logo

Křivoklátsko

Křivoklátsko bylo pojmem již v dávném středověku kdy sem čeští panovníci vyjížděli za účelem lovu. Nejdříve do Zbečna, později do Křivoklátu, od těch dob pak území nazýváme křivoklátskem. Tento královský hvozd byl samotnými panovníky chráněn, proto i menší hustota lidského osídlení a větší lesnatost krajiny (uvádí se 64%).

Lesnictví a myslivost

Dávné lesy
Kolem roku 2500 př.n.l. skončila atlantická doba a nastoupilo vlhké období subboreálu; je ho možno označit za období buku. (Kdysi jsem měl dojem že pralesy buků rostly v naší zemi odjakživa, časové období 4000 let dominance buku není až tak dlouhá doba, s dobou dožití stromu 400 let se tak průměrně vystřídalo pouze 10 generací (hrubě zjednodušeno)). Buk společně s jedlí zalesňoval střední výškové polohy s bohatšími půdami. Na chudších stanovištích a v sušších polohách nacházel uplatnění dub a habr. V následném období – subatlantickém se již vytvářela lesní společenstva, velmi blízká dnešnímu typu lesa v zachovalých částech Křivoklátska. Původní květnaté bučiny s jedlí přecházely v sušších polohách do doubrav a habrových doubrav. Strmé údolní svahy pokrývaly suťové lipové javořiny s jasanem a jilmem; výše přecházely do habrových doubrav s babykou. Suchá a skalnatá stanoviště byla doménou zakrslých doubrav, které ve vrcholových částech mnohdy přecházely do lesostepí a skalních stepí. Zde se výrazně uplatňovaly teplomilné dřeviny, jako hloh, řešetlák, skalník, trnka, jeřáb břek či jeřáb muk. Na severních a severovýchodních expozicích nacházely příhodná stanoviště dubové bučiny a na hlubších půdách bučiny. Takto by tedy i dnes vypadalo Křivoklátsko, kdyby nebylo ovlivňováno člověkem.

Lesy ve středověku
První nápor člověka začal ve 12. a 13. století. Docházelo k intenzivnější kolonizaci, avšak její hlavní účel byl v naší oblasti jiný než jinde. Nešlo o získání nové zemědělské půdy, ale o založení sídlišť, která by zajišťovala bezpečné lovení na Křivoklátsku. Křivoklátsko bylo již v dávné minulosti oblíbeným lovištěm českých knížat a pak králů. V době knížecí bylo Křivoklátsko pouhým lovištěm panovníka, jehož správou byl pověřen lovčí se sídlem zprvu na loveckém dvoře Zbečno. V době královské bylo lovčích již více, snad tři.Vrchní administraci a kontrolu zajišťoval v té době podkomořský úřad. Lovil zde již v letech 1004-1012 kníže Jaromír, po něm Břetislav II, který pak u Zbečna v roce 1100 našel svou smrt. Křivoklátské lesy si zvlášť oblíbil král Přemysl Otakar I., ale i císař karel IV. či král Václav IV.

Lesy v novověku
Tím, že oblast až do roku 1685 patřila Koruně české (především jako lovecký revír), byly lesy chráněny před velkými těžbami. Jejich druhová skladba byla zachována, i když značná část, zejména okrajových lesů byla poškozena tehdy běžným hrabáním steliva a pastvou. Za pozdějšího panství Valdštejnů (1685-1735) se stav lesů poněkud zlepšil. Pokud skutečná nebo domnělá práva na spoluužívání panských lesů poddanými nebyla zapsána v urbářích nebo podepřena jinými listinami, byla Valdštejny rušena. Pastva dobytka v lese je lesníky uváděna jako činitel pravděpodobně nejvíce škodící lesům. (Například kolem roku 1810 se páslo v křivoklátských lesích až 10 000 kusů různého dobytka.) Pastva a hrabání steliva určitě poškozovala hospodářský stav lesa, na druhou stranu ale z pohledu přírodovědeckého toto odebírání živin a určitá disturbance musely zvyšovat diverzitu. Pod vlivem zvyšující se spotřeby dřeva byl vydán v roce 1754 v habsburských zemích první lesní zákon, který nařizoval lepší hospodaření, omezoval pastvu a vyžadoval šetření dřevem; výrazně ovlivnil hospodaření ve zdejších lesích. Významným mezníkem byl příchod lesmistra F. Alstera, který byl povolán na Křivoklát v roce 1795. Společně s inženýrem Janem Bohutínským stál u kolébky moderní lesnické péče o zdejší lesy. V roce 1840 vznikla na Křivoklátsku soukromá lesnická škola, jejíž absolventi převážně působili v oblasti. První pravidelné výsadby lesních dřevin se datují k roku 1800, ale období úspěšného umělého zalesňování nastalo až v roce 1817. Umělá obnova brzy vytlačila přirozené zmlazení a v roce 1839 se všechny paseky již zalesňovaly uměle.. Tento způsob hospodaření zůstával beze změny až do roku 1929, kdy se stal křivoklátský velkostatek vlastnictvím československého státu. Tehdy již byla druhová skladba lesních porostů velmi pozměněna, ve prospěch jehličnatých lesů (smrk je na křivoklátsku nepůvodní dřevinou, zavádět se začal zhruba mezi roky 1780-1810). To bylo příčinou řady kalamit. Od roku 1865 se také objevuje stále častější okus a loupání jehličin zvěří, která měla dřív širší potravní nabídky keřů a bylin v podrostu více listnatých lesů.

Myslivost
S počátkem 16. století nastala doba větší péče o zvěř a její stavy. Zakládaly se i první obory, Lánská a Ploskovská obora pro zvěř jelení a daňčí, pro divočáky pak obora v polesí Lužná a Řevničov. Kdy byly vyhubeny velké šelmy? Poslední medvěd tu byl zastřelen v roce 1692 v bělečském revíru, poslední rys v roce 1695 v oborském revíru v polesí Rysová, poslední divoká kočka byla zastřelena v roce 1780, opět v bělečském revíru. Poslední vlk byl odstřelen roku 1724. Skoro z nedávné doby jsou údaje o posledním tetřevu, který tokal na hranici polesí Král a Kolna ještě v roce 1973.
(podle V. Palivce: Křivoklátsko a J. Skopečka: Hospodaření s křivoklátskými lesy v letech 1750-1939)

Pytláci
Kde je zvěř, jsou i pytláci. Krásnou příhodu z křivoklátských lesů jsem objevil v pamětní knize revíru Kouřimec, honební rok 1925: Dne 6. července na večer ve 3/4 na 6 slyšel rev. Maxera jdoucí do Emilovny od Poual.(?) boudy ránu směrem Červeňák-Káčiná. Poslal tudíž haj. Hlinovského napřed do Emilovny, aby hajní pokud již v Emilovně jsou, šli ihned po ráně. V 6 hodin praskla druhá rána patrně za řekou, následkem toho vrátili se hajní nechtíce před fořtem rušiti klid v lese, do Emilovny, domnívajíce se, že i první rána byla za řekou. Revírník maje jistotu, že první rána byla v revíru, poslal po svém příchodu 3 hajné na předstih k řece do Havlouše a adj. Zaspala s hajným Ransdorfem k Bránovu a příhodu ihned oznámil J.J. dědič. princi. Dědič. princ šel pak s revírníkem na piřt k Staré Kulně. Po 7 hod. praskla v jejich blízkosti směrem Sklady zase rána z pušky. Tuto ránu ostatní neslyšeli. Adj. Zaspal s haj. Randzdorfem vrátili se s tmou do Emilovny a šli pak s revírníkem po piřtu na číhanou na cestu do Pleskance, kde setrvali až pozdě do noci. Z vyslané hlídky do Havlouše zůstal hajný Šmíd u řeky konec Havlouše, kdežto haj. Krob a Hlinovský šli níže pod Pranty, kde viděli nějakého člověka v řece něco kutiti. Byl to Václav Vlk, jež tu odstraňoval kámen, vadící lodím při vývozu sena z Kněžské. V 8 hodin přicházel Havloušem dolů člověk, když v tom šli také sušiči sena z Kněžské podél řeky domů k Bránovu a jeden z nich hajného oslovil což se shora přicházejícího zradilo, takže Šmíd zahlédl jen na nohy, jak prchá vzhůru. Běžel za ním a uhnul po pěšině k Bránovu, co zatím, ale chlap se pustil asi zpět do lesa, co hajný ale neviděl a ani dobře předpokládati nemohl a tak běžel hajný jinam. O půlnoci vrátila se pak hlídka zpět. Druhý den prohledávány polohy St. kulna, Havlouš, Káčiná a Velké Pleše, s velikou zevrubností. V Pleších, za lizem nalezena drštka z laně dobře ukrytá ve stlaní a kus výš zahrabané úplně vyvinuté tele, jen měkké a bílé spárky a vedle ležící teletník prozrazovaly určitě, že bylo ještě v lani. Tam také byl uříznut bouček na houvím, na němž patrně laň odnesena, poněvadž stop po vláčení nebylo. Na pahýl od boučku naražen shnilý pařízek stejné síly, aby odřez nesvítil. Revírník poslal haj. Kroba do Emilovny požádat J.J. d. prince o auto pro rychlou dopravu četníků do Kouřimce a hledáno směrem k Nezabudicům, poněvadž revírníkovi bylo známo, že rolník známý Vavř. Matějovský vdává 11/7 schovanku, tudíž potřebuje zvěřinu. Revírník šel domů naproti četníkům, co zatím hajní s adjunktem našli na Brtvě plaz kudy pytláci pustili se k řece, stáhnouce laň ze stráně dolů na louku. Revírník označil veliteli četnickému jako z činu podezřelé Vavř. Matějovského a Jana Hoška z Nezabudic a četníci v doprovodu haj. Šmída a Kroba provedli tam prohlídku. U Matějovského našli 16 kg zvěřiny z laně, 1 srnce naloženého a 1 čerstvě střeleného, ještě svázaného. Matějovský prohlásil srnci, že jsou jeho, že střelil je v Nezabudické honitbě, kde jest honebním starostou a zvěřina z laně, že jest Hoškova a laň, že střelil Hošek s Jindřichem Brabcem v Kouřimecku. Hošek i Brabec měli také zvěřinu doma a po delším výslechu k činu se přiznali. U Brabce nalezen také bukový honvín z Plešů, který na odřezu v slabším konci hodil se k odřezu vrcholku boučku z Plešů, jehož díl s odřezem přivezen sebou. Laň zastřelili prý v neděli, tedy v pondělí jednalo se o jinou střelbu, z níž pocházeli asi ti 2 srnci. Hoškovi i Brabcovi pušky odebrány (Hošek střílel z Hendlu) a deka z laně přinesena do Emilovny, zvěřina prodána na obecním úřadě. Komise vrátila se teprve o půlnoci unavena do Emilovny, kde se občerstvila a děd. princ, jenž vstal a dal si podati ihned zprávu, dal četníky autem dopraviti domů do Broum. Pro trestní udání stanovena trhová cena 70 kg á 8 Kč = 560 Kč a chovná cena březí laně s loňským teletem pod sebou, tím znehodnoceným celkem 1500 Kč. Při líčení u zemského trestního soudu v Praze dne 31. řijna 1925 před samosoudcem, byli pro zastřelení a odcizení laně z Pleši odsouzeni Jan Hošek a Jindřich Brabec z Nezabudic k jednoměsíčnímu vězení podmínečně do 3 roků. Soudní znalec odhadl cenu zabavené zvěřiny na 462 Kč. Hodnota kterou obžalovaní skutečně získali byla podkladem trestního řízení, kdežto vyšší škoda již si honební režie čítala měla býti vyrovnána cestou civilního práva neb dohodou s podmínkou, že viníci musí býti do roka s honební správou vyrovnáni. Aby se dotyčným mladíkům, zřejmě svedeným, polepšení ulehčilo, spokojila se honební režie náhradou dle odhadu soudního znalce. Obecní úřad v Nezabudicích odvedl zde z prodeje zabavené zvěřiny 387 Kč a zbytek 75 Kč doplatili pachatelé, čímž případ vyřízen. Byl to přímo školní případ, jak z nepatrné nitky – zaslechnutí rány – pílí a pátráním všech zúčastněných zejména též obou četníků vrchního strážmistra Rutschla a strážmistra Staňka z Broum rozvinul se celý ukrývaný děj, že mohl býti zdárně soudně liquidován. Rolník Vavř. Matějovský z Nezabudic byl souzen pro přechovávání zvěřiny z krádeže na Křivoklátě zvlášť a byl rovněž odsouzen k 4 dennímu vězení na 3 roky podmíněně. To byl vlastně ten hlavní morální úspěch celé záležitosti, poněvadž týž byl intelektuálním průvodcem všeho a až dosud při svých četných přehmatech toho druhu vždy dovedl se vyhnouti každé zodpovědnosti.

Průmysl

Železná ruda
Křivoklátsko může být vedle Brd nazýváno kolébkou českého železářství. Stará Huť (dnes Hýskov), Nová Huť (dnes Nižbor), Nový Jáchymov s Krušnou horou či Roztoky začínaly výrazně své dějiny dobýváním a zpracováním železné rudy. Věhlas křivoklátských železáren zajistila ve světě především jejich umělecká litina. Doly na železnou rudu jsou tu již z dob českých králů, ne-li ještě starší, z keltského období (Existují teorie o Stradonicích jako dávném centru keltského železářství). Zpracování rudy se provádělo nejdříve v místech kolem řeky Berounky. Tak vznikla Stará Huť, kde se dobývala ruda (podle nepříliš věrohodného Hájka) snad již v 8. století, severně od Hýskova v údolí Jakubinky. Roku 1386 se připomíná místo Héskova huť, která je v roce 1417 zaznamenána jako léno bratří Falkenauerů, kteří tu měli železné a měděné doly. V 16. století byla železná huť v rukou Jiřího a Adama Otů z Losu, kteří vlastnili také zboží karlovohuťské (dnešní Králův Dvůr). V 18. století byla huť význačným podnikem v Čechách, s vysokou pecí. V roce 1512 byla za Otů z Losu postavena výše nad Hýskovem, proti proudu řeky Nová huť, jako druhá v povodí Berounky, za Valdštejnů tu byly zbrojařské dílny. Obě hutě zanikly v roce 1872 díky poškození velkou povodní. Také v Hudlicích se připomíná huť k roku 1656, s německými hutníky. V Roztokách byly v 19. století železárny, výroba plechu a drátu, v roce 1825 tu byly postaveny velké hamry. Význačnou historii v železářství však má především Nový Jáchymov. Železnou rudu ukrývající se v Krušné hoře znali již dávní Keltové a stopy po starých kutištích nalezneme na severozápadním hřbetu vrchu. Zprvu se těžilo odklizy a denní těžbou, pak šachtami. Aby se doprava rudy dovážené do Staré i Nové huti zkrátila, byly z podnětu podnikového ředitele Františka Nittingera (přišel sem koncem 18. století) založeny roku 1817 železné hutě poblíž dolu. Byla to vhodná doba, nebož po skončení napoleonských válek nastala poptávka po železe a oceli – jednak pro obnovení výzbroje vojska, jednak pro různé hospodářské podnikání. Nittinger měl zásluhu nejen o zavedení řádného lesního hospodářství, ale také o modernizaci a rozšíření křivoklátského železářství. Od roku 1819 se zde pracovalo dokonalejšími způsoby, za technické spolupráce Františka Gerstnera (Profesor vyšší matematiky na pražské univerzitě a pozdější ředitel Polytechnického ústavu v Praze.). Nedaleko vznikl Nový Jáchymov (s přívlastkem Nový pro odlišení od Jáchymova v Krušnohoří). Huť však byla již roku 1877 opuštěna, zůstal jen důl na železnou rudu, který byl definitivně zrušen v roce 1967.

Uhlířství
Po celé sledované období vývoje železáren na Křivoklátsku se poměr dřeva určeného k zuhelnění k celkovému množství vytěženého dřeva pohyboval okolo 50%. Nejvíce uhlí se pálilo v okolí Bránova, Hudlic, Nového Jáchymova, Skryj a Broum. Například v roce 1845 se v křivoklátských lesích uvádí, že dřevěné uhlí zde pálilo 164 uhlířů. Na ně byl tehdy odkázán celý železářský provoz, do doby, než se začalo dovážet uhlí kamenné z Kladenska. Uhlířství způsobovalo změnu zdejší krajiny i v nepřímém směru, totiž zakládáním kolonizačních vsí. Typickou ukázkou kolonizační vesnice z rané éry průmyslové revoluce se stala Karlova Ves, kterou nechali Furstenbergové založit v roce 1828 jako osadu drvoštěpů a uhlířů nedaleko novojáchymovských železáren, přičemž domky nechali stavět nikoli nahodile, ale uspořádaně ve dvou řadách podél hlavní cesty. Stala se hlavním cetrem výroby dřevěného uhlí na Křivoklátsku .

Sklářský průmysl
O sklářských podnicích se mluvilo již v 16. století v Broumech, kdy tu se s volením císaře Rudolfa II. založil sklářskou huť Kryštof Schurer a sklem zásoboval pražskou alchymistou dílnu. Po něm přešla huť do rukou rodiny Riegrů, na konci 17. století však již spustla a díky malému odbytu vyhasly pece ve čtyřicátých letech 18. století nadobro. Dnes je sklářský průmysl zastoupen v Nižboru.

Ostatní
Z dalších druhů výroby tu můžeme zaznamenat produkci kyseliny sírové z vitriolových, tj. pyritových, nebo kyzových břidlic. První zmínka o jejich těžbě je z roku 1543. Břidlice byly využívány nejen k výrobě dýmavé české kyseliny sírové, ale i zelené skalice. Stopy po dolování a zpracování těchto břidlic jsou například v Chříči, Lubné, Hracholuskách, či na Marku. Hrnčířská výroba kvetla v Račicích, výroba sádry v tzv. gypsárně u Nezabudic, kvalitní spility se těžily v okolí Zbečna, štěrk a písek u Týřovic.

Silnice a cesty
Vybudování sítě cest na křivoklátském panství spadá do doby knížete Karla Egona II. Byly postaveny solidní silnice všemi směry, takže všechny dvory a hlavně průmyslová střediska získala v průběhu dvaceti let jejich výstavby (cca 1810-1830) nejen dobré spojení mezi sebou, ale i se všemi odbytovými středisky. Většina nynějších okresních silnic byla vybudována během asi čtvtstoletí za Nittingerova inspektorátu v reakci na Bohutínského odhad a ocenění lesů.
(podle V. Palivce: Křivoklátsko a J. Skopečka: Hospodaření s křivoklátskými lesy v letech 1750-1939)

(1) Bývalé nákladní lanovky vedoucí do závodů v Králově Dvoře. Žlutě lanovka z Koněprus a Kosova (vápenec), modře lanovka z dolu Hrouda u Zdic a červeně lanovka z Krušné hory (obé železná ruda).

Nástin historie

Pravěk
Křivoklátsko v nejstarších dobách lidské civilizace nemělo takové přírodní podmínky k osídlení jako třeba blízké území Českého Krasu. Rozeklaný povrch chudé půdy a málo teplé podnebí nepřispívaly k zakládání větších chráněných útočišť člověku, aby tu mohl bezpečně žít a rozšiřovat svá sídla. Máme tu sice v kamenných nástrojích některé stopy po sídlištích z doby kamenné od Nového Domu, Krásné doliny, Velízu, Hředel, Broum i Dubjan a též z Lubné a Kluku, kde byla nalezena ohniště, pazourky a kosti severských zvířat jako doklad tábořišť a stanic lovců z aurignacienu (první jasně mladopaleolitická kultura), avšak teprve když se oteplilo a na místo sobů a losů nastoupila lesní a stepní zvěř, přišel člověk-pastevec. Ve střední době bronzové vznikla tu starší únětická a mohylová kultura i období kultury knovízské; tehdy se počínají objevovat první železné předměty jako srpy, udice či ruční mlýnky. Máme nálezy od Hýskova, Zdejciny, Zbečna, Počapel a také od Zdic a Velízu. Asi kolem roku 500 př. n.l. Křivoklátsko výrazně poznamenalo keltské osídlení. U nás je jméno Keltů spojeno s rozvojem sídlišť městského typu (oppida), s vyvinutým obchodem i s výrobky pěkných vzorů. Mluvíme o kultuře laténské, jejíž vrcholná fáze je nazývána obdobím stradonickým. V té době – zhruba koncem 2. století př. n.l. a v prvnívh letech naší éry bylo vybudováno nedaleko Berouna opevněné sídlo s funkcemi výrobními, obchodními a správními. Stálo na vrchu Hradišti u Nižbora a bylo objeveno v roce 1877. Velký nález keltských mincí byl učiněn roku 1771 u Podmokel bronzovým kotlíkem se zlatými keltskými mincemi o hmotnosti cca. 30-40 kg, nález však byl převážně zničen – přetaven v pražské mincovně na tereziánské a furstenberské dukáty. Nálezy kromě Hradiště (Stradonice) a Podmokel jsou známy ještě také ze Zdejciny, Plešivce, Kublova a Broum. První staletí našeho letopočtu jsou charakterizována vystoupením vojenských družin germánů jako nového činitele, který zdolával vládu keltů; patrně vyvrátili i hradiště Stradonice. V čele germánského kmene Markomanů býval jmenován Marobud a existují domněnky, že hradiště u Stradonic bylo jeho sídlem, zvaným proto Marobudum. Markomané však později mizí, nezanechavše valných stop. Čechy měly v té době již čilý obchodní styk s římskou říší, dokumentovaný některými nálezy – mincemi, amforami a číšemi.

Středověk
Asi v 5. století n.l. nastává období stěhování národů, které je charakterizováno i výraznějším vystoupením slovanů. Jeho dobu až do konce 12. století nazýváme slovanskou dobou hradištní. Nastávalo splývání obyvatelstva, jež dávalo kultuře vlastní ráz. Keramické nálezy a hroby byly nalezeny například na Velízu, u Broum a Hředel. Střední Čechy ovládal silný slovanský kmen Čechů, jenž výboji rozšiřoval své území na úkor sousedních kmenů, hlavně Zličanů, pak Lučanů a Pšovanů. Zprávy z 9. a 10. století mluví již o českých knížatech, která vládnou z pevných hradišť, a to v území na západ od Prahy. Křivoklátské lesy se staly zprvu knížecími a posléze i královskými lovišti. Střediskem bylo Zbečno, Hrádek, pak i Týřov a Nižbor. Krajem probíhaly důležité obchodní cesty, při nichž vznikaly trhové osady, jako Brod-Beroun, Zdice a Žebrák, nicméně i lesy skrývaly četné stezky, jimiž putovaly zajatecké družiny, ať již poláků po tzv. polské stezce od Prahy na západ, anebo poselstva na Královské stezce od Křivoklátu do Prahy či Zemské stezce přes Berounku, pod Bránovem na Hřebečníky a pak do Chebu a do Norimberka. Svůj význam měla i tzv. hradská cesta, vedoucí z hradu Křivoklátu lesem na Broumy a Týřov, dolů k jihu, na hrad Točník. Když byla zrušena funkce tetínského hradu jako správního střediska kraje, vstoupil ve 13. století na jeho místo správní hrad nad Mží – Nižbor (tehdy se říkalo Mieseburg či Nižburg. Bylo to středisko soudní a správní pravomoci, sídlili zde tzv. popravci (po právu napravovali křivdu), a to až do doby, kdy bylo jejich sídlo přeneseno na hrad Žebrák a posléze na nově postavený Karlštejn. Z kraje pocházel jeden z prvních vůdců husitského hnutí, Mikuláš z Husi. Jeho rodná tvrz Pístné stála poblíž Hřebečníků. Tento vynikající stratég a válečník chtěl učinit ze Skryjí pevnost radikálních husitů na způsob Tábora. Jiný feudál, držící Křivoklát i Týřov, Aleš Holický ze Šternberka, koncem dubna 1425 přepadl s Hanušem z Kolovrat husitskou posádku na Nižboru, Nižbor dobyl a přivlastnil. Téhož roku se sbíralo v kraji velké husitské vojsko, překročilo řeku u Žloukovic , aby zaútočilo na hrady Žebrák a Točník. V těchže dobách byl bohužel zničen i benediktinský klášter na Velízu. Na křivoklátsku se roku 1431 formovalo i Prokopovo vojsko, aby odtud táhlo k vítězné bitvě u Domažlic.

Novověk
Po Bílé hoře docházelo k silnému rekatolizačnímu tlaku. Na některých místech (známý byl Kublov) se vesničané tajně scházeli a utvrzovali buď v bratrské nebo luteránské víře. Území, zvláště jeho severní část, trpělo četnými průtahy vojsk, ať již za třicetileté války nebo v roce 1742, kdy tu táhly francouzské regimenty, v roce 1744 vojska pruského krále Fridricha II. a v sedmileté válce 1757 opět Prusové. Ovšem i ohně a mor postihovaly obyvatelstvo. Morová černá smrt tu zhoubně řádila v letech 1568, 1680 a 1713. Zvláště těžce byly postiženy obce Bránov, Roztoky, Nezabudice a Hředle. Přeložením residence do Vídně (po smrti Rudolfa II. roku 1612 Pražský hrad přestal být hlavní a trvalou rezidencí panovníka a už se jí také nikdy nestal) pozbylo křivoklátsko svého staletého významu pro panovníky, pročež bylo císařem Leopoldem dáno v roce 1658 do zástavy Schwarzenbergům. Křivoklátské dominium:

  1. čeští panovníci do roku 1658
  2. Schwarzenbergové 1658-1685
  3. Valdštejnové 1685-1733
  4. Furstenbergové 1733 -1918?

(podle V. Palivce, Křivoklátsko)

3D model Křivoklátska

Geologie Křivoklátska (pohledem laika - negeologa)

Na povrchu území Křivoklátska převládají horniny starohor (2,5 miliardy let - 540 milionů let) a prvohor (540 - 250 milionů let), tedy velmi velmi staré horniny. Druhohorní a třetihorní horniny se vyskytují jen okrajově a nejmladší čtvrtohorní sedimenty pokrývají starší geologické útvary nepravidelně.

Proterozoikum (Starohory)

Ve svrchním proterozoiku, před více než 600 miliony lety ještě nebyl Česky masiv samostatnou jednotkou a prekambrické celky v jeho dnešních částech patrně byly vzájemně izolované. Pravděpodobně se nalézaly na severozápadním okraji kontinentu Gondwany, který se osamostatnil zřejmě na konci proterozoika. Svrchnoproterozoické uloženiny Barrandienu se nejspíše usazovaly v okrajové části oceánu, popř. v okrajovém moři. Mocnost proterozoických vulkanických a sedimentárních hornin dosahuje ve středních Čechách až deseti kilometrů. Ze starohorních vulkanitů lze zmínit Čertovu skálu u Berounky a lom ve Zbečně.

Kambrium

Počátkem kambria, v době před 542 miliony let, byly oblasti s kambrickými uloženinami souší s hornatým reliéfem vytvořeným procesy kadomského vrásnění. Vzniklo celé vulkanické pohoří v podobě Křivoklátsko-rokycanského pásma, které i dnes propůjčuje centrální části Křivoklátska téměř horský ráz. Lávy a vyvrženiny sopek však byly tvořeny daleko kyselejšími horninami než např. České Středohoří. Byly to žlutavé až načervenalé ryolity, šedé dacity a tmavé andezity.

Kvartér

V kvartéru vzniká např. hluboký skalní kaňon Berounky, jehož povrch je v obdobích glaciálů výrazně shlazován solifukcí. Zásadní je ale vliv cyklů říční eroze a akumulace během střídání glaciálů s interglaciály. Řeky se zahlubují do svého podloží a vytvářejí stupňovitě skalní terasy, na kterých se ukládají písčité a štěrkovité náplavy.

(1) geologický řez v ose Broumy - Hředle, podle Interaktivní geologické mapy České republiky 1: 25 000, omlouvám se za případné chyby, některé symboly nebyly příliš čitelné

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info