logo

Brdy

Jak jsem si rozdělil Brdské pohoří na jednotlivé kapitoly:

Proč to všechno?

Proč zrovna Brdy, Kras a Křivoklátsko? Jde o kraj, který jsem v dětství často navštěvoval a který mám rád. Po revoluci jsme v roce 1990 jako skauti na prvním velkém vandru přešli z Třemšína kolem Centrálek až do Dobřichovic. Do prostoru jsme se neodvážili, jenom na Valdek jsme měli vyjednáno povolení. Do vojenských Brd jsme si troufli až jako skauti divocí, skoro by se dalo řící - trempi. Český Kras jsem měl skoro za domem, a podobně jako Křivoklátsko mne nejdřív lákala příroda, hlavně kytky. Až v poslední době se zajímám o drobné památky (křížky, patníky) nebo o šutry a skály (moc by se hodil spolupoutník geolog). Díky focení se můžu vracet na stejná místa opakovaně, aniž by mě nudila. Lámal jsem si dlouho hlavu, jaký pud nás hnal do lesů a na místa zvláště odlehlá. Nepřišel jsem na nic, ale mírné prozření mi poskytnul Václav Cílek ve své knize Kameny a hvězdy. Jde o převzatý text od V. E. Babky, jež byl řídícím učitelem v Libochovicích. Popisovaná krajina tedy není Brdská, ale jeho postřehy pasují i na NÁŠ KRAJ:

Domov není. Domov hledáme. Domova musíme sami na sobě po částečkách dobývat. Zdali nejsou na této planetě výbornější a sličnější místa než v této milostné české zemi, a zdali je můžeme milovat víc, než jsme si zamilovali nějakou mez s šípkovým keřem pod bachratými oblaky doma? Nemůžeme! Od některé chvíle je každý z nás raněn milostí, skrze kterou cizí půvaby dovede jen měřit, k půvabům otčiny je však přitažen poutem železným. Nechtějme ten cit popisovat. K vrchovatému očarování stačí někdy pouhý úhel mezi dvěma zdmi, záhonek kadeřavé kapusty věnčený slezem, nějaké osvětlení kamenné branky, polní cesta s jeřábkem nebo suchopár s vřesem a mateřídouškou a pomíjivé změny na cárech oblak, někdy pouhá družina barev a umírající přízvuk vůně, kterou nedovedeme poznat a která - vbudivší útržky nějakého starobylého a polozříceného snu - společně s těmi zlomky dojmu na sítnici působí, že se zalykáme v hrdle, hřížíce se do okolního prostoru jako nůž. Poznáváme jej. Poznáváme domov a stojíme nad ním ve vytržení.

Zjevuje se nám jako v hořícím keři a my od té chvíle jsme poraněni a chodíme jako bludná ovce hledajíce ty úlomky dřevního snu. S neomylnou jistotou a s kejklířskou jasnozřivostí budeme - podobni krajánkům a pobudům - putovat tu k půlnoci, tu k poledni a budeme shledávat útržky domova. Touha nás ponouká jako blázny s místa na místo a vede nás nezmýlitelným pudem nebo nadáním, jež máme po kterémsi svém cesťáckém předku - jako má hříbě a telátko po svých předcích nadání, aby hned po prvé šlo v brázdě a nepošlapávalo bylinky na valu brázdy. Nahlížíme do průjezdů a zahrádek, čenicháme v plesnivých uličkách, očekávajíce za každým zlomem domovní linie dveře do kouzelného světa, vybíháme pak ven pod boží nebe, obíháme pahorky, hledajíce zvláštní pohled nebo něco, co ani dobře neumíme říci, tu nás spatříte znalecky přihmuřovat oko nad listem, jenž by ani králíčkovi nestál za trojník, za chvíli šmátráme po lesích, jako by byly plny akcií, zevlujeme po silnici, když jsme byli slezli rokli a bratříčkujeme se tam s povětrnými lidmi a za večera nás najdete v záhybu řeky pod valem stráně - broučka na dlani - unavené, nevzhledné a ostudu lidskému stvoření vzbuzující.

Nelitujte však. Kteráže láska je rozumná? A možno-li na lásku uzdu pokládati? Každého večera usedá poutník s novým zlomkem dosaženého, za každý den se cíp oblaku poodhalil a snad jednou - kdoví - snad jednou škvírou protrženého nebe z bran smrti spatříme, co je domov, sladký domov. Nyní však se zatím nad poutníkem ukládá tiché šírání večera a on vida odpočinutí, že je dobré a zemi, že je rozkošná, sehne rameno své k nošení (Genesis-49, 15)

Podbrdský kraj

Vlastní jméno Brdy je podle Čáky poprvé doloženo písemně v roce 1275 v latinském názvu jednoho ze správních celků Českého království, Podbrdska – provincia Podbridye. Další listina s letopočtem 1325 sděluje, že jménem Brdy se označují vrchy nad Zbraslaví.
Počátky původního krajského zřízení spadají v Čechách do 2. poloviny 13. století, Přemysl Otakar II. nahradil původní zřízení hradské. Od roku 1458 do roku 1714 tak v „našem prostoru“ existoval Podbrdský a Rakovnický kraj. Před rokem 1458 byly tyto kraje spojené pod jménem kraj Rakovnický. Od roku 1714 do roku 1850 (1848) se rozšířil kraj Rakovnický o kraj Slánský a také vznikl nový kraj Berounský, který vznikl z původních krajů Podbrdského a Vltavského. Změny v roce 1751 se "našeho území" netýkali. Další reorganizace se projevily v roce 1855 a 1868, kdy vzniká kraj Pražský. Schematické mapky s hranicemi krajů je třeba brát s rezervou, zejména jejich přesnost. Hranice krajů jsou překresleny z publikace Semotánová Eva: Historická geografie českých zemí.

(1) Berní rulu 1653 Podbrdského kraje zpracoval v roce 1952 Dr. Emil Hrádecký, včetně vytvoření mapových přehledů. Tyto jsem velmi zjednodušil a vytvořil grafické rozčlenění Podbrdského kraje v roce 1654 podle stavů - panovník, duchovní stav, stav panský (vyšší šlechta), stav rytířský (nižší šlechta) a stav městský. Jde o pravděpodobnou rekonstrukci stavu roku 1653.
(2) Državy panovníka jsou lokalizovány převážně na Zbirožsko (Zbiroh, Točník, Králův Dvůr) a zasahují i do Brd Středních (Strašice, Zaječov).
(3) Državy stavu duchovního zabírají velký kus severovýchodní části Hřebenů.
(4) Državy stavu městského jsou územně nejmenší (Beroun, Příbram, Nový Knín).

Historické správní celky Středních Brd

(1) Historické správní celky středních Brd do roku 1726.
(2) Historické správní celky středních Brd do roku 1726. Včetně podkladového rastru, šíře obrázku 2500 pixelů.
(3) Historické správní celky středních Brd mezi lety 1726-1804. Ubylo zde panství Mirošov ve prospěch Zbirohu.
(4) Historické správní celky středních Brd mezi lety 1804-1879. Ubylo zde panství Jince ve prospěch Hořovic.
(5) Historické správní celky středních Brd od roku 1879. Zkrachovalé zbirožské panství po Strousbergovi odkupuje vlastník Dobříských lesů, poté vzniká i cesta Alliance.
(6) Porovnání dávných hranic (červenou čarou) s dnešními pěti katastry ve VVP (modrou čarou), přesnost je velmi hrubá.

Historické správní celky Jižních Brd

Prvotním podkladem je pro mne mapička největšího brdského znalce - Jana Čáky z knížky Toulání po Brdech, která vyšla ještě za socialismu. Autor asi nemohl úplně naplno popisovat hranice jednotlivých panství, a tak je mapka uvedena jako Historické hospodářské lesní celky jižních Brd, přibližný stav od 17. století do dvacátých až padesátých let 20. století. Musím rovněž podotknout, že přesnost vyrovnání obrázku do reálných souřadnic má své meze, někde může být chyba pravděpodobně i kilometr.

Historické správní celky Hřebenů

Prvotním podkladem je pro mne opět mapička z knížky Toulání po Brdech, mapka je uvedena jako Lesní hospodářské celky severovýchodní části Brd, stav po osvobození Československa v roce 1945. Musím rovněž podotknout, že přesnost vyrovnání obrázku do réálných souřadnic má své meze, někde může být chyba pravděpodobně i kilometr.

Největším otazníkem je pro mne oblast Studeného vrchu, kde jsem se domníval, že kvůli těžbě železné rudy vždy patřil dobříšským Colloredo-Mansfeldům. Podle vyrovnané mapky to ale vypadá na příslušnost k Osovu. Pak je taky velmi zvláštní, že se katastrální území Dobříše v tomhle prostoru po "převodu" do katastrů ještě zvětšilo. Budu vděčný všem, kdo mne zkorigují.

Kde jsou Brdy?

Brdy jsou vymezeny obzvláště neodpovědně. Jako Dobřichovický skaut jsem samozřejmě věděl, že za barákem mám Brdy, respektive Hřebeny. Někteří škarohlídové ovšem za pravé Brdy považují pouze Brdy střední alias centrálky. Jižní Brdy nebo také Třemšínsko jsou většinou za Brdy považováno vždy, u Radče je tomu málokdy. Severozápadní Brdy - slyšeli jste o nich? Velký vliv na obecné vědomí co je a není "v Brdech" mají i trampové (největší koncentrace jich je na Hřebenech).
Elegantní definici jsem nalezl v knize Obraz krajiny. Pohled ze středních Čech: Václav Cílek, Vojen Ložek a kolektiv. V současné době za Brdy považujeme lesnatý okrsek rozkládající se mezi Zbraslaví na severovýchodě, Rokycany na západě a Hvožďany na jihozápadě.Brdy představují víceméně souvislou hranici, která je mezi Zbraslaví a Hvožďany přeťata jen dvěma údolími - Všenorským potokem a údolím Litavky. Další postřeh je spíš filozofického rázu - funkcí Brd není spojovat, ale rozdělovat.
Velmi zajímavé je geomorfologické členění (http://geoportal.cenia.cz). Nejvyšší kategorií, kde se objevují Brdy je Brdská oblast. Jde o velmi široké území kam spadají vlastní Brdy, hl.město Praha, Říčany, Kladno, Slaný. Kategorie níže (celek) je už realističtější našemu chápání Brd, na prvním obrázku vidíme Brdskou vrchovinu tak jak zhruba chápeme Brdy. Zajímavé je, že v ní chybí Radeč a naopak na východ mírně přesahuje přes Vltavu. Jo, a taky zde chybí oblast kolem Královské stolice, kterou geomorfologové řadí do Benešovské pahorkatiny.
Druhý obrázek ukazuje situaci o další kategorii níž (podcelky). Z vlastních Brd se vyčleňuje oblast kolem Příbrami a Hřebeny. Ale ouha, nejsou to Hřebeny od Litavky, jak je normálně chápeme, ale zhruba od Studeného vrchu. Takže Plešivec, Písky a Kuchyňka do Hřebenů (geomorfologicky) nepatří. Hm hm.
Na dokreslení uvádím nejnižší geomorfologickou kategorii - okrsky (třetí obrázek). Z Brd máme Třemšínskou vrchovinu (včetně Padrti), Třemošenskou vrchovinu a Strašickou vrchovinu. Hřebeny se dělí na Studenskou vrchovinu a Kopaninskou vrchovinu, hranici zřejmě tvoří Všenorský potok.
Pro vymezení Brd můžeme použít i biogeografii (Biogeografické členění České republiky, Culek, 1996). Na čtvrtém obrázku je modrou čarou obtažen tzv. Brdský bioregion. Šedivé podbarvení značí přechodné a nereprezentativní zóny, chápu to tak že se zde více projevují vlivy okolních bioregionů. Modrá čára se kryje přibližně i s mojí představou Brd.Vyjmul bych pouze oblast u Spáleného Poříčí a Kařezských rybníků a naopak přidal začátek Hřebenů u Cukráku.
Dalším hlediskem pro rozdělení může být botanický pohled. Na pátém obrázku jsou vyznačeny fytogeografické okresy. Modrou barvou je zakreslen okres Brdy, který patří do oreofytika (zjednodušeně studená oblast). Okolní okresy patří do mezofytika (ani studená ani teplá oblast). Jde o Podbrdsko, Křivoklátsko a Střední Povltaví. Posledním okresem na schémátku je Český Kras - termofytikum (laicky teplá oblast). Oreofytikum Brd a termofytikum Českého Krasu je v nejbližším bodě vzdáleno 7 km. Malá poznámka k oreofytiku - jde vlastně o potvrzení že Brdy jsou pravými horami :-).
přesnost jednotlivých čar v mapách je +- 1km
Dále se zbývá zamyslet, kde zhruba leží pomyslný střed Brd - samozřejmě záleží na definici toho co do Brd zahrneme. Na šestém obrázku je nakreslen střed Brd vojenských, kde jsou hranice VVP jasně stanoveny, a tak jde vykreslit těžiště, který vychází na Reservě severně od Koruny. Poslední obrázek vytahuje území ležící výše než 800 m.n.m.. (Červeně vrstevnice 800 m.n.m., modře pojmenované i bezejmenné vrchy nad 800 m.n.m.). Jsou sice tendence pojmenovat i tyto kóty beze jména, ale v oficiálních mapách neexistují. Další dvě osmistovky nalezneme v Jižních Brdech, Třemšín a Nad Maráskem, který těsně překonává hranici 800 m.n.m.

(1) Z různých zdrojů - leckdy si protiřečících. Například Vlásenka x Vlásanka. Slaninská x Prokopská.
Název lesní cesty Dřevěnka se objevuje dvakrát.
Polákova cesta – na paměť Vladimíra Poláka, zdejšího lesníka.

Brdy a geologie

Jako geologický laik opisuji převážně z knihy Střední Brdy, editor V. Cílek. Pohybujíc se po Brdech, potřebuji alespoň trochu pochopit, co se kde usazovalo, vrásnilo apod.

Oblast dnešního brdského pohoří je tvořena horninami, které vznikaly po dobu více než půl miliardy let (stáří Země - 4,5 mld.let?) Tyto horniny se usadily na dně tří odlišných moří - proterozoického, kambrického a ordovického, která postupně zaplavovala střední Čechy. Brdy náleží k několika málo regionům Evropy, které shodou příznivých okolností unikly v průběhu svého vývoje převážné většině horotvorných procesů a s tím i spojené metamorfóze hornin. Celá oblast Brd se nachází v prostoru jihovýchodního křídla Barrandienu, které se zde stýká se středočeským plutonem.

S nejstaršími horninami se setkáváme v pruhu táhnoucím se mezi Příbramí a Dobříší a dále pak v jižním cípu zájmového území. Všechny zde vystupující horniny (droby a drobové břidlice a nepříliš mocné polohy slepenců) se usadily na dně proterozoického oceánu v období kolem 600 miliónů let. Celková mocnost proterozoických sedimentů je odhadována na více než 10 km.Tento nejstarší tektonosedimentární cyklus proterozoického stáří byl uzavřen rozsáhlými horotvornými procesy v době přibližně před 550 miliony let. Na nejstarší proterozoické horniny všechny mladší horniny nasedají pod určitým úhlem, tedy s tzv. angulární (úhlovou) diskordancí.(Točník?)

V kambriu nastává delší období relativního klidu, kdy se v prostoru dnešních Brd postupně ukládají horniny řazené do druhého tektonosedimentárního cyklu - cyklu kambrického. V období kambrické sedimentace na dně tehdejšího sladkovodního sedimentačního prostoru vznikaly typické, světlé , nápadně odolné a specificky se rozpadající slepence a pískovce. Tento charakteristický horninový celek je bez výjimky přiřazován do tzv. příbramsko-jinecké pánve.Nejstarší souvrství představují velmi rychle, možno říci až chaoticky vzniklé slepence až brekcie žitecko-hlubošského souvrství. Naproti tomu horniny souvrství sádeckého a holšinsko-hořického vznikaly za nepoměrně klidnějšího režimu, kdy byly do příbramsko-jinecké pánve splavovány zvětraliny z okolních oblastí. Uvnitř holšinsko-hořického souvrství se na několika místech zachovaly polohy velmi jemných jílových hornin, nazývané pasecké břidlice. Tyto jemnozrné vložky chovají nejstarší, pouhým okem, viditelné zkameněliny na území ČR. Ve středním kambriu se zájmová plocha stává na určitou dobu součástí tehdejšího oceánu, a proto sedimenty řazené do jineckého souvrství obsahují velmi časté zkameněliny. Po ukončení komunikace s mořem dochází postupně k vyslazování mořského prostředí společně s vyplňováním celé sedimentační pánve pískovci a slepenci řazenými k ohrazenickému souvrství. Prostor depozice se pak následně posunuje k severozápadu a celý kambrický sedimentační cyklus je ukončen uloženinami řazenými k pavlovskému souvrství. Úplné ukončení sedimentace je pak doprovázeno rozsáhlou vulkanickou činností (strašický vulkanický komplex). Stáří tohoto vulkanismu spadá již do svrchního kambria až nejspodnějšího ordoviku, tedy někdy kolem 500 milionů let před současností. Celková mocnost kambrických hornin příbramsko-jinecké pánve je odhadována na více než 4 km. V intervalu svrchního kambria a nejspodnějšího ordoviku se oblast Brd dostává nad úroveň tehdejšího moře a proto z tohoto časového úseku nemáme zachovány žádné horniny. Brdy se v tomto období poněkud vyklenují a stávají se poprvé horami.

Tabulka - stručný přehled souvrství v sedimentačním prostoru Příbramsko-jinecká pánev (volně podle I. Chlupáč: Paleozoikum Barrandienu):

Spodní kambrium Žitecko-hlubošské souvrstvíŽitecké slepence - typickou lokalitou je hora Žitec u Nesvačil. Hlubošské slepence - typickou lokalitou je hora Malý Chlum u Hluboše.
.Sádecké souvrstvíTypickou lokalitou je pahorek s opuštěným lomem východně od obce Sádek.
.Holšinsko-hořické souvrstvíTypickou lokalitou holšinských slepenců je severní křídlo příbramské synklinály u Holšin. Typickou lokalitou Hořických pískovců je hora Hořice u Čeňkova.
.Kloučecko-čenkovské souvrstvíTypickou lokalitou Kloučeckých slepenců je hora Klouček u Čenkova. Typickou lokalitou čenkovských pískovců je severní podhůří Kloučku západně od Čenkova (polesí Za Královkou).
.Chumavsko-baštinské souvrstvíTypickou lokalitou Chumavských slepenců jsou skalní výchozy u pramenů Chumavy jižně od Studeného vrchu. Typickou lokalitou Baštinských pískovců je severní svah hory Stará Baština.
Střední kabriumJinecké souvrstvíTypickou lokalitou je stráň Vinice v Jincích.
.Ohrazenické souvrstvíTypickou lokalitou je Vystrkov u Ohrazenic.
Svrchní kambriumPavlovské souvrstvíTypickou lokalitou je Hrádecký vrch u Pavlovska.
.Strašický vulkanický komplexBližší okolí Strašic

Po začátku ordoviku proniká do prostoru dnešních Čech opět moře, mořská záplava se již nedotýká Brd ale území položeném severně, např. Českého krasu.

(1) Expozice berounského muzea - Geoparku Barrandien. Slepenec, neboli konglomerát bělošedé barvy s převahou valounů křemene o velikosti až 8 cm. Tmel je křemitý. Slepenec se ukládal na souši v korytě občasného toku, tvoří mocné lavice. Na Hřebenech a na Jinecku lze vysledovat dvě polohy chumavských slepenců o různé mocnosti, maximálně však až 120 metrů. Na Strašicku však mají tyto slepence pestřejší složení (valouny buližníků a vulkanických hornin) a dosahují mocnosti až 900 metrů. Zde vznikaly v nánosových kuželech při střídání říční sedimentace s gravitačními proudy.Kámen v berounském geoparku by měl pocházet od Valdeka. Valdecké slepence by ale měly být tzv. třemošenské slepence, nikoliv chumavské...

Brdy a železo

V Brdech nejčastěji narazíme, kromě těžby stavebního kamene, na pozůstatky kutání železných rud. Pokoušel jsem se přechroustat odborné sborníky Rokycanského muzea, ale pak jsem narazil na čtivě zpracovanou kapitolu v knize Střední Brdy, editor V. Cílek-která mi ledacos osvětlila. Náhodou jsem taky narazil na mne dosud neznámého Čáku - Hornické tradice v Brdech a G. Hofmanna - Komorní železárny na Podbrdsku.

Surovinovou základnou brdského železářství zaujímají ordovické sedimentární železné rudy, které byly těženy především od 16. do 19. století. Z historického hlediska představují Brdy po několika staletí dominantní železářskou oblast Čech, nechyběly zde základní zdroje - ruda, dřevo (dřevěné uhlí-palivo) a voda (energie). Těžba železných rud byla na většině ložisek povrchová nebo mělce podpovrchová a až od 19. století přechází v těžbu hlubinnou pomocí dolů a štol. Propad v těžbě železných rud i celého železářství nastává zhruba po roce 1850, pravděpodobně i díky konkurenci z ciziny.



Na Podbrdsku nalézáme dva typy železnorudných ložisek:

  1. sedimentární ložiska v ordovických vulkano-sedimentárních horninách
  2. žilná ložiska vázaná na tektonické poruchy a jejich pásma , vázaná na horniny kambria a svrchního proterozoika

Největší koncentraci tzv. železnorudných žil představuje v rámci Podbrdska příbramský železnorudný revír, reprezentovaný zejména příbramskou a květenskou poruchovou zónou. Revír probíhá od Narysova a Žežic na jih přes Brod, Příbram a Květnou do okolí Hluboše a Bratkovic na sever. Žíly s Fe-zrudněním mají mocnost 0,2-1,5 metru, výjimečně 9-11 metrů. V hlavních částech revíru (např. okolí Žežic) byly žíly otevřeny důlními pracemi do hloubky maximálně 100m, na Svaté Hoře až do hloubky 300 m. Železná ruda měla obsah železa až kolem 25% a byla snadno tavitelná.
Druhým, méně významným ložiskovým úsekem žilných Fe-rud je Vranovický (Sedlický) cech. Ložisko tvoří limonitové žíly, které jsou mocné 0,5-2,5 m. V polovině 19. století byl otevřen Cech Marie Pomocnice na vrchu Plešec u Zálán a Cech sv. Trojice na Červeném vrchu, kde byla v kontaktní zóně padrťského granitoidního masivku vyražena 398 m dlouhá štola.
Odlišného typu jsou železné rudy dobývané povrchově mezi Věšínem, Novými Mitrovicemi, Borovnem a Skořicí. Ve vulkanickém pásmu (svrchní proterozoikum) jsou vyvinuta četná tělesa tmavých a světlých křemitých hornin - silicitů, které jsou místy obohacené hematitem. Tyto hematitové silicity a doprovodné černé křemité břidlice s pyritem, ve východních partiích změněné v kvalitní červenou až hnědou limonitovou rudu, jsou v terénu sledovány četnými povrchovými dobývacími pracemi neznámého stáří. Zejména mezi kótou Na Skalách a Červenými vývraty se nachází několik řad obvalů, kde byl ještě do roku 1812 v činnosti Skalský cech a pod ložisko byla ražena štola.
Nejvýznamnějším zdrojem železných rud v brdské oblasti jsou sedimentární ložiska barrandienského staršího paleozoika, objevující se v sedimentech a vulkanitech ordovického stáří. Železné rudy vznikaly v mořském mělkovodním až lagunárním prostředí v blízkosti pobřeží nebo na svazích elevací mořského dna. Při tvorbě Fe-rud se projevila i vulkanická činnost komárovského komplexu. Severovýchodně od Strašic byla řadou šachtic a 300 m dlouhou štolou, tvořící Strašický cech, dobývána 2-3m mocná hematitová poloha - hlavní ložisko. Na tuto lokalitu navazovala těžba rud na Kopaninském cechu u Tění a dále k severovýchodu se nacházely další doly Alžběta, Klára, Theodor, Regina a konečně Cech Marie jižně od Olešné (jižní úpatí Míliny). Na vrchu Hůrka mezi Cheznovicemi a Olešnou byl v činnosti Cech sv. Václava. Ložisko bylo otevřeno dolem Jakub do hloubky 44 ma 640 m dlouhou štolou.Dobývána byla 1,3-2,8 m mocná poloha oolitické hematitové rudy.Jižně od Cheznovic byly v provozu další dva doly, a to důl Žlebecký a zejména Jankovka, kde bylo dobýváno mohutné těleso kvalitní Fe-rudy.Řada dolů byla situována v okolí vrchů Chlum a Vydřiduch u Holoubkova. Na hlavním holoubkovském cechu Ouzký bylo ložisko otevřeno těžebními šachticemi a 1900 m dlouhou štolou, raženou od roku 1819 z údolí Těškovského potoka. V severní části území leží významný komárovský železnorudný revír, který představuje dílčí synklinálu vyplněnou ordovickými sedimenty, vulkanity a ložiska Fe-rud. Hlavní ložisko dosahuje celkové mocnosti až 25 metrů.
V komárovském revíru se snad u každé obce či osady nacházel důlní podnik:

Doly na Jedové hoře byly hlavní surovinovou základnou pro železárny hořovického panství. Ložisko o rozloze 800 x 300 m, tvořené dvěma rudními polohami o mocnosti 1-2,5 m, bylo otevřeno v úrovni 3 pater do hloubky 70 m hlavním dolem Barbora (tzv. Trejbšachta) s řadou dalších dolů a odvodňovací štolou, vyraženou z údolí Červeného potoka. Hematitová až hematit-sideritová ruda obsahovala 27-33 % Fe. Těžba železných rud byla na Jedové hoře ukončena v 80. letech 19. století.
U Felbabky byla těžena železná ruda na vrchu Ostrý, a to doly sv. Rudolf a František se štolou o délce 750 m. Rudní poloha o mocnosti j m, někdy i více, obsahovala 23-25% Fe. Železnou rudou byla zásabována jinecká vysoká pec.
Na svahu vrchu Písekbyl ještě počátkem 20. století v činnosti důl Komorsko s 275 m dlouhou štolou a byla zde dobývána ruda s obsahem 38-50% Fe.
Na hřebenech kót Velká Baba, Malá Baba a Studený vrch jsou vyvinuty dva rudní horizonty, z nichž byla těžena železná ruda pro železárny ve Staré Huti u Dobříše. Limonitem intenzívně prosycené písčité břidlice byly dobývány dolem Josef na kótě Brdo (poblíž Stožce).

(1) kovací buchar z hamru ve Skuhrově u Rožmitálu byl od roku 1966 instalován v Národním technickém muzeu jako statický exponát. NTM pro pochopení výroby železa doporučuji, od pravěku po moderní dobu - včetně role podbrdska.

3D model Hřebenů

Všechny modely jsou třikrát převýšeny, aby vynikl reliéf. První tři jsou navíc pokryty ortofotomapou (6 slepených ortofotomap), takže jsou kapacitně dost velké, kolem 800 kB. Doporučuji je prohlížet v plném rozlišení (přibližně 2000 x 1000 pixelů, takže se na běžný monitor celé nevejdou, člověk musí scrolovat). Na modelech krásně vyniknou rokle nad Řevnicemi i hlavní hřeben běžící od Klondajku přes Stožec na Hradec.

3D model Jižních Brd (Třemšínska)

První model ukazuje širší pohled ze severovýchodu přes Rožmitál na Třemšínsko. Je vidět, že první hřeben od Rožmitálu není vlastní Třemšín, ale Štěrbina. Druhý model je z opačného směru, zhruba z jihozápadu. Nečekal bych že z "Maráska" se vyklube takováhle hora :-). BrkozBrd nás upozornil na špatné pojmenování kopců v prostoru Hengstu: "Na vašem 3D modelu Třemšína a jeho okolí, máte na třemšínském hřbetu mylně nazvané vrcholy Hřebence a Kobylí hlava. Ve skutečnosti se tyto vrcholy nazívají Holý vrch a Henšt (Hengst). K vašemu označení jste zřejmě dospěly na základě starších map, kde se bohužel toto mylné označení donedávna užívalo. V případě Henštu o tomto přejmenování hezky píše znalec Brd pan Jan Čáka ve své knize Toulání po Brdech (Brdské toulání) a to v kapitole Tajemství jmen."

3D model Středních Brd (Centrálky)

Všechny obrázky 3D modelů mají víc jak 500 kB!. Model vznikl ručním digitalizováním vrstevnic s intervaly po 10 metrech, pouze místy (v sedlech) byly po pěti metrech. Z toho plyne následující:
1. Kopce mají víc "plošší" vrchol než by odpovídalo reálnému stavu, software by jinak od poslední vrstevnice ke kótě vyrobil špičku
2. Rokle a údolí mají nereálný "kaskádovitý" tvar
Komprese exportu do formátu JPEG kvalitu obrázku trošku zhoršila, ale i tak jsou grafické soubory obrovské. Nepovedlo se zcela dokonale překrýt model vrstvou s potoky, tudíž jsou místy trhané nebo čerchované. Vůbec se nepovedlo model překrýt vrstvou (plochou) s lesy, pouze jsme zelenou linkou ohraničili souvislý les (na okraji jsou i enklávy) Do modelu jsme nezahrnuli dopadové plochy, zhoršily by přehlednost, navíc na turistických mapách (dle našeho názoru) neodpovídají realitě. Některé kóty vrcholů (např. Koruna, Beranec) nejsou na nejvyšších místech....(stejně jako na mapě). U některých větších obcí (Obecnice, Jince...) je zaznamenán zhruba střed, Zaječov je ignorován, místo něho uvádíme jeho součást - Svatou Dobrotivou. Může se stát, že na místech jako je Slonovec či hřeben Koníčku jsme se mírně odchýlili vzhledem k velmi příkrému sklonu terénu, chyba ale bude minimální

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info