logo

Český Kras

Český kras – tento název jako první vymyslel a publikoval v četných novinových článcích badatel Jaroslav Petrbok (1881 – 1960) a lidé ho začali s oblibou používat, i když se nejedná o žádný oficiální geografický či geologický termín. Území Českého krasu , ležící přibližně mezi Prahou a Berounem, tvoří převážně vápence silurského a devonského stáří.

Geologie

Geologickou historii Českého krasu můžeme sledovat od starších prvohor. Tehdy, na počátku ordoviku, před zhruba 500 mil. let, vniklo moře do nejdříve poměrně úzkého mořského průlivu tzv. pražské pánve, který vznikl v místech, kde poklesla zemská kůra porušená zlomy. Na dně zalité deprese se začala usazovat souvrství písčitých a jílových hornin. Chladnější moře, ležící ve vyšších zeměpisných šířkách na jižní polokouli, bylo plné života. Nejčastěji v něm žili trilobiti, ramenonožci a ostnokožci. Koncem ordoviku se moře díky světovému zalednění několikrát silněji ochladilo, což způsobilo veliké vymírání fauny. Ještě na konci ordoviku, před více než 435 mil. let, došlo k oteplení, rychlému tání kontinentálních ledovců a vyraznému zdvihu hladiny moří. Tím vznikaly hlubší, nevětrané pánve, ve kterých se usazovaly černé břidlice, typické pro spodní část siluru. Blízko mořské hladiny, kde bylo více kyslíku, se vznášeli planktonní graptoliti, jejichž hojné zbytky dnes nalézáme v těchto břidlicích. V průběhu siluru propukla v pražské pánvi unikátní silná sopečná činnost, při které vznikla vulkanická centra zřejmě zasahující až nad hladinu. Svědčí o tom nálezy bohatého společenstva spor primitivních suchozemskych rostlin, patřící k nejstarším na světě. Deska zemské kůry s pražskou pánví se pohybovala severním směrem a postupně se dostávala do mírného a subtropického pásma. Takové životní podmínky byly mimořádně příznivé pro rozvoj teplomilné mělkovodní fauny, která obývala svahy vulkánů. S vyjimkou nejhlubších částí pánve začala sedimentace vápenců a jejich usazování prakticky bez přerušení pokračovalo až do středního devonu. Především devonské vápence později zkrasověly a nyní tvoří jádro Českého krasu. V jihozápadní části, v okolí Koněprus, během spodního devonu (zhruba pred 410 miliony let) dokonce vznikl opravdový útes, podobný dnešním korálovým útesům. Začínající horotvorná činnost nadzvedla terén a na konci středního devonu, před 370 mil. let, moře ustoupilo. Během variské orogeneze byly usazené horniny stlačeny, zprohybány do vrás a porušeny zlomy. Území Českého krasu se tak stalo součástí rozsáhlého evropského variského horstva. Český kras byl tehdy souší a zůstal jí téměř 300 mil. let. To je dostatek času k tomu, aby eroze uhladila kopcovitý reliéf do roviny. V této době se již pravděpodobně dostaly k povrchu také vápence usazené v prvohorách a začalo probíhat první krasovění.

V období svrchní křídy (v mladších druhohorách, před 98 miliony let) bylo území nejprve pokryto rozsáhlými deltami řek s hojnými močály a posléze naposledy zalito mělkým teplým mořem. Po ústupu křídového moře se území Českého krasu již natrvalo stalo souší.

Z konce třetihor se dochovaly hlavně říční usazeniny, které nalézáme v různých nadmořských výškách. To dokazuje, že již v té době, zhruba před 4 až 5 miliony let, toky vyhloubily údolí hluboká nejméně 140 m.

V průběhu čtvrtohor se vytvořil reliéf Českého krasu podobný dnešnímu. Řeka se zahlubovala postupně a v závislosti na střídání ledových a meziledových dob vytvořila řadu terasových stupňů. Na některých zanechala i písčité a štěrkovité usazeniny. (volně podle Český kras, Geologie chráněných krajinných oblastí České republiky, P. Budil a O. Jager)

(1) Geopark Barrandienu - Beroun. Součást místního muzea.

Květena

Složení zdejší květeny a vegetace bylo a je ovlivňováno pestrým geologickým (převážně vápencovým) podkladem, specifickou geomorfologií krajiny, sousedstvím teplejších a sušších regionů xerotermní květenné oblasti a v neposlední řadě i lidskou činností a osídlením. Krasový fenomén souvisí se zvláštním zvětráváním vápenců a jejich jednostranným chemismem, stejně jako se specifickým vývojem půd. Říční fenomén Berounky a jejích větších přítoků zvyšuje celkovou stanovištní pestrost a znásobuje účinek krasového fenoménu. Pro oblast je charakteristický výskyt jednak teplomilných a suchomilných submediteránních druhů rostlin, jednak druhů středoevropské lesní květeny. Prolínání těchto dvou nejvýznačnějších různorodých prvků je umožněno tím, že denudací byly obnaženy tvary, které vznikly při dávném variském vrásnění. Na některých místech jsou totiž vrstvy vápenců, které původně sedimentovaly ve vodorovné poloze, skloněny v úhlu 30° k jihu. Na takových lokalitách se kombinují dva faktory: velice mělký půdní profil tvořený pouze primitivní protorendzinou, protože vytvořené půdní částice neustále sklouzávají po hladkých vápencových plotnách, a velice teplé mikroklima na příznivě skloněném jižním svahu,který absorbuje sluneční záření dopadající po velkou část roku kolmo na tento úklon svahu. Za těchto podmínek se nemohou trvale uchytit dřeviny středoevropského listnatého lesa a vzniká zde přirozené, ekologicky podmíněné bezlesí. To umožnilo existenci řady reliktních stanovišť - skalních stepí, xerotermních trávníků a lesostepí, které mozaikovitě zpestřují mírně zvlněnou krajinu habrových doubrav.(volně podle P. Špryňar, Český kras, Geobotanický průvodce po Čechách)

3D model Českého krasu

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info