod zdobeným obrázkem bývalo i klekátko určené k modlitbě. Býval to kdysi zároveň pomezní strom mezi pozemky Zbirožskými a císařskými. Jeho podobu nám na sklonku 19. století zachytil obrázek Vojtěcha Brehlera v Sedláčkových Hradech, zámcích a tvrzích království Českého. (Luděk Krčmář: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti)

Čertova skála

O Čertově skále jako o Čertovině se zmiňuje Čeněk Zíbrt (Zlatý jelen na pražském mostě, slepý mládenec, Sibylla a jiná proroctví staročeská).
Až lidé po železe bez koňů pojedou,
až hora Zebín květem obsypá,
až Světovina hora bez kamení bude,
až Jablečno srovná se s Přísečnicí,
až Čertovina k Chotětínu se sníží,
až na Kohoutově kohout zakokrhá,
až na Bukově lev zařve,
že se přiblíží trest Boží na českou zem.

(1) výhled z Čertovy skály na jih, vlevo vyčuhuje silo u bývalé žst. Zbiroh, ve středu snímku statek Švabín?, vpravo hřeben Radče.
(2) skalky na hřebenu Čertovy skály, pomístně zvané Ve skalách (horolezci jedné věží říkají Schodišťová)

Třenická hora

(1) Ze sbírek Národního muzea

Komentáře (připomínky čtenářů):